Co je vlastně pařeniště?
Je to malý uzavřený prostor, kde se oproti venkovní teplotě dosahuje o několik stupňů více. Rozlišujeme pařeniště studená, kde je zdrojem tepla sluneční záření, které prostor pod sklem ohřívá, a pařeniště teplá, u kterých navíc dochází k uvolňování tepla rozkladem biomasy v útrobách pěstírny.
Samotná stavba se skládá z rámu a oken. Rámy se většinou vyrábějí v normalizovaném rozměru 150 x 100 cm, kde delší rozměr určuje šířku pařeniště. Je to optimální šířka pro snadné dosažení zvenčí na kterékoli místo pěstírny. Rámy si můžeme zhotovit sami, nejlépe z borového dřeva, které je trvanlivější než dřevo smrkové. Na užších stranách se vyplatí vyhloubit žlábky pro odtok vody. V rozích je možné okna vyztužit ocelovými rohovníky. Síla skla by měla být alespoň 3 mm. Pro zvýšení trvanlivosti napustíme rámy fermeží a natřeme fermežovou barvou. Místo skla je možné rámy potáhnout průhlednou PE fólií, je to ale řešení nouzové, neboť jsou tady horší izolační vlastnosti, dochází k větším ztrátám tepla a navíc je takový rám lehký a může ho snadno nadzvednout vítr. Pro malé pařeniště se dají použít i vyřazená stavební okna, která ale nejsou příliš estetická.
Výběr materiálu
Tradičním materiálem pro výrobu pařeništního rámu jsou borové fošny, silné 4 cm a široké alespoň 30 cm. Je rozhodně výhodnější, i když finančně náročnější stavba z plastových dílců. Jsou věčné bez jakékoliv údržby, dají se přitom zpracovávat řezáním, frézováním i vrtáním a mají velice dobré tepelně izolační vlastnosti.
Ideálním řešením je i stavba zděného pařeniště. Základ stěn je nutné vyhloubit minimálně 100 cm hluboko, aby nedocházelo k sesedání či zborcení. Ke stavbě je možné použít betonové prefabrikáty, cihly nebo tvárnice. Pro zajištění dokonalé pevnosti se vyztuží stěny armovacím železem.
Samotné dno pařeniště vytvoříme v hloubce asi 50 cm, což je při zakládání teplého pařeniště postačující, u pařeniště studeného postačí bohatě hloubka 30 cm. Na dně vyhloubené jámy vytvoříme jemnou drenážní vrstvičku z písku nebo škváry a u teplého pařeniště našlapeme následovně 30–40cm vrstvu hnoje, na kterou dáme 10–15cm vrstvu kvalitní proseté kompostové zeminy. U studeného pařeniště vyplníme celou hloubku výkopu kompostovou zeminou. Vzdálenost urovnaného povrchu země by neměla být od položených pařeništních oken větší než 10–15 cm.
Jaký hnůj je pro vyhřívání pařeniště nejvhodnější?
Zásadně musíme používat hnůj čerstvý, který se po ušlapání začne pařit a produkuje teplo. Nejvíce tepla nám dodá hnůj koňský s příměsí slámy. Méně vhodný je hnůj kravský, ovčí, kozí či králičí, i když jsou také použitelné. Zcela nevhodný je studený hnůj prasečí. Obstarání statkových hnojiv je však pro řadu zahrádkářů neřešitelným rébusem. Vítaným řešením je proto novinka na našem trhu – fermentovaný koňský hnůj. Výhodou je, že neobsahuje semena plevelů, oproti jiným fermentovaným statkovým hnojivům má největší výhřevnost. Fermentovaný koňský hnůj je dodávaný v peletované podobě a přidává se do listí, slámy nebo trávy v dávce 2 l/m2 pařeništní plochy. Hnůj je obohacený o rohovinu. Pokud je použitý materiál příliš suchý, vyplatí se současně prolévat teplou vodou a důkladně sešlapávat. Máme tak zajištěno dostatečné množství živin po celou vegetační sezónu.
Kdy vysévat?
Po několika dnech od založení můžeme do pařeniště vysévat nebo vysazovat. Ideálními plodinami jsou raný salát, ředkvičky, kedlubny, raný květák. Teplé pařeniště se vyplatí pro vlastní výrobu sadby brukvovité zeleniny nebo květin. V chladnějších klimatických oblastech se dá pařeniště s úspěchem využít pro pěstování okurek nakládaček. Později, když je již porost mohutný a venkovní teploty příhodné, okna se jednoduše odstraní a pařeniště nám slouží jako ohraničený pěstební záhon.
Text: Jan Kopřiva :: Foto: isifa/Shutterstock
