Připravila: Dana Makrlíková-Eklová, foto: autorka
Když navíc pomyslíte na to, že opadavé stromy a keře nemají téměř půl roku listy, oceníte význam stálezelených rostlin, oživujících zahradu po celý rok. Vedle známých jehličnanů patří mezi stále zelené krásky řada listnáčů, a to listnaté neopadavé keře a neopadavé pnoucí rostliny, půdopokryvné rostliny, trvalky a trávy.
Stálezelené jehličnany
K jehličnatým dřevinám patří konifery, jako jsou jedle, smrky a borovice. Ty zpravidla tvoří typické šišky, ale najdme mezi nimi i druhy s bobulemi, jako tisy nebo jalovce. I jehličnany během roku mění svou barvu. Čerstvé jarní přírůstky bývají světlejší než vyzrálé letní nebo zimní výhony. Obzvláště nápadné jsou barevné změny u zeravů, které v zimě mohou vypadat téměř jako hnědé, na jaře se však pak opět zazelenají.
Řešení i do malých zahrad
Pokud chcete mít na malé zahradě jehličnany, pamatujte na to, že smrky, borovice a další mají nespočet tzv. kultivarů tedy zakrslejších forem. Například kultivar borovice lesní Pinus sylvestris Watereri dorůstá do maximální výšky 4 až 6 metrů, existují ale i druhy borovice kleč Pinus mugo „Mops“ a další, které se drží při zemi a vytvoří rostliny ve tvaru koule velikou v průměru metr. Za zmínku také stojí nádherná borovice kleč (Pinus mugo Wintergold), která na zimu své jehlice obarví do zeleno zlata. Hned jak se na jaře oteplí, změní se v tmavě zelený dekorativní jehličnan.
Pnoucí stálezelené dřeviny
Pnoucí rostliny se vinou po pergolách, šplhají po stěnách i zdech a zarůstají ploty. Protože většina z nich nabízí atraktivní zevnějšek jen v létě, využijte neopadavé pnoucí rostliny. Ideální je břečťan (Hedera helix), který bez cizí pomoci promění fasádu domu v zelenou oázu. Díky různorodě zbarveným listům budou skvostně vypadat také zimolez (Lonicera henryi) nebo brslen (Euonymus fortunei). Zimolez a brsleny ovšem potřebují ke šplhání do výšek konstrukci nebo dráty. Stálezelným pnoucím rostlinám se daří na slunných místech, ale břečťan i různé druhy brslenu zvládnou také stinná nebo pohostinná stanoviště.
Zelené plazivky
S pomocí stálezelených půdopokryvných rostlin si poměrně snadno vytvoříte efektní „koberec“, který na svazích nebo pod vyššími dřevinami nahradí trávník. K tomuto účelu se hodí barvínek menší (Vinca minor), vysoký maximálně 15 cm, s drobnými kožovitými listy tmavě zelené barvy. Na jaře budou světle zelené, a pak se k nim přidají ještě modré nebo purpurové květy, připomínající trychtýř. Celoročně zelený koberec si může „utkat“ i z pachysadry (Pachysandra terminalis), která výborně snáší jak vlhkou, tak suchou půdu. Nádherně dozelena se však vybarvuje jen na pohostinných místech. Bohaté stálezelené porosty vytvářejí i skalníky. Na pokrytí půdy zkuste například skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri) nebo drobnolistý (Cotoneaster microphyllus)
Stálezelné trvalky
S většinou kvetoucích trvalek teď příliš parády nenaděláte, protože jejich listy odumřely a rostliny si dopřávají zimní spánek. Dobrý důvod k tomu, abyste příště zasadili stálezelené trvalky. Zkuste třeba bergénii (Bergenia cordifolia) s velkými kulatými listy, která vás brzy z jara potěší záplavou zpravidla růžových květů. Čemeřice (Helleborus niger) ovšem kvetou už od prosince a nevadí jim ani sněhová nadílka. Během zimy dodají vaši zahradě šmrnc také některé druhy rozchodníků (Sedum), netřesky (Sempervivum) nebo lomikameny (Saxifragy). Mezi stálezelené trvalky můžeme zařadit i levanduli, která přes zimu ozdobí zahradu malými stříbrnými listy a v létě nádherně vykvete.
Vřesy a vřesovce
Mezi nejvděčnější rostliny brzkého jara a podzimu patří právě vřesy a vřesovce. Nejen že vypadají skvěle vysazené mezi borovice v záhonu na zahradě, ale hodí se i do truhlíků na terasy a balkony. Vřesy (Calluna) se pěstují pro krásné květy od konce léta do podzimu. Příbuzný vřesu vřesovec (Erica)má druhy kvetoucí také na podzim,ale nejznámější jsou druhy Erica carnea, které kvetou od zimy do jara.Vřesovištní rostliny potřebují kyselejší substrát s vyšším podílem rašeliny a písku.Měl by být vlhký a neměl by být promáčený.
S barevnými plody
Mahónie (Mahonia aquifolium) vás brzy zjara dostane žlutými, nádherně vonícími květy a od podzimu do zimy modrými plody. Podobný efekt slibuje skimie (Skimia japonica), exotická kráska původem z Japonka a Číny, s kožovitými, hladkými, lesklými a (na rozdíl od mahónie) nepichlavými listy. Kromě kompaktního růstu vyniká i červenými plody, které na keřích zůstávají celou zimu. Stejně zbarvené plody najdete u cesmíny ostrolisté (Ilex aquifolium). Pěkně vypadá i libavka (Gaulteria procumbens) nebo pernétye (Pernettya mucronata). V zimě pak nepřehlédnete ani žluté, oranžové nebo červené plody hlohyně šarlatové (Pyracanhta coccinea). Ta se skvěle hodí do živých plotů a díky trnům se přes ni žádný nevítaný host na vaši zahradu jen tak nedostane. Podobné listy jako stálezelený rododendron má bobkovišeň (Prunus laurocerasus) – keř, který se hodí do živých plotů; jeho modré plody jsou však jedovaté. Rododendrony a bobkovišně milují stinná stanoviště a kyselou půdu.
Okrasné trávy a bambusy
Bambusy a okrasné trávy by neměly chybět na žádné zahradě. Existuje totiž několik druhů, které bez problémů přečkají i velké mrazy a díky krásným listům jsou dekorativní celoročně. Například bambus listoklasec (Phyllostachys aurea) dorůstá až tří metrů výšky, hodí se na slunná i stinná místa a jeho jemné listy krásně šumí ve větru. Mohutné trsy trávy ozdobnice (Miscanthus sinensis) na zimu sežloutnou a uschnou, ale přesto i v mrazivých dnech vypadají půvabně. Přes zimu také zůstanou krásné zelené a stříbrné například kostřavy (Festuca) a smělky (Koeleria)
Stálezelené rostliny na terase
Když letničky uvadnou a hrnkové rostliny zaujmou místo na svém zimovišti, vypadají balkony a terasy prázdně. A přitom je můžete zaplnit stálezelenými mrazuvzdornými rostlinami. Do velkých nádob zasázejte skalníky, rododendrony, buxusy, brsleny, levandule, bobkovišně, zimolezy nebo mahónie.
Základní péče o stálezelené dřeviny
Listy stálezelených dřevin přetrvávají na rostlině déle než jeden kalendářní rok. Většina z nich vyžaduje celoroční dostatek vláhy a během zimních měsíců také dokonalou ochranu před větrem a promrznutím kořenového balu. Proto se pro mnohé druhy doporučuje umístění do stínu poblíž vzrostlejších jehličnanů. Nemusíte se však bát, že by přes zimu zmrzly, jelikož jsou za tímto účelem už vyšlechtěny.
Neopadavé dřeviny, stejně jako jejich opadavé příbuzné, potřebují dobrou výživnou půdu. Vyvarujte se však jejího překoření nebo udusání. Větší pozor dejte jenom u rostlin, které mají rády kyselou půdu (rododendrony, vřesy – Calluna vulgaris, pierisy – Pieris japonica, libavky – Gaulhteria procmbens). Při výsadbě musíte těmto rostlinám vyrýt dostatečně velikou jámu, do které nesypete směs zahradnického substrátu a rašeliny.
Článek z RPN č. 12/2011
