Připravila: Daniela Dušková, foto: autorka
Téměř v každé zahradě
Z naší přírody patří k nejznámějším druhům kakost smrdutý (Geranium robertianum) a kakost luční (Geranium pratense). V zahradní tvorbě patří zejména vytrvalá geránia k jedněm z nejpoužívanějších druhům vůbec. Díky jejich cenným vlastnostem najdeme kakost téměř na každé zahradě. V prvé řadě se jedná o velice nenáročný druh, který roste v jakékoliv zahradní půdě. Jako jedna z mála kulturních rostlin si poradí i s těžší a jílovitou půdou. Má pěkný kompaktní tvar a rychle roste. Působí zdravým a vitálním dojmem, není náchylný k napadení chorobami a škůdci.
Vhodný pro zastíněné partie
Vzhledem k tomu, že dobře snáší i stinné podmínky, stal se z kakostu klíčový druh pro zastíněné partie. Nejčastěji zde slouží jako náhrada trávníku, který stín plně netoleruje, hodí se i jako obruba smíšených či trvalkových záhonů. Velice dobře vypadá i v ve volněji pojatých zahradách tzv. hajního stylu, kde se pod korunami listnáčů dobře kombinuje s cibulovinami, hostami, plicníkem apod.
Většinou se jedná o nižší až středně vysoké druhy, které tvoří pěkný, hustě olistěný trs řapíkatých, dlanitě laločnatých až sečných listů. Samotné olistění bývá pěkné a i v době, kdy trvalka nekvete, a tak nedělá záhonu ostudu.
Proměnlivý květ i list
Vzhledem k množství druhů a kultivarů, vykazují listy i květy velkou proměnlivost. Květy bývají různě velké, většinou bílé, fialové a růžové. Geránia kvetou nejčastěji v plném létě – od června do srpna. Najdou se ale druhy, které vydrží nepřetržitě nakvétat po celé léto (Geranium cinereum ´Ballerina´, Geranium cinereum ´Splendens´a Geranium nodosum…).
Vzhledem k podobě a příbuznosti s pelargóniemi (Pelargonium), se v zahraničí i u nás můžeme setkat také s názvem „otužilé muškáty“. Druh je dnes velmi moderní a dostupný sortiment představuje celou řadu atraktivních hybridů.
Nejlepší doba k nákupu?
Tou je jistě jaro a počátek léta. Při nákupu se řiďte nejen velikostí rostliny a barvou květů, ale také dobou kvetení. Dále pamatujte na to, že kakost není v žádném případě solitéra a jeho působnost vynikne pouze v plošné výsadbě. Základem by mělo být 7 až 10 rostlin. Hezky vypadá i sesadba vícero druhů.
Množení
Dělení trsů
Doma si můžete namnožit i vlastní rostlinky. Nejjednodušším způsobem je dělení trsů, které provádíme na jaře nebo na podzim.
Výsev osiva
Ovšem co se produktivity týče, vychází jednoznačně výhodněji generativní způsob množení – osivem. Semínka můžete zakoupit, nebo si odebrat vlastní. Určitě je ale dobré sklízet včas; zralá semínka se mohou rozletět po okolí dříve, než si myslíme. Mnohá z nich jistě vyklíčí, ale oproti cílenému výsevu to bývá jen malé procento. Na dozrávající plody lze také navléknout lehký hedvábný sáček, který zajistí, že semínka zůstanou pohromadě.
Osivo, uchované na chladném suchém místě, vyséváme zjara do nádob za oknem. Vzešlé rostlinky přepícháme do sadbovačů a v průběhu léta je můžeme ještě jednou přesadit do květináčků větší velikosti. Osivo většinou klíčí dobře a rychle a na podzim tedy můžeme nové sazeničky vysázet již na finální stanoviště.
Kořenové řízky
Třetím způsobem množení je kořenovými řízky, které provádíme počátkem podzimu. Základem je vybrat zdravou a dobře rozrostlou matečnou rostlinu. Rýčkem nebo lopatkou pak odhrabeme na několika místech zeminu od kořenů. Vybereme si nepoškozený, dobře rostlý kořen, který se pod kořenovým krčkem oddělí. Spodní špičku seřízneme šikmo. Všechny vlasové kořínky odstraníme. Z jedné rostliny můžete odebrat zhruba 3 až 4 řízky. Vysazovat je pak můžeme přímo na záhon, v původním směru růstu. Zapichujeme asi centimetr pod povrch půdy do předem upraveného substrátu, který tvoří písek a jemný kompost. Každopádně je nutná pravidelná zálivka. Jistější výsledek přinese výsadba řízků do bedýnky nebo truhlíčku. Po vyrašení několika prvních listů je přesazujeme ven nebo do kontejnerů.
Oblíbené druhy
Sem patří Geranium clarkei, Geranium himalayense, Geranium platypetalum, Geranium renardii, Geranium wallichianum a řada hybridů vzniklých křížením.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 5/2012
