Dřívějším výsevem si zároveň zabezpečíme květy už začátkem léta. Použijeme výsevné misky a kvalitní, propařený substrát. Semínka vysejeme, jemně zasypeme zeminou (nebo přitlačíme) a zalijeme. Výsevy si označíme, abychom při pozdějším přesazování neměli zmatek. Na vytvoření potřebného mikroklimatu můžeme výsevy zakrýt průhlednou fólií a umístit je do zimní zahrady nebo na parapetní desku.
Nákup semen
Během února si můžeme nakoupit osiva letniček. Momentálně je nabídka nejširší. Při výběru musíme zvážit, kterým letničkám se bude v naší zahradě dařit (je třeba brát v úvahu podmínky zahrady). Letničky vypěstované vlastními silami jsou levnější než kupované sazenice. Chce to však dostatek času. Kromě toho bude třeba obstarat si miniskleník či okenní pařeniště a substrát. Nekupujme příliš druhů a už předem si promysleme, jestli potřebujeme vysadit vegetační nádoby nebo záhony.
Neznámý lískovníček
Chceme-li si vysadit do zahrady něco netradičního, můžeme vyzkoušet lískovníček chudokvětý (Corylopsis pauciflora). Keř se dá koupit začátkem února. V té době i rozkvétá. Jde o malý, rozložitě rostoucí keř vysoký sotva dva metry. Květy jsou zvonkovité, světle žluté a uspořádané v malých střapcích. Efektní jsou i listy, které jsou při pučení zbarveny do bronzova, během podzimu se zase vybarvují do zlatožlutých odstínů. Tato dřevina je pěstitelsky nenáročná, ideální do přírodních a venkovských zahrad, dobře odolává mrazům. Keř není třeba tvarovat, zachovává si pěkný přirozený tvar.
Zeleninové novoty
Ibiškovec jedlý (Hibiscus esculentus) – vyséváme koncem února a celý březen do kelímků nebo kořenáčů. Sazenice vysazujeme v druhé polovině května, když už je neohrozí pozdní jarní mrazy, do sponu 60 × 60 cm. Na ochranu použijeme fóliové kryty, případně sazenice vysazujeme do plastových pytlů se substrátem. Ibišek můžeme pěstovat i na balkoně, potřebuje však opěru. Dobře roste mezi okurkami – mají podobné nároky. Sbíráme třídenní až pětidenní plody.
Proti angíně
I když angínovník čínský (Belamcanda chinensis) pochází z teplejších oblastí východní Asie, můžeme ho úspěšně pěstovat i u nás. Potřebuje slunné stanoviště, neutrální a propustné půdy. Dá se pěstovat i jako pokojová rostlina. Osivo vyséváme na jaře (na přelomu února a března) do substrátu určeného na množení. Na záhon rostlinky vysazujeme až v polovině května do sponu 50 × 50 cm. Na ochranu před prochladnutím se žvýká špička mečovitých listů, chutnají jako tvrdé mentolové bonbony.
Doba muškátů
Koncem února přeneseme zimující muškáty (Pelargonium zonale) na světlejší a teplejší místo. Předtím je vyjmeme z původních nádob, zkrátíme jim kořeny a vysadíme je do čerstvého substrátu na balkonové kvetoucí rostliny. Přidat můžeme také hnojivo s postupným uvolňováním živin. Množství nových výhonků a kompaktnější tvar podpoříme řezem. Platí, že ořezané muškáty, tedy ponechané výhonky, by měly mít alespoň čtyři očka. Ve světlé a teplejší místnosti mohou muškáty zůstat až do výsadby (začátek května). V tomto období můžeme začít také s rozmnožováním muškátů pomocí řízků.
Text: Daniel Košťál, Ing. Hana Szabóová :: Foto: isifa/Shutterstock
