Sněženka (Galanthus nivalis)
Pokořitelka sněhu – tak by se dal volně přeložit anglický název sněženky – snow drop. Proč? Už odedávna totiž v lidech vyvolávala pocit blížícího se jara, nebo i proto, že kvete na přelomu února
a března, tedy v době, kdy se začal ztrácet sníh. Tak či onak, pravdou je, že tato voňavá kráska
obsahuje alkaloidy, takže je prudce jedovatá. To jí však reputaci vůbec nenarušilo a každý z nás ji vnímá jako něžnou předzvěst blížícího se jara. Sněženka má ráda humózní půdy lesního typu.
V přírodě přirozeně zplaňuje hlavně lužní lesy. Vysazujte však zahradní druhy, které můžete
koupit v zahradnictví. Při výsadbě přidejte trochu lesní hrabanky a půdu nad cibulkami jemně udusejte. Péči nepotřebují sněženky žádnou.
Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum)
Od ledna až do začátku března neúnavně kvete i v největším mrazu. Má útlé, ale houževnaté
čtyřhranné stonky a řídký habitus. Nemá stálezelené listy ani kompaktní růst, aby se „schoulil do sebe“. Absolutně nic ho nechrání, což zdůrazňuje i jeho pojmenování – jasmín nahokvětý. A přece dokáže rozkvést jemnými žlutými kvítky i v třeskuté zimě. Opadavé listy začnou vyrůstat až po odkvetení, tedy v době, kdy se začnou probouzet ze zimního spánku ostatní rostliny v zahradě.
Vizitka a rostliny
Má rád propustnou, vlhkou půdu a slunné stanoviště s putujícím stínem. Je ideální ke starým zdem či plotům. Bez řezu dorůstá do výšky i šířky 3 m. Jeho kondice i kvetení jsou však každý rok na dobré úrovni, pokud ho hned po odkvetení radikálně zřežete a odstraníte každý čtvrtý starý výhon. Ideální partneři jsou břečťan a cesmína. Oba druhy mají podobné nároky jako jasmín a hezky doplní jeho řídký habitus. Na pozadí stálezeleného břečťanu či cesmíny navíc květy jasmínu ideálně vyniknou.
Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)
Dosahuje výšky jen o něco více než metr. Je to zcela nenápadný opadavý keř. V únoru však na sebe upozorní impozantními květy, které intenzivně voní. Jakkoli neškodně tento malý keřík vypadá, naši předkové nám nechali v jeho jménu jasný vzkaz. Lýkovec jedovatý je skutečně prudce jedovat, proto
nepatří do zahrad s malými dětmi. Jako většina jedovatých druhů, i lýkovec je však zdrojem surovin na výrobu léčiv. Navíc, díky své nenáročnosti, malému vzrůstu a mrazuvzdornosti je vhodným druhem do květináče na balkon či terasu. Lýkovec nejlépe roste v polostínu nebo putujícím měkkém stínu ve středně vlhké hlinité půdě. V přílišném stínu nekvete, nebo jen velmi málo. Začíná kvést už koncem ledna a krásné květy s výraznou vůní přináší až do začátku března. Po odkvetení ho můžete jemně zřezat. Velmi hezké jsou odrůdy ‚Rubra‘ a ‚Alba‘.
Může se hodit: Výsadba stromů na zahradě
Šafrán jarní, též krokus jarní (Crocus vernus)
Kdo by neznal jeho typický kalich? Květy šafránu, navenek vyrůstající přímo z hlízy, vypadají jako z jiného světa. Kontrast jemných, až průsvitných květních lupínků a ostrých krystalů ledu působí přímo pohádkově. A přece se koncem zimy hlásí „svou troškou do mlýna“ i tato nádherná hlíznatá trvalka, která si s nepříznivým obdobím poradila velmi šikovně – zimu přečkala ve stadiu hlízy pod povrchem půdy. Šafrán je rozšířený téměř po celé Evropě, zplaňuje (tedy samovolně se rozrůstá po ploše) hlavně podhorské louky.
Vizitka rostliny
Má rád slunná stanoviště a dostatek vláhy. Na její nedostatek během vegetačního období je dokonce citlivý. Tuto jeho vlastnost můžete šikovně využít a vysadit ho přímo do trávníku. Brzy na jaře máte krásný efekt a než se pustíte do prvního sekání, šafrány odkvetou. Vysazujte je ve skupinách asi 7 cm od sebe, do hloubky asi 10 cm.
Text: redakce
Foto: iStock.com
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
