Možná by nikoho ani nenapadlo, že jde o zrekonstruovanou zahradu. Kdysi svah podepíraly šedé betonové palisády uspořádané v rovné linii a pokrývaly ho převážně jehličnaté a stálezelené keře. Ty se během roku mění minimálně a časem domácí doslova omrzely. Navíc majitel chová na horní terase i několik včelstev, kterým zmíněné rostlinné druhy nenabízely moc pastvy. Tyto dva důvody byly hlavním motivem pro radikální změnu. Přizvali si k ní zahradní architekty.
Volnost při tvorbě
Zahradní architekty Katarínu Masárovou a jejího manžela Richarda Masára si majitelé přizvali na základě dobrých referencí. O přeměně zahrady měli představu v zásadních bodech. Přáli si odstranit betonové palisády a nahradit je něčím víc lahodícím oku, zvětšit terasu u bazénu, jehličnaté druhy nahradit kvetoucími a předělat plot oddělující je od sousedů. Všechny požadavky byly logické a přímo potřebné, takže jejich dodržení pro architekty nepředstavovalo omezení v pravém slova smyslu. Naopak, dostali důvěru a při tvorbě takzvaně volnou ruku. Kombinací přírodních stavebních materiálů, oblých linií a výběrem rostlin se jim podařilo vytvořit svěží, moderní, příjemnou a atraktivní zahradu.
Svah jako hlavní květinový záhon
U bazénu bylo v původní podobě (s linií palisád rovnoběžných s jeho okrajem) poměrně málo místa na pohyb či umístění dětských herních prvků. Řešením se po jejich odstranění a terénní úpravě stalo vybudování opěrné zídky ve tvaru oblouku, který ubral ze svahu. Realizace zídky byla technicky náročná, jelikož je kombinací opracovaných kamenných kvádrů poskládaných přesně podle nákresu a svisle v betonu uložených dubových podvalů. Jeho součástí je zároveň lavice na sezení, což je u bazénu velmi praktické. Obě úrovně terénu jsou propojené dubovým schodištěm. Kdysi monotónní svah, dnes hustě vysazený různorodými trvalkami, je květinovou dominantou celé zahrady, v níž záměrně převažují růžové, modré a bílé odstíny. Uplatnily se tu například šalvěje, agastachy, rozrazily, levandule, rdesna, sporýše, marulky.
Sladění nového s původním
Při rekonstrukci zahrady vždy vyvstává otázka, co zachovat a co odstranit. Týká se to pevných prvků i rostlin. Vše, co potom zůstane, musí být v harmonii s novou podobou. Například v tomto případě se zvažovalo ponechání živého plotu z tújí, od jejichž používání se v posledních letech upouští. Jelikož už vytváří souvislou zelenou kulisu a je zdravý, byla by škoda ho likvidovat. I zahradní domek na nářadí nebylo potřeba měnit. Jejich umístění je navíc takové, že nenarušuje současný vzhled.
V přirozených odstínech cihly
Parádní plot oddělující majitele od sousedů splňuje i díky dubovým policím, které slouží na umístění doplňků, nejen praktickou, ale i dekorativní funkci. Zajímavě a hravě působí i jeho nestejná výška. Jde přitom o betonový plot s cihlovým obkladem. A ne ledajakým. Cihlové pásky vznikly pracným rozřezáváním cca 200 let staré cihly. Ve stejném odstínu jsou postavené chodníčky, okraje záhonů a předěl bazénové terasy, i když jde o betonovou dlažbu. Použití stejného prvku na několika místech zahrady ji designově stmeluje.
Text: Ing. Monika Králová
Foto: Juraj Čičo
Zahradní architekti: Ing. Katarína Masárová, Ing. Richard Masár, www.zahrady-landart.sk
