Jak najít zlatý střed mezi potřebami vašeho čtyřnohého parťáka a krásnou zahrádkou? Na to jsme se ptali Ing. Martina Kváše, odborníka značky BRIT.
Co bychom měli vzít v potaz, než se rozhodneme psa do zahrady přivést?
Pokud chcete škodám na opečovávané zahrádce co nejvíce předejít, pozorně promyslete výběr plemene. Nejmenší hrozbu představují malé váhové kategorie domácích mazlíčků, s nárůstem hmotnosti poté úměrně stoupají i možná rizika.
Menší psíci navíc při značkování nedosáhnou příliš vysoko a rostliny citlivé na kyselé pH psí moči tak zůstanou v relativním bezpečí. A pokud si pořídíte fenku, uchráníte kytičky před škodlivým psím očůráváním. Při výběru bychom měli dbát také na schopnost psa učit se a náležitě se s ním věnovat výcviku poslušnosti.
Mohu psovi v ničení zahrady zabránit?
Jestliže chcete určité území na zahradě ochránit před útokem psích tlapek, musíte jasně stanovit, kde končí a kde začíná životní prostor zvířete. Možným řešením je drobný plůtek, který „zakázanou zónu“ oddělí od „zóny povolené“. Na vámi stanovená pravidla poté mnohem snadněji přistoupí štěně, které přijde do hotového prostoru a zvyká si na něj tak, jak je.
V případě dospělého psa může být situace složitější – vysvětlit zvířeti, že v jeho teritoriu vzniká nové místo, které mu je zapovězené, bude vyžadovat dlouhodobější snažení. Budete-li ve výchově důslední, můžete psa naučit základním pravidlům chování na území zahrady. Pokud důslední nebudete, je možné, že vaše milované stromy, keře a ozdobné záhonky poslouží jako oblíbená psí toaleta a zábavná atrakce v jednom.
Když pes na zahradě zlobí a chodí, kam nemá, použijte důrazné povely jako „nesmíš“ a „fuj“. Po odvolání na povolenou stranu „barikády“ chlupáče pochvalte, třeba pamlskem či podáním jeho oblíbené hračky.
Jak uchránit zahradu před psem tedy víme. Hrozí ale nějaké nebezpečí také psovi?
Hrozí. V první řadě je důležité oplotit vlastní pozemek. I přes to, že pes je schopný sám chápat, kde je doma, je bezpečnější případným útěkům předcházet. Hárající fenky a probíhající kočky mohou být zkrátka příliš velkým lákadlem i pro toho nejvzornějšího jedince a ten se může snadno zatoulat.
Péče o psa je jinak velmi podobná péči o dítě – musíme zkrátka schovat vše, co by na zvíře mohlo spadnout a o co by se mohlo poranit. Pozor na vystouplé hřebíky, zahradní náčiní, různá mořidla, barvy, postřiky a podobně. Pečlivě zvažte také výběr rostlinek, které v zahradě sázíte – povoleny jsou pouze ty druhy, které nejsou jedovaté.
Dalším potenciálním nebezpečím je sekačka, a to nejen v bezprostřední blízkosti vašeho čtyřnohého společníka, ale také ve větší vzdálenosti. Při sekání může totiž odskočit kámen a mazlíčka trefit. Proto je lepší při práci s ostrým nářadím pejska zavřít stranou. Na úpravu trávníku každopádně nesmíte zanevřít. Vysoká tráva plná kvetoucích rostlin totiž láká hmyz a včely, které mohou pejska taktéž poranit.
Co mám mít na paměti, když psovi na zahradě zařizuji příbytek?
Nezapomínejte, že i pes si zaslouží své soukromí. Na zahradě mu proto nachystejte krytý pelíšek, boudu či kotec, kde si bude moct odpočinout a kam ho pošlete v případě, že bude zlobit.
Pokud má být pejsek celé dny venku, postavte mu boudu, která poskytuje závětří, nezatéká do ní a není moc velká, takže si ji pes může zadýchat. Bouda může mít předsíň a oddělenou ložnici, psi nicméně preferují možnost koukat ven. Pokud venku vládnou mrazy a špatné počasí, zvažte, jestli pejska nevzít na noc raději domů. Ohled je třeba v tomto směru brát na malé psy, psy s krátkou srstí, štěňata, psí seniory a nemocné psy.
Text: redakce ve spolupráci s firmou Vafo
Foto: isifa/Shutterstock
