Jak si majitelé poradili s rekonstrukcí svých chalup aneb Obnova starého mlýna

Lokalita: Štiavnické vrchy

Siluetu stavby, typickou pro mlýn, si uvědomí jen ti, kteří o starých vodních mlýnech něco tuší. Na obytnou rozložitou část domu navazuje technická, která se k mlýnskému původu přiznává sousedstvím s potokem a kamennou stěnou posazenou o úroveň níže. Za ní je uzavřený dvůr, ve kterém se před třemi sty lety roztočilo kolo mlýna.

V minulosti mlýn dokonce vyhořel a po požáru budova dlouho chátrala. Předcházející majitel ji koupil, aby ji částečně zrekonstruoval a připravil k dalšímu prodeji. Současní majitelé sice koupili nemovitost pod střechou s osazenými stylovými dřevěnými okny a pavlačí, ale představu o bydlení měli podstatně jinou, než jakou jim vnitřek domu nabízel. Aby rekonstrukce, dostavba a zobytnění starého mlýna nabraly na obrátkách a aby se přestavovalo podle jeho představ, vložil do toho majitel hodně energie a skoro rok svého času.

pohled do kuchyně přes klenbovou stěnu z cihel — To, že se dům podvolil otevřít prostoru, je zásluhou nápadu s klenbovými vstupy v obvodovém zdivu. Denní světlo může klouzat i útrobami mlýna. Dostane se do obýváku i kuchyně, které byly původně za silnými zdmi s malými okny. | Zdroj: Miro Pochyba

Tip majitele: Jak si poradili s hydroizolací a prosvětlením

„Mlýn kdysi vyhořel, omítky opadaly samy. To, co se jeví jako zvlhlé zdivo na vnější fasádě, jsou jen soli, které se přirozeně vysrážely z kamenné zdi. Obvodové zdivo bylo z vnější strany odkopáno, byla položena drenáž, hydroizolace, zvedly se okapové trubky. Dům je zcela suchý i ve sklepních prostorech,“ prozradil majitel. V prostoru mlýna se díky otevřené zasklené verandě rozjasnil celý interiér původní části domu. Denní světlo se dostane do obýváku i kuchyně, které byly původně za silnými zdmi s malými okny.

koupelna ve venkovském stylu s vanou na zlatých nožičkách, přiznanou cihlovou zdí a umývadly položenými na masivním kusu opracovaného dřeva — V koupelně bylo zdivo tak vypadané, že ho bylo potřeba nanovo vyspárovat. Vedlo sem jen jedno okno, ale byly použity původní hranoly hrázdění, byl dozděn meziokenní sloup a doplněno další okno. | Zdroj: Miro Pochyba

„V osmdesát centimetrů silném kamenném zdivu jsme vybourali dva velké otvory, aby se mohlo volně přecházet ze zasklené verandy dovnitř domu. Vyšší klenutí nad přechody do starší části domu se nedalo vyskládat kvůli betonovému věnci. Zaklenutí není úplně tradiční pro náš kraj. Stavěli jsme podle šablony, ale ne do oblouku s nejvyšším bodem zaklenutí uprostřed. Napětí a tlaky se nyní roznášejí v ohybech po stranách oblouku. Při zdění mírnějších kleneb pomáhal štiavnický architekt a další zedník. I dřevěné trámy byly nejprve uložené na věncích. Abychom získali víc prostoru na zobytnění podkroví, trámy byly zavěšeny hlouběji do podhledu přízemí na železných kotvách a Z-nosnících. Nadokenní oblouky se také dělaly nanovo s plnými cihlami,“ vysvětluje majitel konstrukční změny.