PROSTORY K NÁM PROMLOUVAJÍ…
… a něco prozrazují o svém majiteli. Tento byt nás uvítal svou otevřenou dispozicí a dokonalým sladěním. Na první pohled bylo jasné, že tady si někdo doslova vyhrál se zařízením. Všechno mělo své místo, jako by tam patřilo odjakživa. Promyšlené do detailů. Hledat za tímto rukopisem ženu by byl omyl. Pod tento interiér se podepsala mužská ruka. Žádný architekt, žádný bytový designér. Jeho majitel se živí jako produkční, kterého však design baví. Celý koncept bytu pochází z jeho hlavy.
Usadili jsme se na poschodí ve spartánsky zařízené pracovně, kde tok myšlenek neruší nic nadbytečného. „Byt jsem koupil začátkem roku 2015 a od toho momentu jsem začal shánět doplňky – přes internet a všude možně,“ začal majitel. Trvalo mu asi tři čtvrtě roku, než sehnal, co chtěl. Stejně dlouhou dobu nosil v hlavě představu o budoucím vzhledu bytu. Byla s ním všude, stejně jako metr, který v době před realizací přeměny holobytu na domov i během ní nepustil z ruky. „Když se byt začal předělávat, já jsem ho už měl v hlavě hotový, 90 % doplňků bylo nakoupených a přesně jsem věděl, kde budou mít své místo lampa, svíčka, polštář či obraz…“
NÁPADY CHODÍ S OTEVŘENÝMA OČIMA
Při hledání dekorací a doplňků získal Martin slušný přehled o nabídkách e-shopů i kamenných obchodů. V jednom z nich našel i inspiraci pro dřevěný strop nad schodištěm. Možná i proto se realizoval až úplně nakonec, když už byl byt téměř zařízený. Strop je natřený načerno a jsou na něj přimontované obyčejné, neopracované desky, mezi nimiž jsou přibližně třícentimetrové mezery. Při pohledu zespodu tak máte dojem, že „tam nahoře“ je tmavý prostor.
Tomu všemu však předcházelo něco mnohem těžšího, a to doslova – sehnat pálené cihly na obklad na stěnu. Ty byly nezbytné k vytvoření prostoru s industriálním nádechem.
PLNÁ A PÁLENÁ
Cesta k cihlám vedla do firmy, která se zabývá prodejem starých cihel. Jejich nabídka byla široká a lákavá, na stejné ulici však našel společnost, která bourá staré rodinné domy a jejíž nabídka byla cenově výhodnější. „Cihly mi nabídli za mnohem lepší cenu, ale s tím, že mi nedokážou garantovat barvu. Materiál sice dodají do 4 až 6 týdnů, ale jelikož nevědí, jakou bouračku budou mít v nejbližších dnech, nedokážou ani říci, co mi vlastně přijde.“ Risk se stal ziskem. V dohodnuté časové lhůtě dodali už nařezané cihlové pásky z poctivých pálených cihel. A nic nebránilo tomu pustit se do čištění každé jedné cihličky kartáčem. Pracovalo se dlouho. Martin se naučil, že před lepením na stěnu je nutné každou cihlu namočit do vody, okartáčovat a nechat okapat. Na stěnu potom šly cihly ještě vlhké a schly přímo na ní. Lepení a spárování však už přenechal řemeslníkovi.
DOMÁCÍ VÝROBA
Ne všechno však prošlo rukama řemeslníků. Například kované zábradlí na poschodí nese pečeť domácí výroby, není z dílny uměleckého kováře, jak by se člověk při pohledu na něj mohl domnívat. „Kovové zábradlí vyráběl můj otec s mým dědečkem doma v garáži a potom jsme ho společnými silami nainstalovali za jeden den. Dolů jsem zábradlí nedával, protože by opticky zmenšilo prostor. Tak jsem si řekl: nechám to otevřené.“ Provazy splňují svůj účel. Martin však byl prozíravý a myslel i do budoucna. „Firma, v níž jsem našel provazy, dokáže udělat na míru síť, která se dá nainstalovat během jednoho dne a umí udělat schodiště bezpečným i pro malé dítě.“ Pohyb nočním bytem usnadňují bodovky u stupínků schodiště. Myslelo se na všechno.
Ačkoli se Martin živí tím, že hledá vhodné prostory na natáčení filmů, televizních relací a reklam, s výsledkem, který má za sebou, by klidně mohl navrhovat interiéry na klíč – měnit holobyty v domovy. Tady se mu to už podařilo.
Text: Martina Deríková :: Foto: Miro Pochyba
