Jiřiny přitom pěstovali už její rodiče – Jana Maršálková a Zdeněk Maršálek. V oboru si vydobyli takovou úctu, že po nich kolegové šlechtitelé dokonce pojmenovali dva nové kultivary. To se ovšem paní Jana dozvěděla až docela nedávno. Platí přitom za běžnou praxi, že se nově vyšlechtěným odrůdám dávají názvy podle členů rodiny, po přátelích a podobně. Pro ni samotnou to mimo jiné znamená, že až jednou bude mít tolik času, aby se sama mohla věnovat nejen pěstování, ale i šlechtění jiřin, bude muset pro své kultivary vymyslet jiná jména, než po rodičích, jak donedávna zamýšlela…
Desítky ocenění
Svému koníčku se paní Jana, jinak zdravotní laborantka v nemocnici na Bulovce, věnuje už dobrých 40 let – celou tu dobu, co bydlí v domku v Čečelicích. Jiřinkami zabrala nějakých deset arů. A protože za rok stihne i více než desítku různých výstav, dá se říci, že jich má za sebou už na stovky! S poháry a diplomy, reprezentujícími získaná ocenění, by si mohla otevřít krám. A i když pravým „časem jiřin“ bývá tradičně srpen a září až říjen, ji můžete s jejími krasavicemi zastihnout na výstavách často jako vůbec první už i v první půli července!
Má už pokračovatele
Květinového koníčka s paní Janou z nemalé části sdílí i její manžel. Pomáhá jí třeba při podzimním vyrývání hlíz na zahradě, objíždí s ní některé z výstav doma i v zahraničí, tu i v cizině s ní navštěvuje podobně nadšené jiřinkáře, aby se s nimi nad záplavami jiřin podělili o svoji vášeň a vyměnili si zkušenosti. A pan Čermák to všechno navrch ještě pěkně natáčí na DVD. Skrze jeho filmy se může paní Jana radovat z krásy svých jiřin třeba i uprostřed zimy. A nemusí se navíc bát, že by s ní tenhle koníček jednou v budoucnu smutně doskákal. Má totiž pokračovatele – syna; i ten už má za sebou první vlastní expozice a navrch vytváří i kalendáře s obrázky nejpěknějších jiřinek.
Zhudebněná jiřinka
Z pěstitelských aktivit paní Čermákové vzešla i svého druhu kuriozita – zhudebněná jiřinka odrůdy Lesk! To bylo tak… Paní Jana své jiřinky několikrát do roka vystavuje mimo jiné i v rámci mykologických výstav. Ve světě hub pak je dobře znám člen České mykologické společnosti a zároveň úspěšný hudební skladatel Václav Hálek. Jako jediný na světě se při komponování nechává inspirovat houbami. Nicméně krása jiřinky Lesk ho natolik vzala za srdce, že poté, co hudbou oslavil postupně už nějakých 1800 druhů hub, složil malou skladbičku i na oslavu této květiny.
Květinově marnotratná
Velkorysost, kterou paní Jana ohledně svých jiřin projevuje, dokazuje její květinově široké srdce. Je navíc podpořeno neutuchající energií. Záplavy jiřinek nosívá kolegyním do práce, zdarma jimi vyšňoří akci kde koho… A pokud jde o výstavy, dokázala už vytvořit i dvě různé expozice během jediného dne. „A ještě k tomu stihla upéct štrůdl pro ostatní zúčastněné,“ jak mi prozradil jeden z jejích kolegů a přátel. Znamená to ovšem vstávat ráno ve čtyři…
Připravila: Ivana Hudcová, foto: Jiří Baier; vydáno v RPN 10/2012
