Listová zelenina tvoří velmi bohatou rodinu, najdeme zde zástupce mnoha čeledí, například hvězdnicovité, merlíkovité, kosmatcovité, rdesnovité, brukvovité či hluchavkovité.
Mezi listovou zeleninu řadíme jak dobře prošlechtěné zahradní druhy, tak i divoké či plevelné. Výborně se dají použít i mladé lístky jiných než listových zelenin nebo čerstvě naklíčené rostlinky zelenin s několika pravými listy.
Listová zelenina má omezenou dobu skladovatelnosti. Nejlepší je vždy natrhat čerstvé listy před zpracováním a déle je neskladovat. V lednici se nejlépe uchovávají omyté v plastové krabičce. Neměli bychom je skladovat déle než tři dny.
Pěstování
Vzhledem k velkému množství druhů, ze kterých se dají listy sbírat, nelze jednoznačně vymezit podmínky pro pěstování. Klasické saláty, jako je salát hlávkový, ledový, dubáček, štěrbák, vyžadují slunné místo, půdu záhřevnou s neutrální reakcí. Půda by měla mít dobrou zásobu živin, ale ne jejich nadbytek.
Pěstujeme i na balkoně
Listovou zeleninu můžeme pěstovat také na balkoně. Ve větším květináči dobře poroste šrucha zelná. Je nenáročná, preferuje lehké přistínění a dostatek vody. Po celé léto můžeme odstříhávat stonky a později z nich otrhat do salátu jen lístky. Jako aromatické dochucovadlo vysejeme kerblík a koriandr nahusto do květináče. Do salátu odstříháváme mladé rostlinky podobně jako řeřichu.
Letos vyzkoušejte
Mizuna je výborná listová japonská zelenina, která tvoří velké množství listů jemné, lehce pálivé chuti. Hodí se do všech salátů studených i v kombinaci s grilovanými houbami, bambusovými výhonky nebo opraženým sezamem. Mizuna se dá upravit i tepelně jako špenát nebo mangold. Jednotlivé listy můžeme postupně odlamovat nebo sklízíme celé růžice. Mizuna je odolná, rychle roste a netrpí chorobami.
Rukola je výborná salátová zelenina. Hodí se ke kozímu sýru, oříškům a sušeným rajčatům. Tradičně se vysévá na jaře a mladé lístky se postupně odtrhávají. Klidně ji ale na jednom místě můžete pěstovat po více let. Mírnější zimy krásně přečká a trsy mohutní. Koncem května sice pokvete, ale květní stonky můžete odlomit a lístky stále sklízet.
Mladé lístky mangoldu a červené řepy – mangold nemusíme pěstovat jen pro sklizeň plně vyvinutých listů a připravovat je jako špenát. Od jara můžete sklízet i nejmladší lístky a přidávat je do salátových směsí. Mangold může i přezimovat a rašící listy dvouletých rostlin můžeme sklízet již od dubna. Později je nahradí zeleň rostlin z jarního výsevu. Dvouleté mangoldy, které půjdou koncem května do květu, můžeme odstranit. Podobně využíváme i mladé lístky červené řepy. Ty jsou teď doslova hitem a saláty z nich najdeme i v menu nejdražších restaurací.
Plevele – měsíček, brutnák, sedmikráska. Saláty nezapomeňte doplnit i o výborné plevelné druhy. Mladé listy měsíčků jsou nesmírně zdravé, jsou velmi měkké a mají neutrální chuť. Do salátů později přidáme i natrhané měsíčkové květy. Od jara do podzimu zařazujeme i listy a květy sedmikrásek. Do salátů se hodí i natrhané mátové listy. Mají svěží aroma a dobře se doplňují s citronovou zálivkou. Perfektní rostlinou je také brutnák, mladé rostlinky sklízíme celé a nakrájíme je na menší kusy. Překvapivě chutnají jako okurky. Modré květy v létě přinesou jídlu pěkné oživení. Brutnák se přes léto sám vysemeňuje a mladé rostliny můžeme mít k dispozici i v druhé půlce léta. Také na jaře najdeme na zahradě mnoho mladých brutnáků, které vyklíčí ze semen, jež přečkala zimu. Při pletí je nevyhazujte, dejte je stranou na misku a večer si na nich můžete pochutnat.
Hořká chuť
Nebojte se hořké chuti. Pro naše zmlsané jazýčky je nejpříjemnější měkká a sladká chuť salátových srdíček a vybělené endivie. Hořké zeleniny představují návrat na počátek, kdy lidé začínali zeleninu objevovat a využívat. Původní druhy, ze kterých se později zahradní zelenina vyšlechtila, byly často hořké nebo kyselé. Tyto chutě mají na naše zdraví a dobré zažívání výborný účinek. Podporují trávení a tvorbu žaludečních šťáv, činnost jater, zdravou krev, působí protihnilobně. Hořkou chuť obstarají listy pampelišek, kyselou zase šťovík.
Příprava salátu
Ze začátku, pokud nejste vyloženě salátožrouti, je vhodné při přípravě míchaného listového salátu začít s druhy, které znáte, a přidat jen malé množství nových, planých či plevelných druhů. Saláty dobře ochuťte tak, jak máte rádi. Nejlepší je kvalitní olivový olej, citron, balsamikový ocet, trocha pepře a soli. Zálivku přidávejte těsně před tím, než ponesete salát na stůl. Již po deseti minutách začnou lístky hlavně vlivem soli a octa měknout a „houbovatět“.
Vybíhání do květu
Na rozdíl od okrasných rostlin je kvetení listové zeleniny nežádoucí. Jde nám hlavně o křehké listy a kvetením se právě jejich kvalita snižuje. Listy zhrubnou, ztratí jemnost a vytváří se květní stvol. Kvetení řídí hlavně délka dne a v létě, kdy jsou dny dlouhé, jde do květu rychle většina salátů a špenátů. Řešením bylo pěstovat citlivé druhy k vybíhání na jaře a na podzim, kdy je den kratší a nehrozí, že pokvetou. Dnes již ale existuje celá řada moderních hybridů, u kterých je vybíhání potlačeno.
Choroby a škůdci
Listová zelenina má krátkou vegetační dobu a sklízet ji můžeme celkem brzy po výsevu. Snažíme se vždy vyhnout jakýmkoliv chemickým postřikům. Kompaktnější druhy salátů, které tvoří pevnou hlávku, trpí zejména ve vlhkém počasí houbovými chorobami listů a stvolů. Dobrou prevencí je slunný záhon, čistý nezaplevelený porost a dostatečný rozestup rostlin. V nahuštěné výsadbě je riziko hnilob podstatně vyšší. Pokud sledujeme počáteční projevy hniloby, okamžitě napadený list odstraníme. Saláty vyžadují spon cca 25 x 25 cm, mangold vyséváme do řádků 30 cm vzdálených od sebe a v řádku 15 cm.
Text: Daniela Dušková
Foto: autorka, isifa/Shutterstock
