Ježek (Erinaceus)
Přestože ježka na obrázku pozná už každé malé dítě, ne každý má to štěstí vidět ho naživo. Chceme-li nakouknout přírodě takzvaně pod kabát, musíme často místo zraku zapojit i další smysly, abychom zahlédli život v zahradě – v případě ježka je to sluch. Na našem území se setkáváme se dvěma druhy ježků: ježkem západním (Erinaceus europaeus) a ježkem východním (Erinaceus roumanicus). Oba jsou přibližně stejně velcí, s maximální délkou těla asi 30 cm a hmotností asi 1,5 kg. Zatímco ježek západní se vyskytuje hojně v Česku, na Moravě a ve Slezsku je jeho výskyt řidší; s ježkem východním je to naopak: obývá převážně Moravu a Slezsko, zatímco v Česku se jeho západní hranice výskytu posunula od východu na Plzeňsko.
Je dobrý sprintér
Typickým znakem ježka jsou ostré bodliny, které pokrývají vrchní část těla a jejich počet může převýšit až šest tisíc. Bodliny neustále rostou a obměňují se podobně jako vlasy. Díky speciálnímu svalstvu je ježek schopný stočit se do klubíčka, a chránit si tak zranitelnou břišní část. Tento cvik nepoužívá pouze jako obranu před nebezpečím, ale i během spánku. Kromě toho je i vynikající běžec – za sekundu zvládne hravě uběhnout i dva metry!
Na přenášení ježka použijeme rukavice z pevného materiálu.
Je rád blízko lidských obydlí
Ježek je typický obyvatel kulturní krajiny. Vyhovuje mu přítomnost člověka – vždyť v jeho blízkosti nachází dostatek potravy i úkrytů. Zdržuje se hlavně v křovinatých místech, kde si buduje jednoduché příbytky v listí, pod spadlými kmeny nebo v kompostu se silnějšími větvemi. Je schopný vybudovat si i mělčí noru, kterou si vystele mechem. Rozmnožování začíná brzy na jaře; samečci nejdříve předvádějí nelítostné souboje o teritorium a poté vyhledávají samice. Páří se přibližně v dubnu a následná gravidita trvá asi 35 dní. Samice vyvrhnou většinou čtyři až šest mláďat, která jsou schopna pohlavně dospět ještě do konce téhož roku. Někdy se koncem léta narodí i druhý vrh, ale tato mláďata si nestíhají vytvořit dostatek tukových zásob a většinou zahynou.
Pestrý jídelníček
Ježek není vybíravý jedlík se zvláštními nároky na potravu. Denně zvládne téměř 200 gramů jakékoli potravy živočišného původu: nejčastěji to jsou žížaly, housenky, slimáci, brouci, ale i větší živočichové jako žáby, menší hadi, ještěrky, dokonce ptáčata vyvržená z hnízda. Problém mu nedělají ani zdechliny. Má celkem slabý zrak, a tak si potravu vyhledává zejména pomocí sluchu a čichu. Přestože se v dětských knížkách často vyobrazuje s ovocem napíchnutým na bodlinách, dužinaté plody konzumuje jen velmi zřídka. Jeho přirozenými nepřáteli jsou výři, jezevci a lišky.
Ježka můžeme přikrmovat granulemi pro kočky nebo i speciálními, určenými přímo pro ježka.
Jako smrtelná past
Každý rok zahyne na silnicích pod koly aut velké množství ježků. Toto nebezpečí na ně číhá při přechodech přes cesty během migrace a při výpravách za kořistí – například za dešťovkami, které za deště vylézají na chodníky a cesty, a snaží se po mokrém povrchu přesunout na nová stanoviště. Takováto snadno dostupná potrava ježky láká, takže se přijdou na asfalt doslova napást, což se jim stává často osudným. Zejména v tento podzimní čas potřebují nabrat co nejvíce tuku a připravit se na zimní spánek, trvajícím od listopadu do prvních teplých jarních dní. Mírná zima může zvýšit úmrtnost ježků, protože při vyšších teplotách spalují jejich těla výrazně více energie uložené v tukových zásobách. Potřebné množství tuku tak nemusí vydržet v zásobárnách až do jara a ježci hynou z vyčerpání.
Jak ježkům pomoct přežít v měnícím se podnebí
- Ježci uvítají celoročně dostupnou mělkou misku s vodou, například misku pod květináč. Vodu pravidelně měníme.
- Nikdy je nenecháváme pít mléko. To je pro velkou část živočichů téměř nestravitelné a ježkům může způsobit střevní problémy.
- Ježci si často pochutnávají na granulích či jiném krmivu pro psy a kočky. Chceme-li je přikrmovat, můžeme jim zakoupit speciální granule pro ježky. Krmte je však s mírou.
- Přilákat ježka do zahrady dokážeme hlavně ekologickým hospodařením. Živá půda plná dešťovek je pro ně největším lákadlem.
- Odstraníme plastové síťky, pletiva a jiné podobné předměty v místech, kde hrozí, že by se do nich ježci mohli během migrace přes náš pozemek chytit.
- Když objevíme hnízdo s mladými, nikdy je nechytáme rukama. Samice svoje mladé rozeznává díky pachu a cizí pach by mohl způsobit, že je usmrtí.
Text: Mgr. Adrián Purkart, PhD.
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
