Připravila: Daniela Dušková, foto: autorka
Fuchsie pochází z Jižní Ameriky a Mexika, jen několik málo druhů můžeme najít na Novém Zélandu. S objevem Nového kontinentu se dostala do Evropy a velmi rychle se zde ujala. Zpočátku byla používána jako luxusní dekorace na nádvoří a v zahradách sídel šlechty, teprve později se rozšířila i mezi lid. Dnes patří k základním balkonovým květinám.
Inkové je i jedli
V průběhu cíleného pěstování prošly fuchsie též intenzivní šlechtitelskou činností, která započala již v první čtvrtině 19. století v Anglii, poté ve Francii, USA a Německu. Původní druhy daly vznik kříženci Fuchsia x hybrida, se kterým se dnes na prodejních pultech setkáme z 90%. Kultivarů Fuchsia x hybrida je nespočetné množství. Odlišují se nejen barvou květů, ale také jejich tvarem a velikostí. Variabilní je též tvar rostliny a olistění. Pro různý efekt si můžeme vybrat fuchsie vzpřímeně rostoucí, obloukovitě převisající i zcela převislé. Barva květů je nejčastěji fialová, růžová, bílá či červená, a to v mnoha odstínech a i vícebarevných kombinacích. Květy mohou být jednoduché, poloplné i plné.
Za zmínku stojí i skutečnost, že Inkové využívali fuchsie dávno před tím, než se dostaly na evropský kontinent, a to nejen pro okrasu, ale i pro užitek. Druh Fuchsia boliviana nabízel chutné jedlé plody, jejichž konzumace se zachovala dodnes. Jedí se nejen syrové, ale i nakládané
Použití
Je velmi mnohostranné, a to zejména díky variabilitě tvaru keříku. Pro záhonové výsadby se hodí vzpřímeně rostoucí kultivary, do truhlíků volíme vedle vzpřímeně rostoucích i polopřevislé typy a do závěsných nádob pak zcela převislé kultivary. Samostatnou kapitolu pak představují kmínkové fuchsie nebo fuchsiové bonsaje.
Podmínky pěstování
Velká výhoda fuchsií je jejich tolerance vůči zastíněnému stanovišti. Naprostá většina balkonovek zastínění nesnáší. Například petunie nebo muškáty v polostínu hůře kvetou a častěji jsou napadány chorobami a škůdci. Fuchsiím naopak polostín maximálně vyhovuje a lze je tak použít i na místa, kde by se jiným balkonovkám či letničkám nedařilo. Fuchsie samozřejmě rostou i na slunci, jen je třeba se vyvarovat úpalu. Vyžadují pravidelnou zálivku a přihnojování tekutým hnojivem, a to zejména na počátku vegetačního období.
Přezimování je možné
Mohou také dobře přezimovat a to na slunném místě při teplotě okolo 5 až 10°C. Zejména rostliny na kmínku se vyplatí nechat přezimovat, protože právě s lety, kdy jejich kmínek sílí a mohutní, nabývá celá rostlina na kráse. Na konci vegetačního klidu je třeba fuchsie přesadit do větší nádoby a doplnit jim novou zem. Nezapomeňte také na řez korunky, která se prosvětlí a zakrátí úměrně kořenům. Je třeba odstranit všechny slabounké a zahušťující větvičky, dále větévky zaschlé či poškozené. Příliš dlouhé výhony se zakrátí zhruba o polovinu těsně nad narašeným očkem, rostoucím ven z keře.
Přezimování kmínkových fuchsií je vhodné i z ekonomického důvodu – cena těchto exemplářů bývá mnohem vyšší, než cena keřových typů. Výše ceny je odvislá zejména od pěstebního postupu, protože vypěstovat vzrostlý exemplář na kmínku je časově mnohem náročnější než připravit keříčkovitě rostoucí typ.
Množení
Fuchsie se množí řízkováním a v případě stromkové varianty, potřebujeme 9 až 11 měsíců k tomu, abychom vypěstovali prodejní exemplář. Nejčastěji v červnu se mladé řízky vysadí do květináčků. Poté co zakoření a narostou se terminální výhon začne vyvazovat k opoře. Ve chvíli, kdy výhon dosahuje výšky 70 až 80cm se jeho zastříhnutím vytvoří základ korunky. Posléze se korunka tvaruje řezem tak, aby byla stejnoměrná a bohatě rozvětvená. Příští rok z jara je stromková fuchsie připravena k prodeji.
Stromková forma
Pokud máte kmínkovou formu fuchsií v oblibě, můžete se pokusit si ji i sami vypěstovat. Na jaře si vyberte v zahradnictví silnou a zdravou rostlina, která však nemusí být příliš bohatě větvená. Pro první pokus je lepší vybrat vzpřímeně rostoucí kultivar. Ze všech výhonů, vyberte ten, který je nejsilnější nejdelší a lze jej jednoduše navést do kolmého směru. Ostatní výhony odstraňte, pokud se vámi ponechaný výhon větví, odstraňte postranní výhonky i u něj, listy však ponechte. Když rostlina dosáhne požadované výšky, odstraňte vrchol stonku a z nejsilnějších výhonů založte korunu. Po celou dobu rostlinu vyvazujte k opoře, zabráníte tím jejímu zlomení.
Choroby a škůdci
Na choroby fuchsie příliš netrpí. Jejich největším nepřítelem je savý hmyz, zejména pak mšice a molice. Nejlepší ochranu představuje prevence. Rostliny pravidelně kontrolujeme a to pečlivě rozhrnutím korunky a prohlédnutím spodní strany listů. Čím dříve totiž případný atak škůdců odhalíme, tím lépe. Zakročit musíme okamžitě chemickým postřikem v pravidelných opakováních. Pravidelnost postřiku je zcela zásadním kriteriem pro ozdravení rostlin. Mšic se zbavíme poměrně rychle, ale molice bývají nesmírně urputné a někdy je potřeba vyzkoušet i více přípravků, než najdeme ten, který opravdu zabírá. Rostliny také nesnášejí přeschnutí, a pokud se několikrát opakuje, mohou výpěstky uhynout.
Zajímavé druhy
Na Novém Zélandu se můžeme setkat s popínavou fuchsií Fuchsia procumbens s nápadnými žlutými květy, které obsahují pyl modré barvy. Neobvyklé druhy rostou rovněž v Mexiku, v oblasti s největším výskytem fuchsií na jihoamerickém kontinentu. Mají velmi mnoho drobných květů, často v rozvětvených chumáčcích, podobných šeříku, například Fuchsia arborescens. Nehostinným podmínkám těchto oblastí se přizpůsobila i Fuchsia inflata, která díky kořenovým hlízám dokáže přežít i v období dlouhotrvajícího sucha. Existují také formy s metry dlouhými větvemi nebo rostoucí na stromech jako epifyty (Fuchsia dedicua). Zajímavým druhem sbírkového charakteru je pak F. magellanica, která u nás může přezimovat ve venkovní kultuře. Mírné zimy snáší dobře, v případě tuhých mrazů vyžaduje přikrývku z listí nebo pečlivé zakrytí pomocí bílé netkané textilie.
Článek z RPN č. 4/2011
