Oskeruše aneb jeřáb oskeruše (Sorbus domestica L.) se pěstuje spíše jako rarita, netradiční ovocná dřevina. Její plody – malvice – mohou vypadat jako minihrušky nebo minijablíčka, mají průměr přibližně 3 cm. Dozrávají koncem září až začátkem října. Zpočátku jsou žlutočervené s kožovitou slupkou a mají trpkou chuť. Mnohem chutnější jsou po namrznutí nebo po týdenním odležení – trochu změknou, po uhniličení má slupka tmavě hnědou barvu s bílými tečkami (lenticely). Chutnají sladkokysele a svěže.
Oskeruše dorůstá do výšky patnácti (jako solitér v zahradě) až třiceti metrů (v lese), dospělý strom má tedy mohutný vzrůst. Je teplomilná, ale vydrží i mrazy až do -30 °C. Stromky můžeme koupit v ovocných školkách, jejich cena se pohybuje okolo 380 Kč.
Proč ji pěstovat
Plody oskeruše mají stejné využití jako plody jiných ovocných stromů. Jsou vhodné k výrobě povidel, sušení i pálení jemné oskerušovice. Dospělý strom může dát v dobrém roce 500 až 1 200 kg úrody. Dobrot z ní můžeme vyrobit až až. Pokud z plodů neuvaříme povidla, můžeme je mrazit nebo sušené pomlít – poslouží jako vynikající drobenka na koláče či šišky. Kromě pálenky je lahodný i oskerušový likér, čaj, mošt a kompot. Plody jsou vhodné i pro diabetiky, k léčení nechutenství a poruch trávení.
Tvrdá nátura
Také dřevo tohoto opadavého listnatého stromu je cenné. Je velmi pevné (tvrdí se, že nejpevnější v Evropě). Má žlutavý, někdy červený odstín. Dá se dobře leštit. V minulosti se používalo na nábytkové intarzie (ozdobné vykládání nábytku), výrobu hudebních nástrojů, biliárových tág, ale i na hoblíky, lisy na hrozny či formy na odlévání kovů. Toto dřevo v současnosti zpracovává, vzhledem ke vzácnosti oskeruše, už jen několik podniků.
Pěstitelské podmínky
Vyhovují jí sušší i kamenité půdy zásobené vápníkem, naopak nesnáší jílovité půdy a zamokřená místa.
- Je náročná na světlo, proto je lepší sadit ji na světelné stanoviště, na kterém bude mít dostatek místa a nebude jí nic v okolí stínit.
- Je odolná proti smogu a exhalátům čili se uplatní i ve městě, resp. blízko cest.
- Vyhýbají se jí časté choroby jádrovin strupovitost, chloróza, kaménkovitost, pihovatost, sazovitost, skvrnitost a monilióza plodů.
- Houbová onemocnění se občas vyskytují na kořenech mladých sazenic ve školce nebo na kmenech starých, zanedbaných stromů ve volné přírodě.
- V plodech může výjimečně překvapit červivost způsobená obalečem jablečným; na plodech však nenajdeme štítenku zhoubnou, housenky od lalokonosců, také larvy pilatky jablečné, mery hrušňové, plodomorky hrušňové a květopasu jabloňového se oskeruši vyhýbají.
- Na mladých výhoncích se nezdržují mšice.
Výsadba oskeruše
Kdy?
Na podzim – v říjnu, listopadu, případně na jaře v březnu nebo dubnu.
Jak?
Ideální je koupit si mladý stromek ze školky, prodávají se v kontejnerech – mají dobrý kořenový bal a výšku asi 1,5 m.
1.Výkop a příprava jámy
Stromek vybereme z kontejneru a vykopeme jámu asi o 10 cm širší a hlubší, než je kořenový bal. Půdu z horní části jámy a ze spodní dáme zvlášť. Dno jámy zkypříme, zatlučeme do něj alespoň jeden opěrný kolík (lepší jsou však tři), nalejeme 10 l vody a necháme vsáknout do země.
2. Výsadba stromku
Stromek vyjmeme z kontejneru, bal jemně stlačíme a zkrátíme uvolněné kořínky přibližně o třetinu. Potom stromek vložíme do jámy, k balu přihrneme zvlášť odloženou svrchní část půdy a ke kmínku zase spodní. Při sazení stromkem potřásáme. Polejeme ho a přihrneme k němu zbytek suché půdy, aby se voda nevypařovala, a přišlápneme ji. Stromek přivážeme osmičkou ke kolíku, aby ho nezlomil vítr. Místo štěpení zůstává nad půdou. Nemáme-li pozemek oplocený, kmínek chráníme zaječím pletivem, které připevníme na opěrné kolíky. Také můžeme použít speciální tubus na ochranu kmene.
Text Ing. Hana Szabóová
Foto iStock.com
Zdroj časopis Zahrada prima nápadů
