Pěstování vlastní zeleniny je, samozřejmě, velká výzva, ale i příjemná a obohacující volnočasová aktivita. Odměnou za pletí plevele, zalévání a hnojení je potom sběr úplně čerstvé úrody plné vitamínů a jiných cenných látek.
Pokud už patříme ke zkušeným zahrádkářům, víme, že se s trochou plánování můžeme stát u mnoha plodin i soběstačnými. Konec konců, i sběr se dá načasovat, například postupným výsevem nebo výsadbou, což je oblíbená technika například při pěstování hlávkového salátu, ředkviček nebo kedlubnu. Díky tomu budeme sbírat průběžně, respektive v několika za sebou jdoucích vlnách.
Nevýhodou výsevu ve stejném termínu u zmíněných druhů je nárazový sběr, při kterém možná nebudeme umět úrodu naráz spotřebovat. Část z ní tak může skončit v kompostu, a to je škoda.
Také každý rok rádi zkoušíte nové odrůdy, případně občas sáhnete i po méně známých druzích, jako jsou například černý kořen, lebeda či novozélandský špenát?
Nové zkušenosti jsou, samozřejmě, k nezaplacení, jestli však bojujeme s nedostatkem místa v zahradě, raději sáhněme po už vyzkoušených a osvědčených druzích a odrůdách, u kterých víme, že jejich pěstování má pro nás smysl.
Na každý nový, a možná dosud v našem jídelníčku neznámý druh zeleniny si totiž musíme nějaký čas zvykat a též se může stát, že většina této úrody skončí v kompostéru. Dobrou zprávou pro majitele malé zahrádky je, že mnoho druhů zeleniny se dá vysadit i do větších nádob.
Například rajčatům a okurkám tento způsob pěstování vysloveně sedí, takže je vypěstujeme klidně i na mírně přistíněné městské terase nebo na balkoně. Pokud s pěstováním zeleniny ještě začínáme a chceme se stát úspěšnými, měli bychom vzít v úvahu, že každá skupina zeleniny vyžaduje trochu jiné podmínky. Už po jednom roce praxe však snadno poznáme, které druhy budou v zahrádce téměř bez námahy prospívat, případně co všechno budeme muset ještě zlepšit.
Plodová zelenina
Vhodné stanoviště
Okurky, papriky, rajčata i lilky patří mezi druhy náročné na světlo, přímé slunce při velkém horku však pro ně může být nebezpečné. Tímto plodinám se bude dařit v teplé části zahrady, v pařeništi, případně mnoha odrůdám na to určeným i ve skleníku či fóliovníku.
Na jižní straně je vhodné je zlehka přistínit. Dýně a cukety všeobecně snesou i mírné přistínění. Plodová zelenina patří do skupiny zeleniny první tratě, je tedy velmi náročná na živiny. Nejlépe plodí na záhonech na podzim vyhnojených čerstvým hnojem.
Výsev a výsadba
Papriky, rajčata, lilky i okurky se vždy vyplatí předpěstovat, přímý výsev se doporučuje jen u okurek nakládaček. V dubnu si už předpěstujeme i dýně, cukety nebo patizony. Sazenice sázíme na venkovní záhony, když už nehrozí mrazy čili po polovině května.
Řešení problémů
Tato zelenina vyžaduje především vysoký obsah živin v půdě a vydatnou rovnoměrnou zálivku. Silné rostliny jsou i o dost odolnější proti škůdcům. Rajčata jsou obzvlášť náchylná k plísni bramborové. Nedostatek vápníku se projevuje velkými černými propadlými skvrnami na spodní straně plodů.
Podobně jako rajčata jsou k plísni náchylné i dýně a okurky, v jejich případě jde obvykle o padlí vlivem suchého počasí v druhé polovině léta. Rostliny je vhodné ošetřit i preventivně postřikem z bylinných výluhů nebo prostředkem na přírodní bázi.
Trochu nevyzpytatelné jsou papriky, některý rok prospívají výborně, zatímco další rok to tak být nemusí. V oblastech s vysokým výskytem houbových chorob sáhneme po protiplísňových hybridech.
Cibulová zelenina
Vhodné stanoviště
Cibule, pór i česnek vyžadují dobře větrané slunečné stanoviště s kyprou půdou. Ta by měla obsahovat živiny hlavně v minerální podobě. Jedlé cibuloviny jsou pravým opakem plodové zeleniny, nedaří se jim totiž v silně a čerstvě vyhnojené půdě.
O dost lépe snášejí hnojení dobře rozloženým kompostem nebo minerálními hnojivy. V každém případě bychom je každý rok měli pěstovat na jiném záhonu. Při pěstování na stejném místě bývají velmi náchylné k chorobám a škůdcům.
Výsev a výsadba
Cibuli i pór je možné vysévat přímo na záhon nebo si předpěstovat sazenice v květináči, což je v chladnějších letech o dost spolehlivější metoda. U cibule je osvědčený způsob pěstování ze sazečky, což pěstování výrazně zjednoduší.
Cibulky sázíme do takové hloubky, aby jim nad půdní povrch nevyčníval vrchol, jinak by je mohli vytahat z půdy ptáci. Česnek sázíme obvykle pozdě na podzim do hloubky přibližně 8 cm.
Řešení problémů
Většině problémů předejdeme střídáním pěstitelských záhonů a dodržením pěstitelských podmínek. U cibule i česneku je též důležité odhadnout správné období sběru. U česneku je to obvykle v momentě, kdy začíná žloutnout celá nať, ale stále je ještě pevná, u cibule ji necháme položit na půdu a trochu proschnout.
Kořenová zelenina
Vhodné stanoviště
Mrkev, petržel, celer nebo pastinák jsou typickými představiteli této skupiny. Vyžadují slunečné stanoviště s dobře propustnou hlinitopísčitou půdou. V těžkém studeném jílu příliš dobře nerostou, navíc budou náchylné k hnilobám.
I v tomto případě je vhodné hnojení kompostem, čerstvý hnůj je pro kořenovou zeleninu nevhodný. Zárukou úspěšného pěstování je střídání záhonů, kořenovou zeleninu nikdy nepěstujte na stejném místě.
Výsev a výsadba
Kořenová zelenina se vysévá brzy na jaře přímo na záhony. Jedinou výjimkou je celer, který dlouho klíčí, a navíc potřebuje při předpěstování o dost více péče. Při přímém výsevu těchto zelenin na záhon je poměrně náročné jednocení rostlinek, aby nerostly moc nahusto.
Když jednocení vynecháme, nevytvoří se dostatečně silné kořeny, navíc bude porost ohrožený plísněmi. Kořenová zelenina je náročná na rovnoměrnou zálivku, v suchu může vybíhat do květu.
Řešení problémů
Kořenovou zeleninu ohrožují půdní háďátka, pochmurnatka mrkvová nebo drátovci. Tito škůdci poškozují kořeny především mrkve, celeru, řepy, petržele i pastináku. Listy ničí dřepčíci. Nejlepší ochranou proti nim je bílá netkaná textilie, pod kterou se pěstují. Položíme ji na záhon nejlépe hned po výsevu.
Košťálová zelenina
Vhodné stanoviště
Brokolice, květák, kedluben, zelí i různé druhy kapusty vyžadují dobře vyhnojenou půdu a slunečné stanoviště. Porostou i na mírně přistíněném stanovišti, ale budeme muset počítat s menším výnosem. Nejlépe se jim daří v těžších půdách, což platí především pro pozdní odrůdy.
Rané odrůdy kapustové zeleniny vysadíme spíš do lehčí dobře propustné písčité půdy. V době hlavní vegetace vyžadují rovnoměrnou a vydatnou zálivku a hnojení.
Výsev a výsadba
U většiny druhů kapustové zeleniny je vhodné předpěstování sazenic v květináči v interiéru nebo venku v pařeništi či ve skleníku. Tyto rostliny mají poměrně dlouhé vegetační období, během kterého se na jejich stavu mohou podepsat škůdci nebo nepřízeň počasí. Sazenice vysadíme na záhon už začátkem května a chráníme je netkanou textilií.
Řešení problémů
Hlavně pěstování květáku může být pro některé pěstitele tvrdým oříškem, tato zelenina je totiž náročná na péči. Navíc je poměrně oblíbeným cílem škůdců v podobě molic, dřepčíků nebo housenek motýla běláska zelného.
Pokud se nám pěstování květáku příliš nedaří, můžeme ho v dalších letech vyměnit za spolehlivější brokolici. Všechny kapustové zeleniny jsou náchylné k poškození vegetačního vrcholu slimáky a jinými škůdci. Jen co k němu dojde, rostlina přestává růst a hyne.
Fazol a hrášek
Vhodné stanoviště
Obě plodiny patří k luštěninám. I když je mezi nimi množství rozdílů, jejich pěstování se v mnohém shoduje. Oběma vyhovují propustné hlinité půdy na slunci. Nesnášejí extrémy, tedy sucho ani mokro.
Před jejich výsevem záhon nikdy nehnojíme čerstvým hnojem, spíš sáhneme po rozloženém kompostu nebo minerálním hnojivu. Základem úspěchu pěstování odrůd určených na sběr semen i šťavnatých lusků je vyrovnaná zálivka, bez ní se dobrého sběru nedočkáme.
Výsev a výsadba
Hrách i fazol se vysévají přímo na záhon, každý však potřebuje trochu jiné podmínky. Hrách je o dost otužilejší a vyhovuje mu výsev už v březnu nebo v dubnu. Fazol vyžaduje stabilnější teplotu, proto se vysévá až v květnu.
Protože jsou semena poměrně tvrdá, je možné je před výsevem namočit do sklenice s vodou a nechat přes noc napučet. Postupným vyséváním v dvoutýdenních intervalech si výrazně prodloužíme sběr.
Řešení problémů
Nevyrovnaná zálivka je velký problém pro fazol i hrách, proto půdu udržujeme mírně vlhkou během celého období pěstování. Střídání sucha a mokra se u fazolu projeví zkroucením a deformací lusků.
Hrách se dá pěstovat i bez opory, pokud si však chceme usnadnit sběr a chceme lusky čisté, vyséváme ho k opěrným sítím nebo k hustým suchým do půdy zapíchnutým větvím. Poměrně vysokou oporu vyžaduje popínavý fazol.
Listová zelenina
Vhodné stanoviště
Do široké rodiny listové zeleniny patří různé odrůdy salátu, mangold, kozlíček či špenát. Pěstujeme je pro šťavnaté listy, které mají nejlepší chuť buď brzy na jaře, nebo potom na podzim. Společným jmenovatelem listové zeleniny je nesnášenlivost vůči vysokým teplotám, v horkách špatně klíčí i rostou. Naopak, velmi dobře snášejí mírné přistínění.
Výsev a výsadba
Zatímco mangold a špenát vyséváme přímo na záhon, saláty si můžeme předpěstovat už poměrně brzy v předjaří. Kozlíček polní a rukolu si mohou dovolit pěstovat i obyvatelé měst, daří se jim i v květináči na terase.
Řešení problémů
I když této zelenině nevyhovuje sucho, ani každodenní zálivka není úplně vhodná. Hlavně hlávkové odrůdy salátu totiž mohou při vyšší vlhkosti vyhnívat, proto je zaléváme raději méně často a vydatně. Velkým nepřítelem šťavnatých salátů všeho druhu jsou nenasytní slimáci. Proti nim jsou kromě chemických granulí účinné i přípravky s parazitickými hlísticemi.
Text: redakce, Monika Šestinová
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů, Gardeners‘ World
