Řeč bude o jedovatých rostlinách, které pěstujeme (někdy úmyslně a jindy z nevědomosti) na zahradách. V táborské zemědělské škole mají pěknou Botanickou zahradu a v ní i přehlídku rostlin, které obsahují nejrůznější jedy. Při manipulaci s nimi je třeba jednat opatrně a vědět, která jejich část nás může ohrozit. Třeba tis je jedovatý celý, vyjma červeného míšku, který obaluje semínko. Ten můžete s klidem ochutnat. Alespoň to tvrdí šéf této zahrady Radoslav Kacerovský.
Horší už by bylo, kdyby vám mezi kanadskými borůvkami vyrostl rulík zlomocný. Všimnout byste si toho nemuseli, plody jsou podobné, ale následky by byly kruté.
V přehlídce jedovatých rostlin nelze pominout skočec obecný, lidově ricinovou palmu. Vysazuje se často pod okny, prý odpuzuje hmyz. Ale pozor! Dětem stačí sníst pět nebo šest semen a neštěstí je hotové. Smrtelná dávka pro dospělého člověka představuje asi o 10 semen navíc.
Také se dříve tradovalo, že některé pryšce vyženou ze zahrady hryzce. Nebude to asi pravda. Zato lze s jistotou tvrdit, že mléčná šťáva, připomínající latex, která vytéká z nalomené lodyhy pryšce, může na kůži vytvořit nejen červené skvrny, ale i puchýře. A pro oči je hodně nebezpečná.
Tam, kde si na zahradě hrají děti, bychom neměli „tahat čerta za ocas“ a radši se té nebezpečné barevné krásy vzdát. V blízkosti školek, škol a dětských hřišť, bychom neměli potkat lupinu, routu vonnou, kokořík vonný, ale ani konvalinky, oleandry, durmany, bobkovišně nebo třeba dřišťály. Děti rády ochutnávají červené nebo černé plody – a to v tomto případě opravdu není žádná legrace…
Článek z aktuálního časopisu Recepty prima nápadů č. 11/2011, který je právě na stáncích.
