V současnosti, kdy stále více dbáme na kvalitu potravin, mnozí z nás upřednostňují ekologické způsoby hospodaření. Ty jsou primárně založeny na omezování používání chemických přípravků a na využívání pracovních postupů, které nepůsobí na přírodu destrukčně. Opírají se však i o naše vzdělání a o trpělivost. Hlavní filozofií je s přírodou v co nejvyšší míře spolupracovat a ne proti ní nesmyslně bojovat.
Kromě množství užitečných živočichů, kteří nám zadarmo pomáhají při zlepšování kvality půdy a rozkládání bioodpadu, jsou nejvíce viditelné výsledky působení vztahu predátora a kořisti. Druhy, jejichž jídelní lístek se zakládá na námi pěstovaných plodinách, označujeme všeobecně jako škůdce. Většinou jde o různé druhy mšic, třásněnek, červců, housenek motýlů či larev dvoukřídlovců. Jejich životní strategie spočívá v objevení potravního zdroje, na kterém se dokážou rychle rozmnožit. Množící se kořist horlivě vyhledává celý seznam různých predátorů, jejichž reakce však nepřichází ihned, ale až s jistým opožděním. Platí tedy, že čím rychleji se škůdce množí, tím má vyšší šance přežít a v zahradě napáchat více škod. Ve stabilních přírodních biotopech nedochází k tak výraznému množení škůdců, protože jejich přítomnost je dlouhodobě regulovaná širokým spektrem predátorů.
Problém nastává na území, kde jsou tyto vztahy narušené. V zahradě, kde široká škála predátorů nenachází vhodné životní podmínky, se škodlivý hmyz může nerušeně rozmnožovat. Ekologické hospodaření tak v konečném důsledku nespočívá jen v omezování chemických postřiků, ale hlavně ve vytváření různorodých útočišť v zahradě tak, aby ji mohlo obývat co nejvíce pro nás užitečných druhů živočichů.
Náš tip: Vyrábíme hotel pro hmyz
Pestrá zahrada je základ
Ekologické zákonitosti platí v plné míře i v naší zahradě, která je součástí přírody. Vhodným příkladem jejich fungování je prales, kde díky ohromujícímu množství organizmů a jejich vzájemným vztahům vzniká stabilní společenství, ve kterém se nedokáže prosadit žádný škůdce. Naopak, rozsáhlá monokultura rostlin je naplno odkázaná na pomoc člověka formou pesticidů, v opačném případě vlivem škůdců zaniká. Je jen na nás, na kterou z těchto stran nasměrujeme těžiště našeho hospodaření.
Lákáním hmyzu a jiných živočichů na pestrou mozaiku rostlin a zahradních prvků vytváříme složitost vztahů potravního řetězce, která sice nutně neznamená úplnou eliminaci škůdců, ale výrazně zmírňuje jejich rozmnožovací schopnosti. Cílené snižování diverzity vede naopak k poklesu predátorů a v takovém prostředí mají škůdci nerušenou cestu za vítězstvím. A potom nám nejednou nezůstává nic jiného, než ohrozit půdu a ostatní život za pomoci chemie.
Síťokřídlí
Tito nenápadní živočichové patří k největším pomocníkům každého zahrádkáře. V naší zahradě se nejčastěji setkáváme se zlatoočkou a dlouhošíjkou. V obou případech jde o hmyz, jehož larvy jsou významnými predátory, před kterými se neschovají žádné mšice, třásněnky, červci či malé housenky. Dospělé zlatoočky se živí pylem a nektarem, naopak dospělé dlouhošíjky jsou také dravé. Mezi síťokřídlé patří i mravkolvi, jejichž larvy se specializují na lov hmyzu lezoucího po zemi.
Berušky
Už i malé dítě ví, že slunéčko, kterému se lidově říká beruška, je užitečný živočich. Tuto nálepku nezískal náhodou, ale proto, že patří k nejlepším požíračům rychle se množících mšic. Živí se jimi larva i dospělý jedinec. Naše nejběžnější slunéčko sedmitečné zkonzumuje více než 50 mšic denně. Berušky obvykle nejsou schopné eliminovat všechny mšice na rostlinách, ale svou činností jejich populaci udržují na přijatelné úrovni. S oblibou vyhledávají mrkvovité a hvězdicovité rostliny, kde doplňují energii pitím nektaru. Vyžadují pestrou mozaiku lučních květů a kulturních rostlin. Ve sterilně zařízených zahradách většinou nekladou na rostliny vajíčka a území opouštějí. Zimu dospělé berušky přečkávají pod olupující se kůrou stromů a ve štěrbinách skal či lidských staveb.
Střevlíci
I když střevlíci nedokážou létat, kompenzují si to rychlým během. Jsou to mohutní nápadní brouci, dosahující až čtyři centimetry. Přítomností v zahradě indikují dobré životní podmínky pro hmyz. Požírají larvy jiného hmyzu, červy a slimáky, čímž udržují v přírodě rovnováhu. Jeden střevlík zkonzumuje ročně až 400 housenek. Loví převážně v noci. I jejich larvy loví různý hmyz v opadaném listí. V zahradě vyhledávají stinná zákoutí s rozkládajícím se dřevem.
Vosy
Přestože vosy jsou často považovány za otravný hmyz, řadí se k nejlepším predátorům létavého hmyzu a housenek. Vytvářejí společenství z desítek až stovek jedinců a jejich larvy jsou dravé. Vosy přinesou denně do hnízda stovky much, které chytají za letu. V zahradě často létají nízko nad rostlinami, na kterých hledají larvy hmyzu. Jelikož při lovu nejsou příliš vybíravé, dokážou výrazně tlumit nárůst početnosti škůdců v zahradě. Největší množství hmyzu spotřebuje náš největší druh vosy – sršeň. Za jediný letní den je schopen ulovit až jeden kilogram hmyzu.
Pestřenky
Pestřenky se zbarvením podobají vosám, jsou ale úplně neškodné. Známé jsou díky svému specifickému letu, dokážou se dlouho vznášet na jednom místě jako vrtulník. Jejich larvy jsou dravé a živí se převážně mšicemi, třásněnkami a jinými škůdci. Dospělá pestřenka se naopak živí jen pylem a nektarem. Výzkumy ukázaly, že pestřenky se řadí mezi nejlepší opylovače. Do zahrady je lze přilákat výsadbou lučních druhů rostlin.
Stonožky
Na rozdíl od býložravých mnohonožek jsou stonožky výlučně dravé. Na každém segmentu jejich podlouhlého těla mají jeden pár končetin, přičemž jich obvykle mají více než 15 párů. V přední části těla mají kusadla s jedovými žlázami, sloužícími na paralyzování kořisti. Druhy naší fauny nejsou pro člověka nebezpečné. Jsou to noční živočichové, kteří žijí převážně v půdě a na jejím povrchu. Nejsou vybíraví a uloví téměř každou menší kořist, která jim zkříží cestu. V době rozmnožování se matka pečlivě stará o svá vajíčka a mláďata. Úkryt nacházejí v hnijícím dřevě a pod kameny.
Drabčíci
V naší fauně žije více než 2 000 různých druhů drabčíků, kteří se specializují na lov rozmanité kořisti. Jsou to významní predátoři larev hmyzu, hlavně much a jiných druhů dvoukřídlého hmyzu. Větší druhy si troufnou i na červy a slimáky, jiní jsou specialisty na lov mravenců. Vyhovují jim vlhčí zákoutí zahrady s množstvím úkrytů ve starém dřevě.
Lumkové
U nás je známých téměř 1 000 druhů lumků, z nichž většina je zvláštním typem predátora, takzvaným parazitoidem. Dospělý lumek má dlouhé kladélko, kterým klade vajíčko přímo dovnitř hostitele, například do larev různého hmyzu, dokonce i těch, které žijí skrytě pod kůrou stromů. Vylíhlá larva zaživa požírá hostiteli tuk a jednotlivé vnitřní soustavy, přičemž v konečném stádiu svého hostitele zabíjí. Následně se zakuklí a vylíhlý dospělý lumek hledá další oběti.
Křižáci
Díky typickým pavučinám jsou křižáci nejznámější skupinou pavouků v okolí našich příbytků. Chytí a sežerou všechno, co dokážou přemoci. Umějí tlumit velká množství náhle dostupné kořisti, protože ji obalí do pavučiny na horší časy. Do jejich sítí se zachytávají i okřídlená stádia mšic.
Text: Mgr. Adrian Purkart
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
