Zrovna se začaly barvit vřesy, tak to asi opsala od nich. Však jsem to v jednom z letních Receptářů ukazoval… Ptal jsem se na ten podivný úkaz Václava Větvičky, a ten mi řekl, že se tomu odborně říká reflorefrence, což prý dělají i jiné rostliny, třeba jírovce nebo vajgelie. Spouštěcím mechnismem může být krátící se den nebo teplota, která v noci výrazněji poklesne. A jinak není ta čemeřice vůbec černá, když kvete bíle. Jen její bohaté podzemní odénky mají černou barvu – a od toho dostala jméno. Roste na jihu Evropy, najdete ji třeba na úpatí Alp a v Rakousku, a je v přírodě chráněná. U nás se běžně pěstuje ve skalkách. Ovšem o tom, že by někomu vykvetla už v září a přidávala další květy ještě před Vánocemi, to jsem v žádné literatuře nenašel. Václav Větvička, nejen botanik, ale tak trochu i poeta a filosof mi to srozumitelně vysvětlil. „Přenesli tu chudinku z jihu Evropy k nám a v její duši nastal nějaký zmatek.” Proto prý kvetla i o Vánocích. Tak uvidíme, jestli v zimě, kdy se má podle pravidel botaniky pustit do kvetení, nebude už tak vyčerpaná, že první rostlinou, kvetoucí během zimy, se místo ní stane některá jiná. Já u toho budu jen jako svědek, nic víc s tím nenadělám…
