Nepřehlédnutelná ozdoba podzimu aneb Pěstujeme japonský javor

Japonské javory pocházejí z daleké Asie a už delší dobu jsou pro svou atraktivitu v zahradách velmi oblíbené. To je i důvod, proč se neustále rozšiřuje jejich nabídka. V zahradnictvích je najdeme hlavně v jarním a podzimním období, kdy lákají svými intenzivně zbarvenými listy. Rostou spíše pomaleji až středně rychle, tedy se nemusíme obávat, že nám zakrátko „přerostou přes hlavu“ jako naše evropské javory, které známe z přírody.

Jaké stanoviště je pro javor vhodné

Japonským javorům vyhovuje místo v polostínu, méně se hodí místo ve stínu nebo na plném slunci, kde je zbarvení listů intenzivnější. V žádném případě by nemělo jít o místa, kde vanou silné větry a kde celodenně svítí slunce, protože hrozí poškození větviček a úpal. Javory vysazujeme vždy na chráněná místa (hlavně od severu). Už při výsadbě počítejme s tím, že se časem rozrostou, proto nemá smysl je vtěsnávat do příliš malých prostorů. Přesazování totiž snášejí hůře.

Mírné vlhko

Půda by měla být výživná, kyprá, mírně kyselá a hlavně mírně vlhká. Dřevinám se hůř daří na místech se suchou a přehřívající se půdou. Nevhodné jsou i půdy trvale zamokřené a štěrkovité. Déle trvající sucho obvykle způsobuje kroucení a zasychání listů a dřevina ztrácí svou estetickou hodnotu. Během léta dbáme na zvýšený přísun vláhy ke kořenům. Mají rády i rosení na list, ale až při zapadajícím slunci.

U nás jsou běžně dostupné tři druhy, javor japonský (Acer japonicum), javor dlanitolistý (Acer palmatum) a javor shirasawanský (Acer shirasawanum) v množství kultivarů.

1 Javor dlanitolistý

Javory dlanitolisté mají poměrně kompaktní tvar, nezaberou mnoho místa a rostou více do šířky. Bývají velmi hustě olistěné a jejich tvar je celoročně přitažlivý i díky převislým větvím. Dorůstají do výšky nejvýše 3 m, i to jen na místech s ideální půdou a přísunem vláhy. S přibývajícím věkem jsou tyto javory hezčí. Uplatní se i ve velmi malých zahradách, ve výsadbách asijského stylu, ve větších skalkách, v blízkosti jezírek, ve dvorech a atriích či předzahrádkách. Zajímavé je uplatnění ve skupině s nižšími jehličnany, azalkami a rododendrony. Tento druh můžeme pěstovat i ve vegetačních nádobách.

Javor dlanitolistý: Acer palmatum Orange Dream

Zároveň jde o javor s množstvím krásných kultivarů. Nejvíce oblíbené jsou kultivary s takzvanými stříhanými listy, Dissectum Viridis se zelenými a Dissectum Garnet s tmavě purpurovými listy. Oblíbený je také kultivar Atropurpureum s bordovými listy. Netradičně působí listy kultivaru Shirazz. Jsou bílo-zeleno-růžové a barevnost se dokonce během sezóny zajímavě mění. Kultivar BI-HOO má zase listy zlatožluté až oranžové. Podzimní oranžovočervené zbarvení listů je typické i pro kultivar Orange Dream.

2 Javor japonský

Javory japonské jsou v porovnání s javorem dlanitolistým odolnější a také vzrostlejší, rostou více do šířky i výšky. Hodí se do středně velkých a větších zahrad. Časem mohou vytvořit hezkou korunu, pod níž se dají pěstovat stínomilné rostliny. V dospělosti na stanovišti s ideálními podmínkami dorůstají do výšky asi 5 m. Známé jsou i jejich jedinečné kultivary, například kultivar Aconitifolium s většími a vykrajovanými listy nebo Vitifolium typický krásným podzimním zbarvením.

Mnohé kultivary jsou atraktivní nejen listem, ale i způsobem růstu kmínků a větví.
Javor japonský: Acer japonicum Vitifolium

3 Javor shirasawanský

Roste velmi pomalu, dorůstá podle kultivaru až do tří či pěti metrů. Má nádherný obrys listu připomínající rozevřený vějíř. Nejznámější kultivar je Aureum, který má brzy na jaře listy jasně žluté, později žlutozelené a na podzim žlutooranžové. Vyžaduje polostín, mírně kyselé a vlhké stanoviště. Mladé rostliny chráníme před mrazem zimním mulčem, později jsou poměrně spolehlivě mrazuvzdorné.

Dobré rady k pěstování javorů

Pěstovat tyto dřeviny můžeme v moderních městských zahradách, ale i na venkově, i když ne v typickém venkovském stylu.
Pěstovat se dají i ve větších vegetačních nádobách, ve kterých použijeme vhodný substrát a dřevinu správně umístíme.
Javory vysazujeme vždy s kompaktním kořenovým balem. Při výsadbě do půdy zamícháme kyselejší substrát a hnojivo s postupným uvolňováním živin.
Půdu po výsadbě namulčujeme drcenou kůrou, která pomůže zadržet v půdě potřebnou vlhkost. Vhodná je i podsadba nízké půdokryvné zeleně.
Javory vždy vyniknou spíše samostatně. Pokud jsou jejich listy světlé, dobře vyniknou na tmavším pozadí například stálezeleného živého plotu nebo skupinky jehličnanů.
Dobře se jim daří v blízkosti vodní plochy, která přispívá k vyšší vzdušné vlhkosti.
K zalévání japonských javorů upřednostňujeme dešťovou vodu.
Velmi důležitá je zimní ochrana, hlavně v prvních letech po výsadbě. Rostliny je vhodné obalit jutovinou a ke kořenům jim nahrnout suché listí.

Víte, že kultivary s tmavě červenými listy jsou odolnější vůči přímému slunci než žlutolisté či bílo-růžově panašované? Přítomná fialová a červená barviva slouží jako přirozená ochrana proti UV záření. Proto žlutolistým a bílo-růžově panašovaným jedincům najdeme stanoviště v polostínu bez silného odpoledního úpalu.

Stříhat javor, či nestříhat?

Péče o dřeviny je poměrně jednoduchá. Důležité je však vědět, že jde o dřeviny, které bychom neměli hlavně radikálně stříhat. Jinak můžeme zničit jejich charakteristický habitus a zároveň je poškodit. Obecně se odstraňují jen suché, poškozené větve. Vždy používáme čisté nářadí, aby se zabránilo přenosu houbových onemocnění. V případě potřeby je možné dřeviny jen lehce usměrňovat v růstu, ne však tvarovat. Formování typického deštníkovitého tvaru podpoříme tím, že „vyholíme“ nejsilnější vertikální větve ze dvou třetin od země. Řežeme začátkem léta, ne na jaře.

Choroby a škůdci

Na dřevinách se často vyskytují mšice, případně i jiní saví škůdci. Snadno se však dají zlikvidovat pomocí vhodných insekticidních přípravků. Ideální je samozřejmě zasáhnout ihned po zjištění prvních příznaků. Vážnějším problémem je verticiliové vadnutí. Jde o houbové onemocnění, které ohrožuje hlavně jedince pěstované na nevhodných místech. Napadá cévní svazky, přerušuje přívod vláhy a živin, následně daná část dřeviny odumírá. Nezbývá potom nic jiného, jen suché části ostříhat, přičemž dřevina ztrácí svůj charakteristický tvar.