Drobnokvěté odrůdy mají květy menší, zvonkovité 3 až 4 cm v průměru, velkokvěté se pyšní květy nejčastěji široce zvonkovitými až miskovitými 4 až 6 cm velkými v barvě bílé, růžové, lila, červené až fialové v celé škále převážně pastelových tónů. Květy mohou být na okraji květních plátků jemně zkadeřené, novější odrůdy mohou být i plnokvěté. Některé odrůd se vyznačují mrazuvzdorností až pod více než -20 °C!
OPTIMÁLNÍ PODMÍNKY
Japonské azalky vysazujeme jednotlivě i ve skupinách do zahrad, i jako součást vřesovišť či skalek atd. Dají se pěstovat rovněž v nádobách nad 15 l. Poškodit je může ostré jarní slunce vystřídané ranním mrazem. Optimální pro ně proto je místo plně zastíněné v zimě a mírně dopoledne v létě. Zeminu vyžaduje rostlina lehkou, humózní s pH 4 až 5. Přirozeně kyselé a propustné půdy lze vylehčit přimícháním rašeliny.
Pro půdy těžší s vysokým obsahem jílu připravíme výsadbovou jámu 40 až 50 cm velkou a 20 až 25 cm hlubokou, v níž původní zem vyměníme za čistou rašelinu nebo substrát pro vřesovištní rostliny. V málo propustné půdě přidáme pod rašelinu ještě vrstvu drenáže ze štěrku či keramzitu jako ochranu před přemokřením. Záhony můžeme i mírně navýšit nad terén, díky čemuž přebytečná voda odteče.
VÝSADBA A NÁSLEDNÁ PÉČE
Nejprve vyjmeme rostlinu z kontejneru a zkontrolujeme kořenový bal. Hustě prokořeněný trochu rozrušíme a na pár minut ho namočíme do vody. Vysazujeme na připravené místo a podle potřeby zakrátíme nejdelší výhony, aby se keř zahustil a byl pravidelný. Rostlinu důkladně zalijeme, aby nezůstaly kolem balu vzduchové kapsy. První dva měsíce podle potřeby zaléváme, aby rostliny dobře prokořenily do půdy.
Na jaře odstraňujeme poškozené vrcholky nejbujnějších výhonů. Povrch záhonu doplníme novou rašelinou, abychom udrželi kyselé pH. V dubnu přihnojíme granulovaným hnojivem, což lze opakovat i koncem června a během vegetace znovu přihnojit už tekutým hnojivem. Na přelomu června a července můžeme azalky tvarovat zaštípnutím nových výhonů, které se ještě rozvětví a nasadí květní pupeny na příští rok. Bohaté kvetení podpoří, když vylamujeme odkvetlé vrcholky s plody, není to ale nutné.
CHOROBY A ŠKŮDCI
U těchto rostlin není jejich výskyt nijak výrazný, většina problémů plyne ze špatně vybraného stanoviště a nedostatečně připravené půdy. Z houbových chorob se můžeme setkat s phytophtorovým vadnutím, zpravidla důsledkem přemokření výsadby. Za vlhka se můžeme objevit i tzv. „ouškovitost listů“, která se projevuje zvláštním dužnatěním a kroucením listů. Jedná se spíše o dočasnou estetickou vadu.
Na konci léta se může vyskytnout infekce listovým padlím, popřípadě listová skvrnitost, ale většinou odezní bez větších škod a chemická ochrana nebývá nutná. Ze škůdců se nejčastěji setkáme v jarním období s mšicemi. Pokud dojde k výraznému přemnožení, lze použít nejrůznější přípravky k tomu určené, které pomohou i proti dalším savým či žravým škůdcům. V úvahu připadá výskyt lalokonosce. Jeho přítomnost poznáme na první pohled díky obloučkovitému žíru po okraji mladších listů.
Text: Ivana Hudcová
Foto: archiv
Redakčně upravil: Jaromír Malich
