Zdraví

„S úzkostí nebo panikou nebojujte, akceptujte ji,“ radí v rozhovoru uznávaný terapeut

Trápí vás úzkosti, panické záchvaty či jiné psychické problémy? Renomovaný terapeut a zakladatel kliniky Psychoterapie Vacek Mgr. Pavel Vacek nám v rozhovoru prozradil například, jak se zachovat, když nás zachvátí úzkost, či v jaké chvíli nastává okamžik, kdy bychom měli vyhledat odbornou pomoc. Také se dozvíte, proč bychom si neměli diagnostikovat psychické nemoci pomocí internetových diskuzí.

Pavel Vacek
Zdroj: Lukáš Marhoul

Pandemie mohla úzkost odstartovat

Poslední roky jsou například i vlivem pandemie pro spoustu lidí psychicky náročných. Zaznamenal jste vy, jako odborník, nějaký nárůst psychických obtíží?

Ano, ten nárůst je cítit. Konkrétně pandemie má na tom lví podíl, otřásla pilíři reality každého z nás. Najednou jsme nebyli páni toho, co se s námi děje. Izolace během pandemie akcentovala úzkostné prožívání, které více či méně má každý.

S čím se na vás v poslední době lidé nejčastěji obracejí?

Jsou to právě panické a úzkostné stavy, které vznikly v době pandemie. Mnoho lidí vyšlo ze cviku v životě s lidmi. Práce z domova nám dala prostor pro přemítání a vymýšlení scénářů o budoucnosti, kdy nevíme co se s námi bude dít, a to je základ těch úzkostí.

Mnoho lidí pociťuje třeba úzkosti nebo jim po psychické stránce není dobře, zároveň si ale pořád říkají, že to zvládnou překonat sami. Kdy je podle vás ta hranice, kdy by měl člověk zpozornět a vyhledat odborníka?

Většina z nás to sama zvládne, otázka je, zda to zvládneme dobře, nebo si jen zvykneme na diskomfort života s úzkostí. Okamžik, kdybychom měli vyhledat odbornou pomoc, je stav, kdy nám úzkost brání dobře pracovat, žít naplno volný čas a vztahy či prožívat radost.

Bez studu si říci o pomoc

Co byste poradil člověku, který se z nějakého důvodu bojí či stydí vyhledat odbornou pomoc?

Když máme chřipku, jdeme k obvodnímu lékaři. Když máme úzkost, měli bychom jít k terapeutovi. Není to selhání, naopak je to zodpovědné vůči sobě i těm, které milujeme. Pouze pokud jsme v duševní pohodě, můžeme tady být pro sebe i pro své okolí.

Často se lidé obávají, co řekne okolí na to, že navštěvují například psychologa. Jak by takoví lidé měli se svými blízkými v tomto směru komunikovat?

Pokud už například chodíte do terapie, nebo k psychologovi a chcete to komunikovat s okolím, je dobré to nedémonizovat a prostě říci, že chodíte do terapie, a to je vše, co byste mohli říci. Vaše okolí váš život nežije. Váš život žijete vy a ani jednu vteřinu, kdy se cítíte špatně, vám už nikdy nikdo nevrátí.

Někteří lidé, kteří se necítí dobře, si diagnostikují své psychické problémy pomocí internetu. Co si o tom myslíte? A případně jak to může člověku ublížit?

Internetové vyhledávače nabízí dobré i špatné rady a popisy. Více či méně obecné. Každý z nás je jiný a potřebuje individuální přístup. Já si myslím, že spoléhat se na příběh někoho jiného je slepá cesta. Člověk si může pak ublížit tím, že se špatně ohodnotí a spravuje, co není rozbité.

Pavel Vacek
Zdroj: Lukáš Marhoul

Úzkost na pozadí

Lidé, kteří trpí úzkostmi, mají často pocit, že jejich problém není řešitelný. Jaká je vaše zkušenost s léčbou a prognózou úzkostí či panických atak?

Zpravidla do šestého sezení se klientům uleví. Klient dostane do ruky nástroje, které mu pomohou úzkost či paniku zvládnout. Je to hodně individuální. Je důležité, aby si klient uvědomil, že o svých pocitech a stavech rozhoduje sám.

Někdy během svého života prožijí úzkost i lidé, kteří těmito problémy obvykle netrpí. Co byste jim poradil v takové chvíli?

Já osobně bych nečekal, že to zmizí samo. Pokud se úzkost nebo panika neřeší co nejdříve, může nad námi převzít moc. Využil bych v tomto případě službu: „Chci si jen s někým promluvit“, kde člověk dostane základní info – co dělat a zda potřebuje terapii nebo farmakoterapii. Je také důležité vyloučit organicitu. Tedy jestli je panika nebo úzkost daná chemií, nebo je způsobená exogenními vlivy, například složitou nebo smutnou životní situací.

Můžete prozradit pár tipů pro duševní hygienu, které člověk může zařadit do běžného života, aby se cítil lépe?

V první řadě s úzkostí nebo panikou nebojovat, ale akceptovat ji. Když totiž bojuji, mohu prohrát. Úzkost je strach z budoucnosti. Co se mnou bude? Co se stane? Druhým krokem je plánování dne na denní bázi. Když totiž vím, co se se mnou bude dít, tak se úzkost rozpouští. Třetím krokem je rozpomenout se na dobu, kdy úzkost nebyla a dělat vše jako tenkrát a úzkost nechat na pozadí běžet.

Získání kontroly je základ

Mimo jiné jste i zakladatelem respektované kliniky Psychoterapie Vacek. S jakými problémy se na vás a vaše terapeuty může člověk obrátit?

Jsou to úzkostné a panické stavy, deprese, ADHD dospělých a dětí, závislosti na alkoholu i jiných látkách, vztahy a životní nespokojenost. Pracujeme s dospělými i dětmi.

Můžete alespoň nastínit, jakým způsobem s klienty u vás na klinice pracujete?

Základem našeho přístupu je klientovo získání kontroly nad jeho životem. Následuje zvládnutí interní i externí komunikace. Tedy jak mluvit s okolím i jak mluvit k sobě. Dalším krokem je zvládnutí depresivních, úzkostných a panických impulzů. Poté následují další kroky, například zvědomění toho, co vlastně chce klient „žít“. Samozřejmě pracujeme s dalšími tématy, která si klient přinese. Veškerá naše péče je anonymní.

Na čem si ve vaší klinice vy a vaši terapeuti zakládáte a čím si myslíte, že se odlišujete od ostatních klinik?

Cíl naší terapie je život bez terapie. Terapie má klientovi v co nejkratší době pomoci. Zakládáme si na tom, že do šestého sezení klientovi pomůžeme a klient bude mít v ruce všechny nástroje k zvládnutí svého života. S námi náš klient už na svůj problém nikdy nebude sám. Z terapie neděláme velkou vědu, prostě pomáháme.

Text: Michaela Míčová
Foto: Lukáš Marhoul