Příčina vzniku
Příčinou vzniku plísní je zejména zvýšená vlhkost. Obvykle stačí koncentrace vody pouhých 10 %, aby se vytvořily podmínky pro jejich vyklíčení. Zdi, prorostlé nitkami plísní, samozřejmě nevypadají dobře a navíc mohou působit zdravotní potíže, zejména alergikům. Miniaturní spory (výtrusy) plísní jsou přitom všude kolem nás, takže jediný způsob, jak s nimi bojovat, je prevence a dezinfekce.
Kde se plísně vyskytují
- najdete je především na vlhkých místech zdiva
- v místech s podchlazenými dutinami či tepelnými mosty
- v porézním podkladu keramických kachliček v koupelnách
- na WC mezi kachličkami
- v obtížně větratelných prostorách, ve spížích, vestavěných skříních apod.
- Nosičem plísní jsou i textilní podložky podlahových krytin, položené na nedostatečně proschlém cementovém podkladu nebo i při jednorázovém zatečení vody pod krytinu. Podhoubí prorůstá materiály a podílí se na jejich destrukci. Destrukce není jen mechanická, ale především chemická.
- Plísně vegetují i na dřevu. Stačí i náhodné provlhnutí dřeva a všudypřítomné spory mohou vzklíčit a založit kolonii ničivé plísně.
Plísňové infekce se viditelně projevují jako povlaky plodnic na nakažené části. Rozhodující část – podhoubí však zůstává ukryta a prorůstá omítkou, dřevem, nátěrem, malbou, textilií i jiným materiálem. Nestačí tedy zlikvidovat jen viditelné plodnice, ale i neviditelné části v materiálu.
Snížení kontaminace
Spory vláknitých hub jsou všude kolem a menší či větší výskyt závisí na mnoha vnějších faktorech. Potýkáme se tedy s chronickým problémem a dezinfekce představuje zatím jedinou metodou, jak se dá s již rozvinutými plísněmi bojovat. Snížit jejich výskyt či zamezit jejich rozvoji znamená odstranit primární zdroj kontaminace:
- Při novostavbě použít kvalitní izolace a zachovat technologickou kázeň. Předejde se tak vzniku tepelných mostů a následnému vlhnutí obvodových stěn i hromadění vlhkosti pod podlahovými krytinami.
- U stávající výstavby provést tepelné izolace štítových zdí deskami z pěnového polystyrénu, a ty následně omítnout plastovou omítkou zevnitř nebo obložit zdivo sádrokartonem či plastovými deskami na laťovém roštu s tepelnou izolací.
- Dodržovat základní hygienické zásady v domácnosti -větrat, průběžně vynášet odpadky, odstraňovat zaplísněné zbytky potravin, pravidelně odmrazovat, mýt a dezinfikovat chladničky, mrazničky ap.
Odstranění plísní
- Místa napadená plísněmi nejdříve dezinfikujeme nátěrem, postřikem, namáčením a otřením povrchu, nebo ponořením (u předmětů).
- V bytě se zdivo stříká desinfekčním prostředkem, podlahy a zařízení se omyjí vhodným dezinfekčním přípravkem s fungicidním účinkem.
- Někdy se doporučuje kombinace různých způsobů.
- Na postižená místa se přípravek stříká ze vzdálenosti 5 až 10 cm a po dvaceti minutách se ošetřené místo buď omyje vodou, nebo nechá zaschnout.
- Při silném napadení je nutné postup opakovat.
- Pro preventivní ochranu při stavbách a rekonstrukcích v extrémně vlhkém prostředí se doporučuje přidávat přípravky přímo do zdicích malt, omítek a spárovacích hmot.
- Pak následuje mechanická očista, a to vždy za mokra, aby nedošlo k rozprašování částic plísní.
- Mechanické odstraňování se musí provádět do maximální možné hloubky, abychom zničili podhoubí.
- Při práci s dezinfekčním přípravkem je nutné dodržet bezpečnostní pokyny výrobce: pracovat v rukavicích, ochranných oděvech, při postřiku používat brýle, ochranný štít či respirátor.
- Materiál použitého aplikačního zařízení nesmí být z kovu (přípravek se ve styku s kovy rozkládá a uvolňuje plynný chlor), nejvhodnější je umělá hmota.
Základem je větrání
Aby dům nevlhnul a nepáchl plísní, musí vedle dostatečného vytápění aj. především „dýchat“. To zajistí větrání. Aby bylo účinné, vyžaduje dodržování určitých pravidel – zvlášť v případě, kdy v domě se zvýšenou vlhkostí vyměníme okna. Nahrazení starých, netěsnících oken novými a těsnými sice sníží tepelné ztráty, ale může způsobit i nevítaný nárůst vlhkosti a z toho plynoucí průvodní jev – plísně. S novými, dokonale těsnícími okny totiž byt přichází o přirozenou cirkulaci vzduchu a je třeba ji pak vyvolat uměle. Viditelným signálem přílišné vlhkosti jsou orosená okna.
Na nich poznáte problém dříve, než se objeví plísně a vlhké mapy na stěnách. Výrobci oken zpravidla doporučují krátké intenzivní větrání včetně využití průvanu ve dnech, kdy je chladněji, aby se omezily tepelné ztráty. Průběžné větrání například výklopným křídlem okna je vhodné ve dnech, kdy rozdíl teplot uvnitř a venku není příliš vysoký. Moderní okenní systémy mají tzv. mikroventilaci (štěrbinu) či elektronicky řízenou ventilaci (je třeba ji ale využívat).
Správnému větrání bytu a domu může pomoci i systém odvětrávacích otvorů, například drenážní hadice v podlahách, vyvedené do nepoužívaných komínů, nebo různé větrací otvory či průduchy, osazené ventilátory. Za cenu přijatelné tepelné ztráty docílíme cirkulaci vzduchu, což je pro snížení vlhkosti důležité. Větráním je třeba odlehčovat především místnostem, kde se případná vlhkost násobí náročným provozem: koupelnám, kuchyním, ložnicím či dětským pokojům.
V některých případech je nevyhnutelné používání odvlhčovače vzduchu. Zvláště pak, pokud se vám dlouhodobě nedaří držet hodnotu vlhkosti v místnosti pod 60 %.
Nátěr nestačí
Pokud je stěna napadena plísní, rozrůstají se její nitky po povrchu a pronikají do omítky. Rozmnožují se pomocí spor, které se rychle šíří vzduchem, tvoří nové kolonie a zasahují další místa v domě. Nestačí ale natřít zasažená místa omítkovou barvou nebo malbou, protože plíseň pak prostupuje ještě hlouběji do omítky i na povrch a nakonec poškodí i vrchní vrstvy nátěru. Ten praská, plíseň znovu prorůstá na povrch a vznikají viditelné skvrny.
Text: Radek Sýkora
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
