Půvabný venkovský dům kreativních manželů

obývací pokoj s ručně malovaným bílým dřevěným obkladem, tmavou podlahou, výklenkem ve zdi sloužícím na odkládání dřeva a policemi s úložnými prostormi zasazenými přímo do zdi — Společným jmenovatelem všech stěn v domě je bílá barva. Každá z nich má však jinou povrchovou strukturu a přispívá k osobité
atmosféře. Dřevěný obklad z bíle natřených desek vyráběla Silvia spolu s dcerou Zuzkou. Foto: Miro Pochyba

Ne každý si troufá svépomocí stavět dům a už vůbec ne ve věku, kdy už má dospělé děti. Naši hostitelé dlouhá léta bydleli spolu s dcerou Zuzkou v malém třípokojovém bytě bez balkonu. Celý život však snili o vlastní zahradě a velké terase. Původně přemýšleli o investici do balkonu, který by se dal k bytu přistavět. Náklady na něj však byly natolik vysoké, že se rozhodli své finance raději vložit do stavby rodinného domu v nedaleké vesnici.

„Cena pozemku tady byla příznivá, a tak nebylo o čem přemýšlet. Náš dům byl postaven mezi prvními. Postupně přibývaly mladé rodiny s malými dětmi. Předtím jsme bydleli v bytovce, kde jsme se vzájemně téměř neznali. Žili jsme v anonymitě a rychle. Tady je však živo a příjemně, všichni kolem spolu dobře vycházíme,“ vysvětluje Silvia, která při nákresu půdorysu odmítla jakékoliv kompromisy: „Nejdůležitější pro mě byla velká terasa. Ne však přilepená k domu, chtěla jsem, aby byla jeho přirozenou součástí. Od ní se pak odvíjely ostatní pokoje. A přestože je dispozice domu neobvyklá, s výsledkem jsem spokojená. Terasa je pro nás nejoblíbenějším místem domu.“

zastřešená terasa s nábytkem, se vstupem z kuchyně i obývacího pokoje — Velkorysá terasa představuje klidné útočiště, které díky zastřešení odolá všem vrtochům počasí. Je na ni přístup z kuchyně i z obývacího pokoje, a díky velkým zaskleným plochám příjemně propojuje interiér s exteriérem. Foto: Miro Pochyba

V útulném interiéru nenajdeme mnoho nábytku. Pouze kuchyňská linka je vyrobená truhlářem na míru. Většinu polic tvoří vestavěné niky. „Ze starého bytu jsem si přinesla několik masivních skříněk z Ikey. Borovicová lakovaná dvířka nechal manžel opískovat a potom jsem je natírala a brousila. Díky tomu vynikla struktura dřeva. Celé dny jsem trávila na zahradě nebo v garáži s bruskou a štětcem v ruce. Přetvořila jsem všechno, co se dalo. Nesmírně mě to baví a i nyní stále něco měním a vylepšuju,“ usmívá se Silvia a pokračuje: „Ráda pracuju s barvami – díky nim se náš interiér mění spolu s ročními obdobími. Léto se u nás neslo v tyrkysově modré, podzim ve mně evokuje spíše hřejivé barvy, a tak všechno měním několikrát do roka.“