Denivky pocházejí z východní Asie a nejen zde, ale i v Evropě a v Severní Americe patří k nejpěstovanějším trvalkám vůbec. Denivky se svými nádhernými květy patří do čeledí liliovité (Liliacaea) a jejich příbuznou je např. lilie královská.
Charakteristickým znakem denivek je silný, často až hlízovitě ztloustlý kořen, pomocí kterého se i rozšiřují a rozrůstají. Denivky nejčastěji tvoří trs nebo porost listů, z nichž vyrůstá velký počet květních stvolů. Každý stvol nese množství květů, které postupně dokvétají. Denivky a jejich početné hybridy vykvétají v ohromné barevné škále včetně dvoubarevných, plných, poloplných a drobnokvětých forem.
Velmi zajímavé je, že žluté květy se otevírají spíše na noc a vydrží do druhého dne do odpoledne, tmavě oranžové a červené květy se naopak otevírají přes den. Malá trvanlivost jednotlivých květů propůjčila denivkám i své jméno. Krátkou životnost květů ale velmi dobře kompenzuje jejich množství.
Denivka plavá
Ze všech přibližně 20 druhů patří k nejcennějším denivka plavá (Hemerocallis fulva), která je u nás také nejčastější. Její vysoká hodnota spočívá zejména v jejím šlechtitelském přínosu, protože dala vznik velké řadě krásných moderních hybridů. Její barva je tmavě rezavohnědá a často ji můžeme zplanělou vidět růst volně v příkopech nebo i na okrajích lesa.
V posledních padesáti letech se denivky dostaly do popředí zájmu šlechtitelů a vzniklo kolem 20 000 odrůd a každoročně jich přibývá.
Použití denivek
Denivky představují jeden ze základních trvalkových druhů všech zahrad a parků. Zařazujeme je jak do trvalkových záhonů, tak do samostatných větších ploch. Květy lze použít i k řezu do vázy, kdy vybíráme stonky s více nakvetlými poupaty. Své místo má i v krátkodobých aranžmá (např. letní oslavy, party). Pro nás možná kuriózním, ale pro Číňany běžným doplňkem mnoha pokrmů jsou poupata denivek.
Choroby a škůdci denivek
Denivky mohou být napadeny houbovými chorobami zejména z jara, kdy začnou uhnívat báze mladých rostlin. Není to nijak častý jev, může k němu ale dojít v případě, že půda je příliš přehnojená organickým hnojivem. Pomůže okopání, které zlepší přístup vzduchu. Občas se mohou objevit i skvrnitosti listů, způsobené houbami z rodů Botrytis nebo Colletotrichum. Nejedná se o nebezpečné onemocnění, pouze kazí vzhled rostlin, zasáhnout můžeme chemickými prostředky.
Ze škůdců můžeme narazit na specifický druh třásněnku denivkovou, která způsobuje nevzhledné skvrny, nebo larvy bejlomorky, jež se vyvíjejí v poupatech, která znehodnocují. Bejlomorky můžeme likvidovat ručně. Kdo je alergický na traviny, mějte na rukách rukavice. Při silnějším napadení oběma chorobami je však na místě zakročit chemickými přípravky.
Pěstitelské podmínky denivek
Denivky jsou opravdu velmi nenáročné trvalky a samy se bez sebemenší péče udrží na stanovišti řadu let. Na druhou stranu je ale pravda, že čím exotičtější formu chceme pěstovat (velkokvětější, plnokvětější atd.), tím jsou nároky na stanoviště vyšší. Ideální podmínky představuje výživná zahradní zemina a slunné místo. Právě zde panuje řada omylů. Denivky jsou často k vidění kolem jezírek a vodních ploch, ale tento způsob použití je opravdu jenom estetický – denivky ve skutečnosti zamokřenou půdu rady nemají.
To samé platí i pro expozici. Nejčastěji je najdeme někde v polostínu pod stinnou korunou stromu. Ano, denivka zde poroste, ale pokvete mnohem méně než v případě slunného stanoviště.
Množení denivek
Nejsnazším, ale zároveň velmi efektivním způsobem množení denivek v domácích podmínkách je vegetativní cesta. Denivka se velmi snadno množí oddělky a z jednoho trsu můžeme jednoduše získat velký počet mladých jedinců. Dělení původního trsu je ve své podstatě i nutné pro udržení dobrého stavu. Trs denivek se totiž postupně rozrůstá a po několika letech je centrální část tak propletena kořeny a půda tak vyčerpaná, že rozdělit trs je nezbytné.
Nejlepší doba je začátkem podzimu, ale pokud jsme dobu promeškali, lze trs dělit i na jaře a koncem léta. Celý trs se vykope a rýčem rozdělí na malé kusy. Můžeme samozřejmě vybrat jen ty nejhezčí a nejsilnější. Pro rozmnožení rostliny vsazujeme jednotlivé oddělky do květináčků s dobrou zeminou a necháme na polostinném místě. Nikdy je nenecháme vyschnout a po 3 týdnech můžeme začít přihnojovat. Pokud množení provedeme na podzim, dostaneme na jaře kvalitní, dobře zakořeněné sazenice, které můžeme kamkoliv zasadit nebo jimi obdarovat své blízké.
V případě, že nechcete denivky množit, ale pouze zmladit, postupujeme tak, že z oddělků vybereme jen ty nejhezčí a nejsilnější. Původní místo vylepšíme novou zeminou a kvalitním kompostem. Oddělky se vysazují do sponu 30 × 30 cm a ne hlouběji než 3 cm nad kořenový krček. Do roka se porost pěkně zapojí, zesílí a odmění naše úsilí bohatou násadou velikých květů.
Text a foto: Daniela Dušková
