V přírodě roste jako epifyt, přichytává se stromů v deštných pralesích, výživu přijímá ze ztrouchnivělých zbytků a z rosy. Botanici jej řadí mezi kaktusy, ale s naší představou o kaktusech nemá nic společného. Je to převislá rostlina se stonkem článkovitým, většinou trávově zeleným. Kvete koncem zimy v době, kdy jiné kaktusy začínají rašit. Tehdy potřebuje dost vody, zemina nesmí přeschnout. Nejjednodušší je ponořit květináč jednou týdně do kbelíku s vodou – jako s orchidejemi.
Některá literatura odrazuje od přesazování s tím, že kořínky jsou citlivé a mohou se snadno poškodit. Lepší je prý vyměnit jen vrchní vrstvu zeminy. Pan ředitel Studnička se nebál a předvedl nám přesazení rhipsalisu před kamerou. Především kladl důraz na vzdušný substrát, do kterého přidává kousky polystyrénu a hlavně rašelinu. Doporučuje připravit si závěsný květináč s otvory; musíte počítat s tím, že rhipsalis může mít převisy delší než metr. V parném létě se nebojte věšák letnit. Rozhodně mu ale najděte místo chráněné před deštěm, větrem a prudkým sluncem. A nezapomínejte na pravidelnou zálivku!
Na podzim musíte rostlinu přestěhovat na chladnější stanoviště. A jakmile se ukážou první poupata, postavte kaktus do teplejší místnosti. Od února přihnojujte. Množí se řízkováním. Tak ať vám nenáročný, dekorativní a stálezelený věšák dělá radost po celý rok.
(Tento článek vyšel v RPN č. 4/2011)
