Připravil: Radek Sýkora, foto: archivy firem a autora
V dávné minulosti sloužil plot především k ochraně pozemku. Dnes má vícero funkcí – ohraničení prostoru, vytvoření optické clony, ochrany proti větru a v neposlední řadě představuje významný estetický prvek architektury. Podle stavebního zákona pak patří oplocení mezi stavby, jež musí být ohlášeny stavebnímu úřadu. Také je třeba záměr nejprve projednat se sousedy.
Plaňky, nebo prkna?
Základními konstrukčními prvky dřevěného plotu jsou sloupky a vodorovné či svislé výplně. Pro výplně můžeme použít dřevo v nejrůznější podobě – tyčovinu, kulatinu, případně větvoví, strojně opracované latě, prkna, fošny a trámy. Nejvíce se používá dřevo z dubu, modřínu nebo borovice, méně často buk, douglaska, jasan, javor, jilm a smrk.
U nás je tradičním typem plot laťkový (různě opracované a tvarované latě) nebo plaňkový (tyčovina nebo kulatina, obvykle zbavená kůry, někdy příčně rozpůlená). Laťky můžeme upravit do různých tvarů a šířek a pak umístit vertikálně nebo horizontálně. Nevytvářejí sice souvislou clonu, ale s vhodnou výsadbou mohou vyhovět i tomuto požadavku.
Dalším typem je více či méně neprůhledný plot z prken, která mají buď rovný profil a jsou připevněna těsně u sebe na dvou až třech vodorovných latích, nebo mají profil klínovitý a překrývají se. Takový plot poskytuje dobré soukromí. U novějších domů nebo v souvislé zástavbě se stále více stavějí ploty jako kombinace podezdívky z kamene nebo tvárnic a hotových dřevěných plotových dílců, u chat jsou oblíbené stěny z kulatiny nebo dřevěných panelů.
Oživlý plot z proutí
K přírodnímu výpletu plotu se nejvíce používá vrba košařská (Salix viminallis) (má světle žlutou kůru), ale vyhovují i jiné druhy. Kromě vrby se k vyplétání plotu hodí například svída (Cormus alba) nebo líska. Pruty pochopitelně řežeme jen ze stromů ve své zahradě, nebo po dohodě s majitelem. Měly by se řezat z nedávno ořezané, tzv. hlavové vrby, na které rostou pruty dlouhé a rovné. Křivé výhony ze staré vrby se vyplétají hůře. Vedle prutů potřebujeme i několik silnějších větví pro sestavení kostry, případně jako kolky – silnější zašpičatělé větve – k vyplétání. Nařezané pruty svážeme do svazků a až do zahájení stavby je celé ponoříme do vodní nádrže nebo rybníka. Se stavbou ale musíme začít brzy zjara, protože při dlouhém skladování pruty postupně ztrácejí schopnost zapustit kořeny.
Plot postavíme tak, že nejprve zarazíme asi 50 cm do půdy hluboko kolky a mezi ně pak vpleteme pruty. Vyplétat začínám od země a pruty provlékáme střídavě z obou stran kolku. Rozestupy mezi kolky nesmějí být větší než 60-80 cm, jinak by plot nebyl stabilní.
Pruty můžeme vplétat i kolmo k zemi do předem vyrobené kostry z latí nebo z kulatiny, standardním způsobem ukotvené v půdě. Ve vlhké půdě plotní kolky brzy zakoření a vyraší mladé výhony. Pokud jsou pruty vpleteny kolmo k zemi a dotýkají se půdy, také ony brzy vyraší. Zpočátku ale musíme nový plot pravidelně zalévat.
Potřebuje péči
Dřevěnému plotu se dá vytknout snad jen jediné – omezená životnost. Záleží ovšem na druhu a zpracování dřeva a způsobu ošetření.
Pro zajištění delší životnosti plotu je vhodnější dřevo opracované, nejlépe strojní frézou. Neopracovaný povrch totiž snáze přijímá vodu, zachytává nečistoty z ovzduší a rychleji podléhá zkáze. Kulatina nebo tyčovina jen s ručně oloupanou kůrou může na slunci popraskat.
Nejvhodnější úpravou je nátěr lazurovacím lakem. Kvalitní lazura v sobě slučuje vlastnosti mořidla, napouštěla a průsvitného laku. Na povrchu vytváří tenký film propustný pro vodní páru, ale přitom zvýrazňuje strukturu dřeva. Nanáší se nejméně v jedné vrstvě, nejlépe štětcem nebo válečkem, na čisté a suché dřevo (do 25 % vnitřní vlhkosti).
Kombinované lazury pro exteriér obsahují chemické přípravky proti vlhkosti a biologickým škůdcům, ale pro zvýšení trvanlivosti nátěru bychom měli povrch nejprve napustit speciálním ochranným přípravkem a teprve pak provést nejméně dva nátěry lazurou (v intervalu 24 hodin). Spotřeba závisí na savosti podkladu: obvykle je to 100 až 150 g/m2 pro jednu vrstvu. Kromě běžných lazurovacích laků můžeme použít i lazury vyrobené na bázi přírodních olejů. Ty pronikají hluboko do dřeva, nebrání odpařování vody a přitom výborně uchovávají jeho přírodní vzhled a vlastnosti. Přírodní lazury můžeme použít i na poněkud vlhčí dřevo.
Extra tip: Ochranná stěna
V malých zahradách a uprostřed zástavby pomohou vytvořit příjemnou atmosféru vnitřního dvora dřevěné ochranné stěny. Pokud ovšem nahrazují plot, je potřeba stavbu ohlásit stavebnímu úřadu. Jednotlivé díly koupíme i jako stavebnici. Výrobci je většinou nabízejí již povrchově upravené a ošetřené proti vlhkosti a biologickým škůdcům. Instalují se do betonových základů a kotví pomocí plotových sloupků nebo patek, podobně jako pergoly. Základy musejí zasahovat do hloubky alespoň 80 cm, jinak se mohou stěny větrem vychýlit.
Se sloupky je potíž
S ochranou dřevěných plotových sloupků ukotvených přímo v zemi je problém. Popravdě – kromě impregnace dřeva neexistuje zcela spolehlivá metoda. Při tlakové impregnaci se do vyschlého dřeva do hloubky až dvou centimetrů vtlačují zpevňující soli. Dřevo pak i bez nátěru odolává vlhkosti a houbám mnoho let. Náhradním řešením může být aplikace některého z fungicidních prostředků nebo ponoření patky do rozehřátého asfaltu.
Hranoly můžeme vložit do betonových patek, a kdo nechce pracně betonovat, může si koupit speciální ocelové kotvy pro upevnění sloupků přímo do země, nebo použít speciální zemní vruty. Kovové části plotu by měly být galvanizované, pozinkované nebo alespoň natřené ochranným nátěrem na kov. Z praktických důvodů používáme spíše šrouby než hřebíky.
Na starý plot
Starý dřevěný plot bývá obvykle zarostlý mechem a lišejníkem. Pokud je dřevo suché, očistíme povrch drátěným kartáčem a můžeme ihned natírat lazurovacím lakem. Na vlhkém dřevě je ale takový nátěr nefunkční – plot musí nejprve na slunci důkladně vyschnout. Teprve pak odstraníme zvětralé a polorozpadlé části, napustíme fungicidním přípravkem a natřeme lazurou.
Ploty v historii
Mezi nejstarší dřevěné ploty u nás patří vodorovné nebo svislé výplety proutím, historický je rovněž sloupkový plot z tyček, hustě zasazených kolmo do země. Běžné bývaly roubené ploty z kulatiny a neprůhledné ploty ze štípaných prken, přibitých na vodorovné latě. Kolem větších usedlostí se stavěly masivní ploty z trámů, vsazených do zděných pilířů. Tradiční bývalo hrazení z krajových odpadových prken (krajinek).
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 7-8/2012.
