Na trhu je množství druhů a jejich kultivarů, které se z praktického hlediska rozdělují do několika skupin:
- SADOVÉ RŮŽE NEBOLI PARKOVÉ
Do této skupiny zahrnujeme zejména botanické (původní) druhy a typy jim blízké, které mají robustní vzrůst a jednoduché květy s pěti plátky. Jedná se o vzpřímené keře, které dosahují výšky 1,2 až 4 m. Jsou vcelku nenáročné, a to jak na pěstování, tak i na řez, který se omezuje na občasné zmlazení starých keřů. Sadové růže mohou kvést jen počátkem léta, nebo i stále remontovat až do podzimu. Nejčastěji je najdeme v parkových úpravách a ve velkých zahradách. Mezi tyto druhy patří: růže šípková (Rosa canina), růže sivá (Rosaglauca), růže Hugova (Rosa hugonis), růže svrasklá (Rosa rugosa), růže Moyesova (Rosa moyesii).
- REMONTUJÍCÍ RŮŽE (LAMBERTIANKY)
Vznikly kombinovaným křížením ve snaze vyšlechtit stále kvetoucí parkové či pnoucí růže. Jejich větve jsou překloněné a dosahují výšky kolem 1,5 m, pravidelně remontují (opakují kvetení). Způsob použití a pěstování je stejný jako u předešlé skupiny, jen jim navíc dopřejeme zimní nakopčení a kryt z chvoje. Patří sem kultivary Berlin, Hamburg, Lyric a Rostock.
- ZÁHONOVÉ RŮŽE
Představují nejvýznamnější a nejpočetnější skupinu. Patří sem mnohonásobní kříženci, kteří se v rámci této skupiny dělí do 2 hlavních podskupin, jimiž jsou velkokvěté růže neboli čajohybridy a mnohokvěté růže.
- PNOUCÍ RŮŽE
Mají výhony dlouhé nejméně 150 cm, obvykle ovšem i 3 a více metrů, které se samy nedokážou udržet ve vzpřímené poloze a musejí se vyvazovat ke konstrukcím. Květy jsou různé velikosti (3 až 11 cm) i tvaru. Pnoucí růži můžeme vysadit na speciální růžovou konstrukci ve tvaru loubí, hodí se i k dekoraci plotu, zábradlí, pergoly nebo treláže.
- PŮDOPOKRYVNÉ
Plazivé výhony těchto růží zcela pokrývají půdu, používají se nejčastěji ve větší ploše k pokrytí svahů v souvislé výsadbě. Výška by neměla přesahovat 80 cm. Květy jsou malé (2 až 8 cm), často prázdné v bohatých květenstvích.
- HISTORICKÉ RŮŽE
Sem jsou zařazeny odrůdy, které vznikly před vyšlechtěním současných moderních skupin růží. Pěstovaly se zejména v 19. století a patří sem skupiny jako noisettky, borbonky, remontantky, pernetky, hybridy růže galské a růže bílé.
- STROMKOVÉ RŮŽE
Tvarově specifickou skupinu pak tvoří růže stromkové, kdy jde o naštěpovanou kulturní odrůdu na podnož, která tvoří kmínek. Štěpovat se mohou čajohybridy, floribundy, ale i růže pnoucí, které pak spolu s kmínkem tvoří tzv. smuteční růže.
VÝSADBA PODLE DRUHU
Růže bez výjimky preferují slunné stanoviště, dobrou hlubokou a propustnou půdu, s tím, že parkové růže jsou nejméně náročné. Výsadbu záhonových a pnoucích růží ve formě prostokořenných sazenic je nejlépe provádět na podzim, kdy je i nabídka sortimentu nejvyšší. Vhodným místem pro dobrý nákup i široký výběr je školka specializovaná na produkci růží. Nekontejnerované sazenice vysazujeme od října do zámrazu. Druhým termínem výsadby je jaro v období března a dubna, než začnou více rašit. U růží popínavých, na kmínku nebo miniaturních převládá jejich pěstování v kontejneru. V tomto případě nemusíme s výsadbou tak spěchat a i termín výsadby se prodlužuje. Růže bychom neměli nikdy vysazovat příliš hluboko, mohlo by dojít k zplanění; vysazujeme je vždy asi o 3–5 cm níž, než rostly ve školce, ale vždy tak, aby místo očkování bylo nad úrovní terénu. Pokud vysazujeme na podzim, přihrneme zeminu i přes výhony a vytvoříme tzv. hrůbek, který ochrání sazenici před vymrznutím. Na jaře, jakmile začnou růže rašit, zeminu opět odhrabeme. Po výsadbě růže všech skupin v předjaří radikálně sestříhneme na 1 až 3 zbývající očka.
ŘEZ
Je důležitým opatřením v životě růží a jeho pravidla vycházejí z typu růže. Pokud jej provádíme špatně, můžeme se zbytečně ochudit o bohatou násadu květů. Během růstu můžeme zkracovat vrcholy přímých dlouhých výhonů. Odkvetlé květy odstraňujeme až pod rozvětvením, tedy v celých květenstvích, pokud není vhodné (sadové růže) ponechat šípky. Na podzim po prvních mrazech odstraníme asi 1 výhonů, nikdy ne více. Základní řez děláme brzo na jaře po odhrnutí při počátku rašení růží, což bývá asi v polovině března. Čajohybridy řežeme na 2 až 4 ponechaná očka, velkokvěté floribundy na 4 až 6 oček, floribundy – 5 až 7 oček, polyanthahybridy – ponecháme 30 cm vysoké, polyantky – na výšku 40 cm (1/2 výšky celkové).
Růže miniaturní nezkracujeme, pouze postupně probíráme výhony. Sadové růže se jednou za čas zmladí. Růžím stromkovým ponecháváme délku větví 15 až 20 cm (asi polovina korunky). Růže smuteční (převislé stromkové) – ponecháváme delší větve, avšak probíráme a průběžně zmlazujeme. Růže plazivé neřežeme, pouze odstraníme příliš staré nebo poškozené výhony. V případě pnoucích růží postupujeme tak, že odstraníme staré dřevo, v minulém roce odkvetlé výhony a výhony příliš slabé. Keři ponecháme jen silné a dlouhé výhony, které zakrátíme o cca 20 cm. Nezapomeneme je vyvázat k opoře. Vodorovná poloha výhonů podporuje kvetení. Řez vedeme zahradnickými nůžkami kolmo asi 5 mm nad očkem. Nezapomeneme také na odstraňování planých výhonů, které obrážejí z paty keře, poznáme je podle toho, že mají světlejší barvu, jsou měkké a nelesklé. Odhrneme půdu a odstraníme je z podnože.
OCHRANA PŘED MRAZEM
Každoročně na podzim nezapomeneme provést zmíněné nahrnutí substrátu, které ochrání rostlinu před mrazem. Půdu pro zimní přihrnutí v listopadu je lépe přivézt než obnažit rostliny zboku. Poněkud komplikovanější může být zimní ochrana stromkových růží. V tomto případě nahrneme zeminu na kmínek, ten omotáme izolační vrstvou textilie nebo novinami a na korunku nasadíme silný papírový pytel. Vše důkladně zajistíme motouzem. Jiným způsobem je pak ohýbání kmínku k zemi. Každý rok musíme ohýbat na stejnou stranu. Kmínek i s korunkou vtiskneme do vyrytého žlábku, zafixuje kolíky a přihrneme zeminou.
Na ochranu růží se vám bude hodit přípravek Folicur ® AL – fungicidní přípravek, který ochrání vaše růže proti padlí růžovému, černé skvrnitosti a rzi růžové.
