Připravila: Ivana Hudcová, foto: archiv
Ve své domovině – Austrálii – tvoří 95 % všech lesů. Některé z více než 700 subtropických a tropických druhů této rostliny (například E. globulus) se přitom úspěšně aklimatizovaly na středomořském pobřeží, ať už v Portugalsku anebo na severu Afriky. Zde se často ve velkém vysazují kvůli dřevu, z něhož se vyrábí papír. Dřevo blahovičníku se využívá i ve stavebnictví. Australané ho tradičně používali ke stavbě domů a mostů. S eukalypty v květináčích se přitom můžeme setkat i v tuzemských domácnostech. Plní nejen funkci okrasnou, ale mají navrch i tu vlastnost, že aromatické látky v jejich listech, jež nám, lidem, příjemně voní, zároveň odpuzují dotěrný hmyz.
Strom přežije i požár
Blahovičníky v Austrálii mají tak silnou kůru, že dokážou odolat i ohni. Díky tomu se brzy po požáru tyto stromy znovu zazelenají, protože vyraší pupeny, které pod kůrou přežily plameny. Ve své domovině navíc dorůstají takových rozměrů, že v dutině jednoho z eukalyptů údajně žil domorodec se čtyřčlennou rodinou.
Roste mimořádně rychle
Tato rostlina z čeledi Myrtaceae (myrtovité) má jednoduché květy, ovšem v domácích podmínkách kvete řídce. Pokud se tak stane, kvete od června do srpna. Velmi různorodé květy se skládají z mnoha tyčinek, které mohou být bílé, krémové, žluté, růžové nebo červené. Zpočátku jsou tyčinky pevně uzavřeny v obalu (proto eu-calyptus neboli dobře-kryté). Kůra má často hladký saténový vzhled a může být bílá, krémová, šedá či zelenavá. Menší druhy dosahují výšky necelých 10 m, ty největší pak i 90 m a řadí se tak k nejvyšším stromům vůbec. Plodem je čtverhranná tobolka. V příznivých podmínkách roste blahovičník až 10 m za rok! Proto je-li pěstován jako okrasná rostlina, musí se zastřihovat, aby nám doslova nepřerostl přes hlavu. Květy blahovičníku představují bohatý zdroj nektaru, takže většina australského medu pochází právě z eukalyptů. Díky rychému růstu a velké potřebě vody se ve své domovině vysazují tyto stromy do močálů a bažin, které vysušují a zabraňují tak šíření komárů a malárie. Tato jejich vlastnost je velmi vítaná zvláště při záplavách a povodních.
Léčivé účinky
Eukalyptus má díky silicím v listech pozitivní účinky na dýchací ústrojí. Ve formě bylinného přípravku se využívá k léčbě zánětu průdušek, vedlejších nosních dutin, kašle či nachlazení. Svědčí astmatikům. Obsahuje i množství cineolu, který se v kosmetice a lékařství používá k dezinfekci. Přidává se i do mastí proti revmatickým bolestem nebo se listí nakládá do lihu, kde se nechá vyluhovat 2 až 3 měsíce, a potom se tekutinou natírají revmatická místa. Eukalyptová silice se zároveň pro svoji vůni využívá i při výrobě parfémů a různých esenciálních olejů.
V domácích podmínkách
V pokojových podmínkách se pěstují nejčastěji E. citriodora a E. gunnii – nevysoké, pomalu rostoucí stromky o výšce 1,5 m, nebo již zmíněný E. globulus, dosahující kolem 2,5 m. V létě mladé rostliny zaštipujeme, aby se bohatě větvily. Nejlépe se rostlině daří na rozptýleném světle nebo na západním, případně východním okně. Při nedostatku denního světla vytváří dlouhé, slabé, řídce olistěné výhonky. Zálivka by přes léto měla být vydatná, rostlina nesmí vyschnout, ale škodí jí i trvalé přelití. Rosení není nezbytné. V zimě je na místě zálivka velice mírná. Hnojíme od dubna do srpna každé 2 týdny komplexním minerálním hnojivem pro pokojové rostliny. Přesazujeme každé 2 až 3 roky (někdo i každoročně), a to na jaře do směsí drnovky a kompostové či listové zeminy, doplněné o říční písek. Při přesazování nesmíme porušit kořeny. Škůdci a choroby napadají eukalyptus vzácně. Ideální teploty se v létě pohybují kolem 18 až 22 °C, v zimě od 15 do 18 °C. Krátkodobě snese rostlina i nižší teploty.
Zimní problémy
Naši zimu by tedy blahovičník venku těžko přežil, byť podle dostupné literatury druh E. pauciflora ssp. niphophyla přežije dlouhodobě -14 °C a krátkodobě až -20 °C. To ostatně potvrzují i někteří čeští pěstitelé v diskuzích na internetu. Na zahradě lze tedy eukalyptus zpravidla pěstovat pouze přes teplejší část roku, kdy noční teploty neklesají pod 12 °C. Zároveň by však neměl být na přímém slunci! Mnozí pěstitelé přitom uvádějí, že se jejich eukalyptu daří jen přes léto právě na zahradě, a když rostlinu přenesou na zimu do domu, i přes dodržení předepsaných pěstebních podmínek rostlinám listy a často i větvičky brzy uschnou. Zpravidla však eukalypty toto nepříznivé období naštěstí přežijí. V takovém případě je dobré na jaře suché větvičky ostříhat, protože když stromek po ledových mužích zase vynesete ven, začne rychle obrážet. Na konci června tak už díky svému pověstně rychlému růstu vyhlíží znovu reprezentativně.
(Článek z časospisu Recepty prima nápadů č. 5/2011)
