Botanici toto „božské ovoce“, hruškovec přelahodný, nazvali Persea americana. Indiáni plody avokáda původně sbírali v bažinatých lesích, později ho však začali i šlechtit a pěstovat na plantážích, takže když je napadli v roce 1519 španělští kolonizátoři, setkali se tu už s rozvinutým pěstováním avokáda. V Kolumbových dobách se avokádo nejprve začalo pěstovat ve Španělsku, ale zakrátko se toto lahodné a zdravé ovoce rozšířilo do všech teplých oblastí světa.
Krásný, vždyzelený strom dorůstá až do výšky dvaceti metrů a dožívá se více než sta let. Dnes se tato zdravá pochoutka pěstuje hlavně v tropech a subtropech celého světa, ale jeho vzrůst se pro pěstitelskou efektivnost podařilo šlechtěním zredukovat na výšku dvou až pěti metrů, což už vyhovuje i našemu skleníkovému, případně i bytovému pěstování. Vybraným odrůdám avokáda se daří všude tam, kde i citrusům, které dnes už běžně doma pěstujeme.
Jak ho vypěstovat
Doma si avokádo můžeme vypěstovat tak, že čerstvou pecku ze zkonzumovaného plodu vtlačíme třemi čtvrtinami její výšky do lehkého vzdušného substrátu špičkou vzhůru. Vyklíčení můžeme trochu pomoci i tím, že opatrně odřežeme zdřevnatělou špici i spodek pecky (semena), ale dáme pozor, abychom nepoškodili vrcholový klíček.
Pecku můžeme až do vyklíčení z poloviny ponořit do vody. Nesmí být však ponořena celá, neboť by se „zadusila“. Semeno před vyklíčením vnitřním tlakem praskne, a tak uvolní cestu rostoucímu klíčku. Klíčení ale trvá dost dlouho. Z jednoho vyklíčeného semena odřezáním jednotlivých blizen můžeme získat i více rostlin.
Semeno má asi jen měsíční klíčivost a před zasazením nesmí přeschnout. Klíčivost semena můžeme prodloužit uložením do vlhké rašeliny s teplotou 5,5 až 6 °C až na rok. Semenáče však nezaručují ani ranou plodnost, ani tutéž kvalitu, jakou měl mateřský plod, a rostou i podstatně bujněji. Proto je třeba semenáče štěpit kvalitními odrůdami v době, kdy dosáhnou tloušťky asi jednoho centimetru.
» Avokádo pěstujeme v hluboké propustné (nejlépe písčitohlinité) půdě, s kyselostí od neutrálních hodnot až po mírnou zásaditost (pH 5,5 až 7,0). Je sice nenáročné, ale jeho kořeny jsou citlivé na nedostatek kyslíku v substrátu, a proto je vyžadována velmi dobrá drenáž. Nesnáší ostré slunce. Pokud chceme u dorostlého stromku zastavit růst do výšky, jednoduše odřežeme jeho střední výhon.
» Štěpy začínají plodit za tři až čtyři roky, zatímco semenáče až za pět až osm let. První plody však ještě nejsou nejkvalitnější, a proto jejich skutečnou chuťovou hodnotu můžeme správně zhodnotit asi až po čtyřech až pěti letech.
» Avokádo kvete drobnějšími žlutozelenými květy vonícími po anýzu, seskupenými až v třísetčlenném květenství. Květy jsou oboupohlavní, zčásti samosprašné, menší se zčásti tvoří i bez opylení (partenokarpicky). Většina odrůd je však cizosprašná, ale proto, že pyl je nelétavý, ale lepkavý, je opylení závislé na hmyzu nebo ho je možné zastoupit uměle pomocí štětce. Proto musíme vedle sebe pěstovat alespoň dvě odrůdy, které ale musí otvírat květy najednou, aby jejich květní orgány byly na opylení připraveny současně. Pro tyto komplikace s opylováním se z obrovského množství květů opylí jen málo, asi jen jeden plod z pěti tisíc květů, ale i tak je úroda dobrá.
Plody
Tvar plodů je kulatý, nejčastěji však hruškovitý s hmotností podle odrůdy od padesáti gramů do dvou kilogramů. Má velké semeno, slupka plodu je žlutozelená nebo purpurová až hnědá. Její povrch je hladký nebo vrásčitý. Dužina má světle žlutou až světle zelenou barvu, je sladká, jemná, tukovitá, lahodná a ve zralosti jemně voňavá. Plod zásadně obíráme tak, že odstřihneme jeho stopku, když je ještě tvrdý a zelený, a až potom ho při pokojové teplotě necháme deset až čtrnáct dnů dozrát. Zrání můžeme urychlit zabalením plodu do novinového papíru, případně ho uložíme spolu se zralým banánem do jedné krabice. Zralé plody můžeme skladovat v lednici asi jeden měsíc nebo je můžeme i zamrazit.
Chutné zdraví
Avokádo je sice ovoce s nejvyšším obsahem tuků a s nejvyšší kalorickou hodnotou – více než 200 kcal na 100 g dužiny, ale tyto tuky jsou té nejvyšší kvality, co se týče zdraví, chuti i poměrně vysoké stálosti a jsou velmi podobné olivovému oleji; a kupodivu, když to nepřeženeme s jejich konzumací, pomohou nám i zhubnout.
Avokádo přispívá ke zvýšení naší vitality i aktivity imunitního systému, ochraně nervové soustavy, srdce i cév, pomáhá nám snižovat „špatný“ cholesterol.
Zdravotně i výživově důležitými tukovými látkami v avokádu jsou fosfolipidy, hlavně lecitin, který podporuje a živí nervovou soustavu a čistí naše cévy, dále v tuku rozpustné vitamíny, tedy karotenoidy, jako betakaroten, betakryptoxantin, vitamín K, vitamín E – vitamín mladosti a plodnosti, ale i vitamín D, který se pro své mnohostranné preventivní i léčebné účinky stal v poslední době přímo hitem a který zvyšuje i naši imunitu a významně pomáhá i při léčení a odolnosti proti chřipce i nachlazení.
Dužina avokáda obsahuje z běžného ovoce relativně nejméně vody, ale zato až 4 % kvalitních bílkovin s optimálním poměrem aminokyselin, kolem 10 % sacharidů, až 5 % vlákniny, vitamín C, dále dobrou dávku vitamínů B1, B2, kyselinu listovou, kyselinu pantotenovou, ale má též nejvyšší obsah železa mezi ovocem, které se vlivem přítomného vitamínu C i dobře vstřebává. Vitamínu B6 má zase dvakrát více než maso. I dnes ho mnozí lidé se zdravým životným stylem nazývají „ovocným kaviárem“.
Dužina avokáda obsahuje až 37 % tuku, který se svým složením velmi podobá olivovému oleji.
Kromě těchto vzácností obsahuje avokádo i další zřídkavé a zdravotně účinné látky, jako beta-sitosterol, glutation, campesterol, avenasterol i skvalen (nacházející se i v olivách), ale i velmi silné antioxidační karotenoidy, jako beta-kryptoxantin i známý lutein a zeaxantin, které jsou nenahraditelnou výživou i ochranou našich očí, ale i prostaty. Svým nízkým obsahem sodíku a vysokým obsahem draslíku zase pomáhá bojovat s vysokým krevním tlakem, pomáhá srdci, ale svou zásaditostí bojuje i s překyselením našeho organismu.
Kdy je avoádo zralé
Doba dozrávání plodu na stromu po opylení květu je pět až sedm, ale i dvanáct až osmnáct měsíců podle odrůdové skupiny, do které daná rostlina patří. Pro pěstování v bytě nebo ve skleníku se nejvíce hodí mexické subtropické odrůdy, které jsou především tepelně odolnější a jejichž listy i dužina plodů voní po anýzu. Jejich charakteristickým znakem je, že mladé větvičky, listy i květy jsou plstnaté. Do sběrové zralosti dorůstají za pět až sedm měsíců, u nás dozrávají od září do února a jejich hmotnost je asi dvě stě gramů, maximálně šest set gramů. Jejich slupka je purpurově fialová až černá, krátkodobě snese i –7 °C, v květu však avokádo potřebuje 20 až 30 °C přes den (ale ne ostré slunce) a v noci při kvetení teplota zase nesmí klesnout pod 15 °C.
Zrání avokáda můžeme urychlit zabalením plodu do novinového papíru, případně ho uložíme spolu se zralým banánem do jedné krabice.
Víte, že z dužiny avokáda se lisuje i velmi lahodný olej, který však rychle tmavne? Tento olej se používá zásadně ve studené kuchyni. Olej vylisovaný z jeho olejnatých semen, i když má jinou kvalitu, obsahuje podobně jako olej z broskvových či meruňkových jader kontroverzní kyanidové glykosidy, které mnozí charakterizují jako protirakovinný vitamín B17.
Text: Ing. Jaroslav Pížl
Foto: iStock.com, Pixabay.com
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
