Čekanka obecná
(Cichorium intybus)
Čekanka je krásný modrý kvítek, který roste na loukách. Její kořeny, ale především listy se využívaly jako salátová zelenina. Ne každý ví, že čekanka obsahuje i inulin, který významně pomáhá nejen diabetikům, ale i všem, kdo trpí civilizačními chorobami. Dokonce může být ve formě zdravější a velmi chutné bezkofeinové černé kávy i součástí našeho každodenního zdravějšího menu.
Že zápar z květů čekanky chrání a zlepšuje zrak, věděli už staří Římané. V Egyptě zase využívali její léčivé a zdraví posilující účinky ve formě nejen čajů, ale i salátů z čekankových výhonů a lístků. Čekanka působí detoxikačně, čistí střevní sliznici a její mikroflóru, stimuluje činnost jater, žlučníku a pankreatu. Vysoký obsah vlákniny a inulinu zlepšuje průchodnost střev, zabraňuje zácpě, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a brzdí ukládání tuků – pomáhá při redukční dietě. Neslazená čekanková černá káva skvěle pomáhá při problémech s trávením.
Čekanka je nízkoenergetická zelenina, obsahuje jen 0,6 % tuků a až 45 % inulinu (listy i nať), dále pektin, vlákninu, nenasycené steroly a antioxidanty. Inulin obsahují listy i nať celé rostliny. Hořčiny provokují organismus k větší tvorbě trávicích šťáv bohatších na trávicí enzymy, které usnadňují trávení. Hořká chuť kořenů a listů je tedy prospěšná pro naše zdraví.
Čekanka salátová
(Cichorium intybus var. foliosum)
Dvouletá, modře kvetoucí rostlina. Semeno vyséváme v květnu do řádků vzdálených od sebe 30 cm. Půda nesmí být přehnojená dusíkem. Dozrálé kořeny opatrně vybíráme z půdy v říjnu či listopadu a listy zřežeme asi 2 cm nad srdíčkem (nesmíme ho poškodit!). Zřezané kořeny uložíme na zimu jako mrkev do sklepa či pařeniště a chráníme před zimou. Podle potřeby čekanku rychlíme celou zimu (35–45 dní). K rychlení jsou vhodné kořeny, které v nejširší části mají průměr 40–60 mm. Kořeny vespod zkrátíme na 15 cm a do kbelíku položeného na bok nebo do bedničky je naležato naskládáme hustě vedle sebe, přičemž každou vrstvu zasypeme vlhkou zeminou. Kbelík postavíme a vršek kořenů zasypeme 15–20 cm vrstvou vlhké směsi rašeliny a písku, vše přikryjeme černou fólií. Rychlíme je ve tmě – vyrostlé puky by na světle zhořkly. Prvních deset dnů stačí teplota 12–15 °C, potom ji zvýšíme na 16–20 °C. Když puky dosáhnou výšky 20 cm, vylomíme je a konzumujeme.
Červená salátová čekanka
(Radicchio rosso)
Pochází z Itálie. Má kulovité nebo ploše kulovité červeno-zelené až tmavočervené hlávky vážící až 500 g. Tento druh čekanky je velmi křehký a její hořkost je ještě výraznější. Hlávková čekanka je středně náročná na prostředí i kvalitu půdy. Optimální denní teplota pěstování je 25 °C, noční 8–15 °C, neměla by klesnout pod 8 °C (způsobuje poruchy růstu a vývoje). Při pěstování sazenic by teplota neměla nikdy klesnout pod 20 °C, aby se zabránilo jejímu pozdějšímu vybíhání do květu. K dosažení tmavočervené barvy a dobře vytvořených hlávek je důležité, aby rozdíl denních a nočních teplot byl 8–10 °C. Vyseté semeno je dobré překrýt prosetou rašelinou nebo kompostem. Chceme-li dopěstovat kvalitní hlávky čekanky, musíme jí zabezpečit pravidelnou a dostatečnou závlahu během celého vegetačního období, které trvá 80–100 dní.
Štěrbák neboli čekanka listová
(Cichorium endivia)
Listový druh čekanky, který si Italové přidávají téměř do každého zeleninového salátu. Tvoří velké, více méně otevřené a velmi husté hlávky s vybíleným srdíčkem – je lahodnější a méně hořké. Optimální doba výsevu je po 15. červnu až do konce července ve sponu 30 × 35 cm. Pěstují se většinou zelenolisté kadeřavé odrůdy se žlutobílým srdíčkem.
Podzimní druh se nazývá endivie kadeřavá (Cichorium endivia var. angustifolia). Zimní endivie neboli eskariol (C. endivia var. latifolia) má mohutnější vzrůst, obvykle se vybílí přihrnutím půdy nebo obalením papírem – tak se zároveň zjemní její chuť. Snáší i slabší mrazíky, proto je vhodnou ranou zimní zeleninou.
Čekanka se konzumuje i ve formě vitakávy – odvaru z jejích pražených kořenů smíchaných s praženým ječmenem, případně žitem nebo kořeny pampelišky. Tento bezkofeinový nápoj je vhodný pro diabetiky, srdcaře i děti.
Text: Ing. Jaroslav Pížl :: Foto: isifa/Shutterstock
