Připravila: Ludmila Dušková, foto: autorka
Již staří Egypťané využívali účinky léčivých rostlin pro své zdraví. Jedním z nejstarších svědectví je Ebersův papyrus, sepsaný na Nilu již asi 1600 let př. n. l. Dnes je tato historická památka uložena v muzeu v Lipsku. Dílo měří 20 m a popisuje okolo 500 přírodních látek ve více než 800 receptech. Můžeme se zde dočíst, že mořská cibule se využívala proti vodnatelnosti, ředkev na dýchací potíže, cibule a česnek jako přírodní antibiotika… Mnohé tehdejší znalosti se využívají dodnes.
Ve starém Řecku a Římě
Nauka o léčivých bylinách kvetla i ve starém Řecku. Důkazem jsou rozsáhlá dochovaná díla, například pětidílná „Materia Medica“, nejdůležitější antické dílo o léčivých rostlinách. Vzniklo v 1. století n. l. a popisuje více než tisíc léčivých prostředků z rostlin, minerálů a zvířat. Až do 16. stol. n. l. představovala tato kniha základ pro využití léčivých rostlin. Ojedinělost díla spočívá ve znalosti účinnosti toxických látek, ověřených díky vědeckým poznatkům i dnes. Například mák, ze kterého se získává opium, tišící bolesti a kašel, máta vhodná při bolestech hlavy, nebo stahující účinky dubu a vrby.
Ve starověkém Římě se velká část léčivých prostředků vyráběla z rostlin. Většina mastí obsahovala šalvěj, majoránku, fenykl, rozmarýn, zelí, česnek, cibuli, pórek. Římští vojáci dostávali denně příděl česneku, aby byli zdraví a připraveni do bitev.
Církevní řády pečovaly o nemocné
Vědění o léčivých rostlinách bylo shromažďováno a zaznamenáváno především v klášterech. Vedle užitkových rostlin se v klášterních zahradách pěstovaly i rostliny léčivé. Díky rozsáhlé síti klášterů se tak mnoho středozemních rostlin dostalo přes Alpy a našlo uplatnění ve střední Evropě. Roku 1179 sepsala abatyše Hildegarda literární dílo, v němž spojila vědomosti benediktinského řádu o léčivých rostlinách s poznatky léčitelství lidového, kdy podle ní léčbu potřebuje tělo i duše, ne pouze samotný nemocný orgán. Za zakladatele moderní rostlinné medicíny je ovšem pokládán Paracelsus. Ve svém díle „Herbacius“ popsal nauku o léčivých rostlinách. Jako první získal z rostlin účinné výtažky.
Farář Sebastian Kneip
Získal věhlas v letech 1821 až 1897. Jeho vodoléčba, využití světla, vzduchu, pohybu, uvolnění, pročistění a přírodní stravy mají význam i v dnešní době. Dle jeho rad lze léčit mnoho nemocí, posilovat odolnost organismu a udržovat zdraví.
A právě odtud je jen krůček k léčebným metodám našich babiček. Domácí léky na rýmu, kašel, chrapot, stejně jako zkažený žaludek nebo průjem byly většinou rodinnými recepty, které babičky předávaly dalším generacím. Kdo se zajímá o lidové léčitelství, měl by se ptát starých lidí…
Z receptářů našich babiček
Šťáva z česneku
Oloupejte 5 stroužků česneku a nakrájejte najemno. Přidejte 5 lžiček cukru a rozdrťte v hmoždíři. Přidejte malý šálek vody a přiveďte k varu, a poté nechejte asi 5 minut louhovat. Přeceďte přes plátno a užívejte po lžičkách při nachlazení a kašli.
Pasta na bradavice a opar
Oloupejte 4 stroužky česneku a nakrájejte nadrobno. S 2 až 3 lžícemi vinného octa rozdrťte v hmoždíři. Před nanesením na postižené místo znovu rozmíchejte a nechejte 15 minut působit.
Životabudič nejen pro vojáky
10 stroužků česneku a 200 g cibule zbavte slupek a rozřezejte na kolečka, česnek přisolte. Připravte dvě větší špetky tymiánu. Polovinu s cibulí a česnekem poduste na oleji. Potom vše zalijte litrem zeleninového vývaru a nechte 15 minut povařit. Mezitím smíchejte 5 lžic bílého vína se 2 lžičkami škrobu a za stálého míchání vlijte do vařící polévky. Nakonec přisolte, dochutťte pepřem a tymiánovými listy. Polévku podávejte s opečeným chlebem nakrájeným na kostičky.
Napařovací tymiánová lázeň
Při infekcích dýchacích cest a zánětech čelních dutin ale i nečisté pleti vezměte 2 plné hrsti tympánových listů nebo květů, přelijte je v míse litrem vroucí vody a nechte chvíli louhovat. Potom skloňte asi na 10 minut hlavu zakrytou ručníkem nad mísu a dýchejte nosem i ústy. Nakonec obličej omyjte studenou vodou a osušte.
Tymiánový extra tip
Tymián by neměl chybět v žádné domácí lékárně. Jako čaj působí proti průjmům, k ošetření zánětů ústní dutiny a nosohltanu, také ke zmírnění kašle a bronchitidy. V obkladech a roztocích pomáhá při hojení malých ran, pohmožděnin a nežitů. Přidán do koupele pomáhá tymiánový olej při onemocnění dýchacích cest, revmatismu a celkovému vyčerpání. Jeho účinnost lze posílit výluhem cibule a česneku. Chybět by neměl ani v kuchyni čerstvý nebo sušený hodí se díky své příjemné chuti k ochucování pokrmů. Především skopové maso získá díky němu zvláštní aroma. Tymián tvoří součást slavného provensálského koření. Působí proti nadýmání a odlehčuje tučná a těžce stravitelná jídla. Narozdíl od mnoha jiných bylinek snáší i dlouhé vaření. Sušený okoření pokrmy více než čerstvý!
Článek z RPN č. 5/2011
