Paní Černocká, dočetla jsem se o vás, že jste vášnivou zahradnicí. Proč vás práce na zahradě tolik naplňuje?
Tak to je poněkud přehnané označení, do nadšené zahradnice mám daleko, ale to víte, že chci, aby se mi do zahrádky hezky koukalo. Když jsem se přestěhovala do domečku ve Strašnicích, tak k němu patřila i malá zahrádka, která vybízela ke zvelebení. To víte, že jsem se dopustila hodně začátečnických chyb. Okrasné keře jsem zasadila moc blízko k plotu a zapomněla jsem, že porostou do výšky i do šířky a za pár let by mi plot porazily. Kytky, které se mi líbily, jsem sázela kam mě napadlo a až po čase mi došlo, že bez předem vymyšlené koncepce mám na zahrádce docela slušný zmatek. Teď už mi to jde líp.
V minulosti jste v jednom rozhovoru řekla, že byste chtěla založit bylinkový záhonek. Podařilo se to? A jaké bylinky případně na zahradě pěstujete?
S bylinkami mi to taky moc nevyšlo. Zřejmě to chtělo lepší půdu a taky jsem nepočítala s apetitem slimáků.
Před časem jste se prý také pochlubila, že se vám podařilo vypěstovat žampiony. Můžete našim čtenářům prozradit nějaké tipy, jak se vám to povedlo?
Tak to je fáma. Na něco takového nemám prostor ani erudici, takže jsem odkázaná na nákup v supermarketu.
Je nějaká práce, která vás na zahradě vyloženě nebaví?
Takový ten podzimní úklid zahrádky, hrabání listí, úklid všech květináčů a tak. Nerada se s létem loučím.
Pomáhá vám na zahradě a s prací kolem domu či chalupy i váš manžel?
Manžel má na starost vše kolem chalupy včetně zahrady. Je daleko lepší zahradník, než jsem já. Postavil si tam vyvýšený velký záhon, kde pěstuje fazolky, cukety a dýně, takže mě v létě a na podzim skvěle zásobuje.
Co se týče vybavení vaší domácnosti, dočetla jsem se, že máte ráda starožitnosti. Na který kousek, který vlastníte, jste nejvíce pyšná?
Mám pěkný starožitný psací stůl, na kterém jsou různé drobnosti, které mi Jiří (manžel, pozn. red.) kupuje v bazarech. Mám jen starožitný nábytek v celém obýváku, protože mě těší pohled na věci, ze kterých dýchá člověčina a um předků. Kazí mi to jen obrovská televize.
Proč jste si oblíbila právě starožitné předměty?
Víte, já vyrůstala v bytě, kde můj tatínek, právník, měl na tu dobu moderní, strohý a černý nábytek. Měl tam i bytelný obrovský psací stůl, pod kterým jsem si udělala takové doupě s polštářky a knížkami. Ten jsem jediný měla ráda. Když jsem se osamotila, chtěla jsem v bytě něco úplně jiného a trochu zdobného. Dokonce jsem si v bazaru pořídla bílou ložnici v takovém jakémsi Ludvíkovském stylu. Znáte to… Byla tam i taková ta toaletka s oválným zrcadlem a bočními skříňkami po straně. Tak tu jsem celkem klidu při dalším stěhování oželela. Ale jinak ostatní starožitný nábytek jsem sebou vláčela i při dalším stěhování. A to jsem se stěhovala pětkrát.
Máte velice krásný dům. Jste momentálně s bydlením spokojená, nebo je něco, co byste v interiéru ještě ráda změnila?
Mám spíš domeček. Je to řadovka, kterou stavěli hned po válce. Je to docela rarita, protože to byly první panelové domky postavené v Evropě. Má to patro, kde jsou dvě malé ložnice, ale my vlastně bydlíme dole v takovém jedna plus kuchyňka, kam se nevejde ani jídelní stůl. Dnes se staví řadové domky daleko prostornější, ale pro mě je hlavní bonus zahrádka, kam můžu pustit psa nebo kočku. Bez pejska jsem se v životě nikdy neobešla.
Je o vás také známo, že máte nádhernou chalupu. Chystáte se tam letos s manželem?
Manžel tam jezdí celoročně, každý týden tam krmí kočky sousedce. Taky miluje zvířata a k tomu ho těší i práce kolem chalupy. Já ale víc miluji Prahu. Na jaře tam ale pojedu vygruntovat, protože jsme tam často i přes léto, když zrovna nemáme nějaký koncert. Někdy vyrážíme i na vystoupení z chalupy. Sundám tepláky, umeju si hlavu a jedeme.
Pomáhá vám někdy s prací na zahrádce nebo v domácnosti i vaše vnučka Olivia Coco? Zapojuje se?
Ale kdepak… Bývala tu víc, když byla předškolní, teď už je to slečna, která chodí na hudební gympl. Bude jí čtrnáct a má už jiné zájmy, než je zahrádka u babičky. Na chalupu ale v létě s maminkou přijede. Pro děvče jejího věku jsou zahrádky úplně marginální záležitost. Dceru Báru ale zahrádka docela baví, i když spíš radí, než sází. Někdy ale taky musí jet na svoje vystoupení. Ideální je, když máme společné vystoupení a pak se zase vrátíme na chalupu. Na společné léto se už asi jako všichni moc těšíme.
GALERIE
Text: Michaela Míčová
Foto: Petra Černocká
