Nemusí to ale být jen pěkné květy, dobře působí i sezónní vybarvení listů, pestré plody a zajímavá barva a struktura kůry. Se všemi proměnami, které dřeviny přinášejí, si můžeme vyhrát, zapojit vlastní fantazii a sestavit poutavé dílo. Celoročně zajímavá zahrada by měla být cílem vaší snahy. Při výběru dřevin musíme vždy zohlednit nároky jednotlivých druhů tak, aby se jim dobře dařilo. Keře, které na daném stanovišti živoří, nepřinesou očekávaný efekt. I z nenáročných dřevin lze krásně komponovat zahradu.
KALINA BODNANSKÁ (Viburnum bodnantense)
Hlavní efekt tohoto nádherného keře přichází v zimě, kdy se objevují růžovobílé vonné květy. V závislosti na teplotách může kalina nakvétat po dlouhou dobu, od listopadu až do února. Keře jsou nenáročné, potřebují dostatek sluníčka a propustnou půdu. O efekt zimního kvetení se postará i vilín (Hamamelis), který je ovšem o něco náročnější, vyžaduje vlhkou půdu s dostatkem rašeliny a kyselou reakcí. Nemá rád větrné lokality a nadbytek jílu v půdě.
KDOULOVEC (Chaenomeles)
Vykvétá velmi brzy od konce března či počátku dubna. Jeho kvetení kopíruje známou zlatici (Forsythia). Kdoulovec má krásné květy, které jsou v závislosti na kultivaru růžové, oranžové, lososové nebo červené, mohou být poloplné i plné. Nejčastěji se pěstují dva druhy, kdoulovec lahvicovitý a kdoulovec japonský. Dřevina je to velmi nenáročná, roste v jakékoliv půdě a dobře snáší tuhé zimy.
ŠEŘÍK (Syringa)
Kvete v květnu a krásně navazuje na zlatici a kdoulovce. Vybírat můžeme z krásných kultivarů i druhů šeříků. Pro přírodněji řešené zahrady doporučuji šeřík čínský (Syringa × chinensis), který kvete velmi bohatě jemnějšími květy. Celý keř je hustý, drobnolistý, kulovitého tvaru. Netvoří kořenové výmladky a nepotřebuje řez. Druh Syringa x josiflexa kvete později, až v červnu. Šeříky jsou nenáročné, rostou na slunci i v lehkém polostínu.
PĚNIŠNÍKY (Rhododendron)
V květu jsou okouzlující. Opadavé druhy pěnišníků – azalky – často doprovází i nádherná vůně. Hodí se zejména do zahrad s kyselejší půdou. Vzhledem k tomu, že tvoří poměrně kompaktní a malý kořenový bal, lze pro ně půdu před výsadbou připravit a vylepšit ji navážkou rašeliny. Azalky jsou o něco méně náročné a rostou i v horší půdě. Pěnišníky vyniknou nejlépe ve skupinové výsadbě.
VAJGÉLIE (Weigela)
Navazuje svým kvetením na přelomu května a června. Jde o nenáročný keř, který miluje plné slunce. Snese i sušší půdu. Vajgélie květnatá (Weigela florida) dorůstá až do 3 metrů, dobře snáší řez a jednou za čas jí prospěje hlubší zmlazení. Květy jsou nejčastěji růžové nebo karmínově červené.
HORTENZIE (Hydrangea)
Se svými krajkovými květy patří ke oblíbeným keřům. Hortenzie preferuje polostín a kyselou propustnou půdu s dostatkem vlhkosti zejména v letním období. V našich podmínkách jsou mrazuvzdorné a v případě omrznutí výhonů velmi dobře regenerují po hlubším řezu. Nejznámější hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla) kvete v mnoha barevných variantách až do června. Později na ni navazuje hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens), která je cenná svým letním kvetením, její květy jsou jemnější, bělavé. Kvetení je dlouhé a květy na keři dlouho vydrží. Je plně otužilá. Hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata) dosahuje až dvou metrů. Barva květů je bílá, během dlouhé doby kvetení se ale pomalu proměňuje v jemně růžovou, tmavorůžovou a končí jako sytě červená.
OŘECHOKŘÍDLEC (Caryopteris)
KOMULE (Buddleia)
Spolu s hortenzií latnatou se o dostatek květů v druhé polovině léta stará také ořechokřídlec a komule. Oba keře milují sluníčko a hlubší jarní řez. Ořechokřídlec vyniká jasně modrou barvou květů, které jsou opravdovým lákadlem pro včely. Komule je zase známá svou atraktivitou pro motýly a často se setkáme i s jejím lidovým označením motýlí keř.
HLOHYNĚ (Pyracantha)
V září se pomalu dostávají ke slovu dřeviny s pěknými plody, mezi nejkrásnější patří hlohyně. Plody připomínající drobná jablíčka hustě obalují výhony po celé délce. Jejich barva může být červená, oranžová nebo žlutá. Hlohyně tvoří dlouhé výhony, které je možné vyvazovat také ke konstrukci. Velmi pěkně se vyjímá na treláži u zdi domu, výhony je dobré zakracovat řezem, časem vytvoří dokonalou zelenou stěnu, která je na podzim naprosto nepřehlédnutelná.
JAVOR JAPONSKÝ (Acer japonicum)
Na podzim je o květy již daleko větší nouze. O to, aby i v tomto období byla zahrada zajímavá, se postarají nejen dřeviny s pěknými plody, ale i s pestrým vybarvením listů. Na podzim se nádherně vybarvují javory, do malých zahrad jsou perfektní druhy Acer ginnala, A. japonicum, A. palmatum, A. Rubrum – jejich zbarvení je v červených a oranžových tónech. Pro pěkné vybarvení je potřeba dostatek sluníčka, v polostínu je vybarvení méně intenzivní. Do krásných oranžovočervených tónů se vybarvuje i vilín a škumpa.
SVÍDA (Cornus)
V zimě, kdy jsou listy dávno opadané, se musíme spolehnout na strukturu dřeviny, tvar a barvu větví. Nejlepší jsou svídy (Cornus), druh Cornus alba ‚Sibirica‘ je pověstná karmínově červenými pruty, které krásně září na bílém sněhu, Cornus stolonifera flaviramea má výhony žlutozelené. S červenokorou svídou se dobře kombinuje. Aby byly výhony sytě zbarvené, je potřeba keře pravidelně řezat. Nejhezčí barvu mají právě mladé pruty.
Text: Daniela Dušková :: Foto: autorka, Isifa/Shutterstock :: Odpovědná redaktorka: Lucia Pristachová Hô-Chí
