Výhodou pěstování vzájemně prospěšných kombinací plodin je nižší pravděpodobnost nutnosti chemických zásahů a naopak vyšší pravděpodobnost dopěstovat zdravější, odolnější rostliny bez chemie a dosáhnout i lepší úrody. Ale neobejde se to bez aktivního předcházení únavě půdy.
Inspirovat se můžeme přírodou, kde odjakživa funguje polykulturní systém založený na koloběhu prvků i energií. Mnoho různých druhů žije vedle sebe, ať už na louce, v lese nebo jiném společenství. Příkladem fungování jsou přirozené biocenózy, tedy dlouhodobé harmonické koexistence všech organismů na určitém území, například biotop smrkového lesa, rašeliniště, močálu nebo louky.
V přírodě též funguje bezodpadový koloběh živin, kde odpad jednoho organismu je současně živinou dalších organismů. V naší zahradě to musíme principiálně dělat podobně. Protože odebíráme plody, listy či kořeny, které by se normálně staly součástí zmiňovaného koloběhu, k udržení úrodnosti si pomáháme přírodními hnojivy a úpravou pěstitelského systému. Předcházíme tak únavě půdy, která vede nejen ke snížení úrodnosti, ale postihuje i zdravotní stav rostlin.
Škodlivé monokultury
V extrémních případech nesprávného pěstování můžeme půdu zdevastovat. Intenzivní pěstování totiž ochuzuje půdu o mnoho prvků, přímo či nepřímo ji zamořuje výměšky rostlin, chemickým balastem ze syntetických hnojiv a rezidui postřikových chemických látek. Kromě toho se v půdě kumulují i choroboplodné zárodky a škůdci. Abychom tuto půdu zregenerovali, nestačí jen dobře hnojit. Musíme zamořenou půdu zbavit časem nahromaděných nežádoucích látek, které v prvé řadě ničí neviditelný mikroskopický, ale půdu zúrodňující půdní život, a tedy i úrodnost půdy. Tyto látky potlačují i plodní potenciál a odolnost pěstovaných rostlin.
Biopěstování v zahrádce
Aby půda nebyla akumulátorem a zdrojem nemocí, snažíme se využít principy a sílu přírody v náš prospěch. V praxi to znamená následující.
- Na pěstitelské ploše střídáme nepříbuzné plodiny, přičemž bereme v úvahu i jejich vzájemnou snášenlivost. Jde o takzvanou alelopatii, což je jeden ze základních typů biologických interakcí mezi dvěma či více organismy. Například kořenové výměšky jedné rostliny slouží jako živina či jako ochranná látka druhé rostlině, nebo právě naopak, úplně znemožní její pěstování vedle sebe nebo po sobě.
- Střídáme řádky alelopaticky snášejících se nebo ochranných rostlin. Speciálním příkladem smíšené kultury je mrkev–cibule, které se vzájemně chrání před nemocemi a škůdci.
- Záhony vysázené zeleniny můžeme lemovat ochrannými rostlinami. Vysazujeme je současně se zeleninou nebo v předstihu už při podzimní přípravě záhonů, což je výhodnější. Ochrannými rostlinami jsou i různé bylinky, především aromatické, ale chránit se mohou i vybrané zeleniny navzájem. Podle toho vznikají smíšené kultury: zeleniny–bylinky nebo zeleniny–zeleniny.
- Mezi smíšené kultury zařadíme zelené hnojení.
- Mezi střídané kultury zařadíme tzv. pasený úhor, který osejeme vhodnými krmnými rostlinami. Po skončení pasení slouží jako zelené hnojení. V menších zahrádkách realizujeme pasení prostřednictvím malých domácích zvířat pomocí posuvné ohrady. Dosáhneme tak ozdravění půdy, pohnojení rostlinami i zvířecím trusem a u drůbeže i vyčištění od hmyzích škůdců.
- Na téže půdě nepěstujeme opakovaně monokultury téže rostliny, protože se jednostranně vyčerpají především stopové živiny, čímž oslabujeme odolnost, úrodnost a prosperitu rostlin. V půdě se navíc akumulují jednostranně kořenové výměšky, zvyšuje se množství infikovaných zůstatků daných rostlin, což vede k přemnožení nemocí a škůdců.
- V zahradě vytvoříme jakési zásobní záhony hmyzích predátorů našich škůdců, do nichž je nalákáme vysazenými rostlinami. Podobně poslouží i květinová louka.
- Vytvoříme systém střídaných větších pěstitelských a sousedních menších ochranných záhonů nebo výsadbových pásů s přímo chránícími rostlinami nebo rostlinami na odlákání škůdců od naší zeleniny, kde je zničíme.
- Při přípravě záhonu na pěstování zdravé zeleniny do unavené nebo škůdci zamořené půdy vysadíme nejprve předplodinu, která ji má ozdravit. Příkladem je zelené hnojení nebo u háďátka vysazení aksamitníků.
Prospěšné vztahy
Příklad vhodných vzájemných vztahů:
- Vedle sebe vysazujeme rostliny plytce a hluboko kořenící, lépe se využijí živiny v různých hloubkách půdy.
- Střídáme vysoké a nízké rostliny, lépe se využije dopadající sluneční světlo.
- Zajímavá je už od pradávna Inky využívaná symbióza kukuřice a popínavé fazole. Fazole se popíná po vedle nasazené kukuřici, která jí vytváří oporu. Kukuřice je náročná na dusíkaté živiny, které jí dodávají nitrofilní bakterie žijící v hlízkách kořenů fazole.
Nevhodné střídání zeleniny:
- Nesadíme po sobě rostliny z téže čeledi a rodu, a to hlavně ty, které intenzivně odčerpávají stejné živiny z půdy, a ty, které vylučují do půdy podobné odpadové výměšky. Neplatí ani tradovaná zkušenost, že rajčata můžeme na tomtéž místě pěstovat stále dokola. Sledování totiž ukázala snížení úrody u rajčat cca o 20 % v třetím roce na rozdíl od prvního roku, u okurek klesl výnos z 21,7 kg/m2 v prvním roce až na 16,9 kg/m2 v druhém roce, u papriky z 9 kg v prvním roce až na 3,5 kg ve třetím roce.
- Nesadíme po sobě nebo vedle sebe rostliny z různých čeledí, které se navzájem nesnášejí, viz tabulka.
- Nepěstujeme tutéž rostlinu víckrát po sobě v téže půdě.
Příklad konkrétních nevhodných vztahů:
- Vzájemná nesnášenlivost po sobě pěstované červené řepy a špenátu.
- Po kedlubně a kadeřavé kapustě bychom neměli pěstovat hadí mord, ředkvičku, ředkev, ale hlavně ne zelí, květák, brokolici, růžičkovou kapustu, a to ani v opačném pořadí.
- Oboustranně nestřídáme ani cibuli, pór a česnek.
- Pro okurky jsou nevhodnou předplodinou rajčata, zelí, květák, růžičková kapusta, brokolice.
- Nevhodné je i oboustranné střídání špenátu a salátu.
Co s čím sázet?
Aneb ve smíšených kulturách rostliny chrání rostliny
1. Silně aromatický celer bulvový vysadíme mezi košťáloviny. Chrání je před housenkami běláska zelného, květilkou zelnou a odpuzuje i dřepčíky. Zelí chrání celer před houbovými chorobami.
2. „Doktor česnek“ zvyšuje odolnost mnoha rostlin a chrání je před houbovými nemocemi. Vysazujeme ho mezi salát, mrkev, rajčata, hadí mord, okurky, jahody i ovocné dřeviny.
3. Střídavá výsadba cibule nebo pórku a mrkve chrání mrkev před pochmurnatkou mrkvovou a cibuloviny před květilkou cibulovou.
4. Vzájemně se chrání zelí a rajčata.
5. Kopr vysetý v meziřadí mrkvového výsevu urychluje klíčení mrkve ze semena a chrání její zdravotní stav. Podobně účinkuje i u červené řepy, okurek a košťálovin.
6. Aksamitník a měsíček vysetý mezi bramborami a jahodami chrání před zemními háďátky a u česneku před háďátkem zhoubným.
7. Silné aroma kerblíku mezi saláty odpuzuje mravence, slimáky, mšice i padlí.
8. Majoránka mezi cibulí chrání před padlím a mravenci a prodlužuje její skladovatelnost.
9. Bazalka chrání okurky před padlím a podpoří jejich úrodnost.
10. Heřmánek podporuje obranyschopnost mnohé zeleniny proti houbovým nemocem a chrání pórek před červivostí.
11. Máta peprná podporuje zdravý růst brambor a chrání je před nebezpečnou bramborovou plísní. Má repelentní účinek na dřepčíky a běláska zelného.
12. Levandule odpuzuje mravence, ploštice, mšice.
13. Kapraď samec odpuzuje slimáky.
14. Yzop lékařský odpuzuje slimáky.
15. Saturejka chrání fazoli před mšicemi.
16. Šalvěj lékařská má repelentní účinek na běláska zelného a slimáky.
17. Křen a hluchavka odpuzují mandelinku bramborovou.
18. Cibule a pórek potlačují u košťálovin nádorovitost jejich kořenů.
Vzájemná snášenlivost zeleniny
Mrkev
Snáší: cibuli, rajčata, ředkev, ředkvičku, salátovou čekanku, česnek, mangold, pórek, hrách, hadí mord, kopr, salát, pažitku, rozmarýn, šalvěj, čínské zelí
Celer
Snáší: fazoli, rajčata, pór, kedluben, kapustu, květák, okurky, papriku, heřmánek, salát
Nesnáší: kukuřici, brambory
Rajče
Snáší: mrkev, ředkvičku, ředkev, celer, pórek, kedluben, kapustu, petržel, fazoli, bob, česnek, cibuli, bazalku, salát, salátovou čekanku, kukuřici, měsíček, chřest
Nesnáší: fenykl, hrách, brambory
Okurka
Snáší: kopr, fazoli, hrách, košťáloviny, celer, salát, česnek, cibuli, pór, červenou řepu, chřest, fenykl, bazalku
Nesnáší: ředkev, ředkvičku
Fazole
Snáší: okurky, kapustu, kedluben, salát, květák, celer, ředkev, rajčata, brambory, špenát, červenou řepu
Nesnáší: šalotku, fenykl, hrách, pórek, česnek, cibuli
Košťálovina
Snáší: červenou řepu, hrách, fazoli, okurky, rajčata, salát, ředkvičku, špenát, brambory, jahody, koriandr
Nesnáší: cibuli, česnek, košťáloviny
Cibule
Snáší: mrkev, červenou řepu, ředkev, ředkvičku, kopr, salát, petržel, okurky, rajčata, salátovou čekanku, jahody
Nesnáší: fazoli, hrách, zelí, bob
Červená řepa
Snáší: fazoli, kopr, okurky, česnek, kedluben
Nesnáší: brambory, kukuřici, pórek
Salát
Snáší: ředkvičku, mrkev, červenou řepu, hrách, fazoli, pór, cibuli, kopr, košťáloviny, okurky, rajčata
Nesnáší: celer, petržel
Ředkvička
Snáší: salát, rajčata, fazoli, kedluben, mrkev, kapustu, zelí, řeřichu, špenát, hrách
Nesnáší: okurky, tykev
Špenát
Snáší: košťáloviny, ředkvičku, brambory, rajčata, fazoli
Nesnáší: cibuli, česnek, řepu, okurky
Tykev
Snáší: mrkev, petržel, kukuřici
Nesnáší: rajčata, ředkvičku
Text: Ing. Jaroslav Pížl
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
