Vybrat si můžeme z množství druhů i kultivarů jehličnanů vhodných do menší i větší zahrady. Nyní máme příležitost důkladně si naplánovat jejich výsadbu a na jaře ji zrealizovat.
Při výběru jehličnanů není dobré řídit se jen jejich vzhledem, případně zlevněnou cenou. Je třeba zvážit i to, zda jim dokážeme ve své zahradě zabezpečit potřebné vegetační podmínky a dostatek prostoru, hlavně pokud jde o vzrostlejší druhy. Není totiž nic horšího než to, když jehličnan začne časem překážet a postupně mu musíme odřezávat větve, nejprve ze spodu a později i z boků. Při výběru a následně i při výsadbě mějme na paměti rozměry, do kterých dřevina doroste po několika letech. Do menších zahrad tedy nekupujeme jehličnany, které narostou do obrovských rozměrů, ale zaměříme se na zakrslé druhy a kultivary.
Jehličnany vysazujeme vždy jen s kořenovým balem a ve dnech, kdy je pod mrakem nebo drobně prší.
Bývají citlivé…
Některé druhy jehličnanů, například jedle, nesnesou znečištěný městský vzduch. Naopak jiným, například jalovcům, cypřiškům či tújím, zase nepřekáží. Dbejme i na jejich nároky na světlo. Pokud máme zahradu ve stínu, nekupujme světlomilné druhy. Všeobecně jehličnany reagují na nevhodné podmínky mnohem citlivěji než listnaté dřeviny. Pokud si chceme zahradu doplnit o nové druhy jehličnanů, nejlepší nabídka je v zahradnictvích každoročně na jaře, v březnu a dubnu.
Půda
Většina jehličnanů dává přednost neutrálním, případně mírně kyselým půdám. V půdách se zásaditou reakcí se bude dařit například jen tisu, borovici černé nebo smrku omorice (Picea omorika). Ideální jsou mírně vlhké půdy, ne však přemokřené. Vyšší půdní vlhkost snese jen borovice bahenní (Pinus uncinata) nebo borovice vejmutovka (Pinus strobus). Sušší půdy tolerují jalovce (Juniperus chinensis), kosodřeviny (Pinus mugo), jedle ojíněná (Abies concolor) či smrk pichlavý (Picea pungens).
Termín výsadby
Nejvhodnější dobou pro výsadbu jehličnanů je jaro – od března až do května – nebo podzim – přibližně od začátku září do října. S kořenovým balem můžeme vysazovat až do poloviny listopadu. Vysazujeme do takové hloubky, v jaké byly rostliny zasazené v květináči. Jáma musí být dvakrát větší než kořenový bal.
Mulčování
Ihned po výsadbě jehličnany vydatněji zalijeme a jejich okolí namulčujeme asi pěticentimetrovou vrstvou drcené kůry. Ta pomůže udržet v půdě dostatek vláhy.
Ostatní péče
Řez není potřebný. Důležité je kontrolovat zdravotní stav a zasáhnout hned na začátku, když zpozorujeme škůdce či projevy choroby. Před zimou je nutné jehličnany dobře zalít, sem tam i během zimy – ve dnech, kdy je slunečno a nemrzne. Je doporučováno před zimou sloupovité formy svázat pevným provazem.
8 nejkrásnějších druhů
1 Jedle korejská
(Abies coreana)
Pomalu rostoucí jehličnan se souměrnou korunou.
Uplatnění: v kombinaci s jinými jehličnany a stálezelenými dřevinami, jako solitér v trávníku či předzahrádce
Výška × šířka: 7 × 3 m (podle stanoviště)
Vysazujeme: na jaře s kořenovým balem
Potřebuje: dostatek prostoru, chráněné stanoviště, polostín, vlhčí půdu s příměsí vápníku
2 Jalovec šupinatý
(Juniperus squamata ‚Blue Carpet‘)
Plazivý, rychle rostoucí druh s modrošedým jehličím.
Uplatnění: na svazích, ve větších skalkách, v předzahrádce, štěrkových záhonech
a vegetačních nádobách
Výška × šířka: 0,8 × 2 m
Vysazujeme: během sezony s kořenovým balemv
3 Cypřišek tupolistý
(Chamaecyparis obtusa ‚Nana Gracilis‘)
Pomalu rostoucí a krásně zbarvený jehličnan s vějířovitými větvičkami.
Uplatnění: ve větší skalce, předzahrádce, ve výsadbě v japonském stylu, v blízkosti jezírka
Výška × šířka: 1,5 × 1 m
Vysazujeme: na jaře a brzy na podzim s kořenovým balem
Potřebuje: polostín, humózní a mírně vlhkou půdu s obsahem vápníku
4 Borovice lesní
(Pinus sylvestris)
Atraktivní forma na kmínku. Nevadí jí znečištěné ovzduší.
Uplatnění: ve skupině s jinými jehličnany, ve skalce, vřesovišti, předzahrádce či výsadbě v japonském stylu
Výška × šířka: 1,5 × 1,5 m
Vysazujeme: na jaře s kořenovým balem
Potřebuje: slunečné a sušší místo, propustnou půdu, dostatek prostoru, v červnu ji lze tvarovat
5 Kryptomerie japonská
(Cryptomeria japonica ‚Nana‘)
Kulovitý jehličnan s nádherně vybarvenými a lesklými jehlicemi. Udržuje si kompaktní tvar.
Uplatnění: ve skalce, skupině s jinými dřevinami, ve výsadbě v japonském stylu, v atriu a předzahrádce
Výška × šířka: 1,5 × 1 m
Vysazujeme: na jaře nebo brzy na podzim s kořenovým balem
Potřebuje: chráněné místo, humózní a mírně kyselou půdu, polostín
6 Cedr atlantský
(Cedrus atlantica ‚Glauca Pendula‘)
Vzhledově nevšední jehličnan podobný našemu domácímu modřínu.
Uplatnění: jako solitér v trávníku, v přední části zahrady, u jezírka
Výška × šířka: 2 × 4 m
Vysazujeme: na jaře s kořenovým balem
Potřebuje: chráněné místo, teplejší polohy, propustné, hlinitopísčité půdy s příměsí vápníku
7 Tis červený
(Taxus baccata ‚David‘)
Nápadný sloupovitě rostoucí a krásně zbarvený jehličnan.
Uplatnění: ve skupině s jinými, například rozložitě rostoucími jehličnany, ve větší skalce, jako netvarovaný živý plot či solitér v trávníku
Výška × šířka: 2 × 1 m
Vysazujeme: během sezony s kořenovým balem
Potřebuje: polostín i slunce, humózní půdu, může být i sušší s obsahem vápníku
8 Túje západní
(Thuja occidentalis ‚Globosa‘)
Hustý, nižší jehličnan, je poutavý hlavně svým habitem, pěstitelsky nenáročný.
Uplatnění: v předzahrádce, skalce, atriu, na úzkém záhoně, ve skupině s jinými jehličnany a ve vegetačních nádobách
Výška × šířka: 1 × 2 m (podle podmínek stanoviště)
Vysazujeme: během sezony s kořenovým balem
Potřebuje: dostatek prostoru, humózní a propustnou půdu, může být i sušší, slunce i polostín
Co potřebují jehličnany
Slunce, polostín i stín
Každý druh má jiné nároky; všeobecně platí, že pokud mají jehličnany dostatek světla, rostou rovnoměrněji a hustěji.
Mírně kyselý, propustný a humózní substrát
Některé druhy upřednostní sušší půdu (jalovce), jiné ji nesnesou a jsou i takové, co nejlépe rostou ve vlhké půdě (jedle); mnohé jehličnany lépe porostou, když mají v půdě vyšší obsah vápníku; více druhů je vděčných za alespoň minimální úpravu půdy, v níž rostou.
Zálivka
Hlavně první rok po výsadbě – podpoří dobré zakořenění; zálivka se nesmí zanedbat hlavně během suchého a teplého léta.
Dostatek prostoru
Pěstovat jehličnany v malých a stísněných prostorech nemá smysl, tak se totiž nikdy neukážou ve své plné nádheře.
Přísun živin
Ty se postarají o hustý a zdravý růst, hezké vybarvené jehličí i odolnost proti nemocem a škůdcům; vyplatí se použít i některé specifické přípravky, například hořkou sůl.
Jak je využít
» Jako solitéry musíme zvolit nenáročný, rychle rostoucí a habitem zajímavý druh (například cedr či korejskou jedli); krásně se vyjímá uprostřed trávníku, v období Vánoc ho lze zajímavě zespodu nasvítit, případně ozdobit svítícími řetězy s drobnými světélky.
» Ve skupinách vyniknou spolu s ostatními jehličnany (nejlépe různých tvarů a barev), se stálezelenými dřevinami (bobkovišně, skimie, rododendrony, vřesy) nebo i s okrasnými travami; ve skupině by měl vždy převažovat jeden druh a ostatní by měly kompozici doplňovat, ve větších zahradách je však efektní použít více kusů z jednoho druhu.
» Jako živé ploty vytvoří efektní stálezelené stěny a ochrání zahradu před nežádoucími pohledy; pomocí nich můžeme rozdělit i prostor; ne všechny druhy jsou však vhodné na tvarování, ideální jsou například túje nebo tis, ve vyšších polohách můžeme tvarovat i smrk.
» Ve skalce a vřesovišti využíváme jen zakrslé druhy a kultivary, využít můžeme plazivé, kulovité nebo rozložité formy, případně stromy s převislým růstem.
» K vodním plochám jsou působivé jehličnany se zajímavým habitem, například cedry s převislou korunou, případně některé netypické kultivary smrku bílého a šedého.
» Na svahy a problematické plochy sadíme plazivé druhy jalovce, dokážou v krátkém čase zazelenit svahy a problematická místa, na svahu vynikne i borovice kosodřevina; plazivé jehličnany jsou spolehlivou náhradou trávníku.
» V omezeném prostoru vegetačních nádob se bude dařit hlavně zakrslým druhům a kultivarům, tyto druhy je však třeba častěji zalévat.
Text: Daniel Košťál
Foto: autor, isifa/Shutterstock
