Připravila: Daniela Dušková, foto: autorka
Pěstování
V zahradnické praxi se dají přiřadit k letničkám, pěstují se však odlišně. Prvním rokem se vysejí a následně vysadí, ale teprve druhým rokem kvetou. Mnohé z nich jsou ve své domovině trvalkami a některé i u nás v dalších letech dobře přezimují, ale mají pak již podřadnější květy, a proto se pěstují pouze jako dvouleté. Pěstují se na výslunní, snesou však i polostín. Nesnášejí sluneční úpal. Půdy vyžadují kvalitní, humózní, spíše hlinité. Naprosto nevhodné jsou půdy suché a čerstvě vyhnojené chlévským hnojem. V půdě přemokřené nebo přehnojené dusíkem rostliny snadno vymrzají nebo vyhnívají.
Množí se převážně semeny. Vysévají se v červnu až červenci do pařeniště, truhlíků nebo na pečlivě připravený záhon. Zvláště macešky velmi trpí při klíčení vlivem vysokých teplot, kdy navíc půda velmi rychle vysychá. Proto se vyplatí semínka jen slabounce zasypávat, po zalití je zastiňovat a dbát na pravidelnou zálivku. Jakmile semínka začnou klíčit, zatemnění se sejme, ale za slunného počasí opět lehce zastiňujeme. Právě příliš vysoké červencové teploty v některých letech vedou k neúspěšného pěstování dvouletek. Po vyklíčení, především v pařeništi, je nutné důkladně větrat, aby nedošlo k nadměrnému vytažení semenáčků. Husté výsevy se musejí přepichovat. Na konečné stanoviště je vysazujeme na podzim nebo na jaře. Před holomrazy je chráníme lehkou nastýlkou, nejlépe z chvojí, kterou musíme včas na jeře odstranit, aby rostliny nevyhnily. Následně se musí přihrnout a okopat.
Maceška (Viola)
Patří mezi nejpěstovanější dvouletky. Používá se na obruby, pestré záhony, často v kombinaci s tulipány. V současné době se především drobnokvěté macešky využívají pro výsadbu do okenních truhlíků a závěsných nádob. Představují nekonečnou škálu barev, jednotlivé skupiny se liší vzrůstem, velikostí a tvarem a velikostí květů, dobou květu, mrazuvzdorností atd. Řadí se do několika pěstitelských skupin:
Rané macešky kvetou již na podzim, i když hlavní doba kvetení spadá až do jara. Květy mají menší, rostliny méně kompaktní. Hodí se především na záhon. Jsou zimovzdorné.
Pozdní macešky kvetou až na jaře. Mají nízký kompaktní vzrůst, kvetou velmi dlouho, hodí se především pro masové výsadby, záhony, rabata, hřbitovy . Jsou zimovzdorné
F1 hybridy vznikly v Japonsku. Vyznačují se středně velkými až obřími květy, výraznými barvami a barevnými kombinacemi. Mají pevné stonky. V tuhých zimách špatně přezimují, proto je vhodné je přezimovat ve skleníku. Velmi raně kvetou.
Sedmikráska (Bellis)
V plané formě je pro mnohé úporným plevelem v trávníku. Její kulturní formy ale patří mezi vyhledávané dvouletky s velkými nádhernými květy o průměru až 8 cm. Pěstují se v několika barvách, nejhezčí jsou bílé a karmínové. Kvetou od konce dubna do začátku července. Hodí se na obruby, do okenních truhlíků, k osázení hrobů, do květináčů i k řezu. Semena se vysévají na přelomu června a července, po vzejití se přepichují a na stanoviště, vždy na plné slunce, se vysazují v srpnu asi 20 cm od sebe.
Pomněnka (Myosotis)
Velmi oblíbená květina, kvetoucí od dubna do konce května. Má modré, bílé i růžové kvítky. Používá se na obruby ale i celé plochy záhonů. Kombinuje se výborně s tulipány a používá se v poslední době i jako hrnková květina. Semena se vysévají do začátku července velmi řídce tak, aby se rostlinky nemusely přepichovat. Koncem srpna se pak vysazují na stanoviště do sponu 20×20 cm. Mohou se přesazovat i na jaře a v době květu. Snášejí i polostín, půdu však potřebují humózní, vlhkou a bohatou vápnem.
Hvozdík bradatý a karafiát (Dianthus barbatus a Dianthus caryophyllus)
Představují oblíbené dvouletky k řezu. Kvetou od konce května po dobu až dvou měsíců v několika odstínech jak čistých barev, tak dvoubarevné. Jsou velmi nenáročné a po utržení vydrží dlouho ve váze. Pevné stonky jsou vzpřímené bez možnosti poléhání i v době prudkých dešťů. Jejich obliba je trvalá snad u všech generací.
Chýr neboli zimní fiala (Cheiranthus)
Jde vlastně o jakýsi polokeř, ale pěstuje se jako dvouletka. Má žluté až červenohnědé, někdy i tmavě fialové, intenzívně sladce vonící květy. Kvete od dubna do května. Využívá se na záhony i jako hrnková květina. Osivo se vysévá v květnu až červnu, vysazuje na stanoviště v září na vzdálenost asi 30 cm. Je důležité, aby do zimy narostly silné rostliny, i tak je ale musíme před mrazy chránit, protože nejsnadněji z dvouletek vymrzají.
Zvonek (Campanula medium)
Platí za jedinou dvouletku z rodu zvonků. Nádherná rostlina vysoká asi 70 cm mívá velké zvonky bílé, růžové nebo modrofialové. Kvete v červnu a červenci. Semena se vysévají do začátku července řídce. Na trvalé stanoviště se rostliny vysazují v srpnu asi 50 cm od sebe. Ke zdárnému přezimování musejí vytvořit silné nadzemní růžice.
Proskurník (Althea rosea)
Známe ho jako topolovku nebo slezovou růži. Je vysoký až 2 m a vytváří jednoduché i plné květy, velké až 10 cm. Velmi efektní rostlina se dobře hodí k zakrytí zdí, ale i do pozadí květinových záhonů. Nejlépe se hodí k venkovským domům a dřevěným plotům. Osivo se vysévá břevnu, v srpnu se rostliny přepichují a na trvalé stanoviště vysazují na jaře 50 cm od sebe, kdy opatrně vyjmeme rostlinky i s balem, abychom poškodili dužnaté kořínky.
Náprstník (Digitalis)
Efektní vysoká rostlina dorůstá do výšky 120 až 160 cm s množstvím purpurových květů na lodyze. Roste v každé zahradní půdě, která není příliš těžká a zamokřená, daří se mu na slunci i v polostínu. Pěstuje se také jako léčivka.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 5/2011
