Připravila: Ivana Hudcová a Holandská květinová kancelář, foto: HKK
Anturie
Říká se jim rovněž toulitky. V Jižní Americe rostou stovky druhů anturií, nicméně v bytě nebo zimní zahradě se dají dobře pěstovat pouze dva z nich – Anthurium scherzerianum a A. andraeanum. Barva květu anturií může být oranžová, červená, růžová, k řezu se pěstují i pestrokvěté odrůdy se zastoupením zelené, fialové a bílé. Rostlina potřebuje oporu pro kmínek a květináč takový, aby měla pevný základ a nepřevažovala se.
Podle péče dorůstá do výšky 1 až 1,5 m. Pak je dobré ji seříznout a ze zakořeněného vrcholu pěstovat znovu. Z kmínku se mohou nařezat špalíky se 2–3 očky a nechat zakořenit. Dobře obráží a rostliny za rok narostou do solidní velikosti.
Tento druh se uplatní ve větších prostorech – v chodbách, halách, zimních zahradách. Protože mohutně roste, musí se vydatně a často hnojit – v létě dvakrát za měsíc, v zimě jednou. Při přesazování můžeme na dno květináče položit na vrstvu drenáže suchý kravinec v množství, které se vejde do velké krabičky od sirek. Relativní vlhkost vzduchu by se měla pohybovat mezi 60 až 80 %. Časté rosení listů jim prospívá, pozor ale na toulec. Mohly by se na něm objevit skvrny.
Pokud špičky listů anturií hnědnou, máte zřejmě doma suchý vzduch. Zvláště v létě se proto doporučuje rostlinu rosit. Příčnou však může být i nedostatek vody uprostřed růžice nebo použití příliš tvrdé vody. Nekvetoucí rostliny ovšem může ohrozit i nadbytek vody. Přirozené naproti tomu je, když listová růžice po odkvětu rostliny odumře. Rostliny chraňte před přímým sluncem.
Extra tip
Anethum – kopr
Na rozdíl od anturie a zantedeschie je květenství kopru jemné a téměř průhledné. Jednotlivé kvítky i okolíky mají přírodní, přirozenou strukturu. Vypadají, jako by uvnitř aranžmá žily svým vlastním životem. Kopr vonný je jednoletá bylina s šedozelenou, rýhovanou dutou lodyhou a pochvovitými, mnohonásobně zpeřenými listy, vyrůstajícími střídavě z lodyhy. Rostlina dorůstá výšky až 1 m. Kvete od června do září malými žlutými květy složenými do velkých okolíků, v nichž dozrávají semena – dvounažky. Má výraznou charakteristickou vůni. V současnosti se pěstuje především jako významné koření a zelenina, dokonce i léčivka. Ke zdárnému vývoji potřebuje slunce a teplo, vzhledem ke své křehkosti by neměl být vysazován na větrných místech. Je to rostlina na pěstování nenáročná, často se množí samovýsevem. Prospívá i ve velmi chudé půdě. Vyhovují mu půdy hlinité, propustné a lehčí s dostatečnou zásobou živin, nesnáší půdy těžké a zamokřené, vhodné nejsou ani suché polohy a kamenité půdy. Je citlivý na hnojiva s chlórem. Při cíleném pěstování se vysévá od března do konce července nahusto do řádků 20 cm vzdálených. Za 6 týdnů po výsevu již sklízíme nať. Na zeleno se sklízí do svazečků 15 až 20 cm vysoká mladá nať, ke konzervování pak nať ve fázi prodlužovacího růstu. Lze sklízet až do doby květu. Výborně se suší.
Stěna z květin a rostlin
Rozhodně změna oproti tapetě s květinovým vzorem. V tomto obývacím pokoji si připadáte jako součást přírody. Zelená barva má na lidskou psychiku prokazatelně blahodárný vliv. Jednotnost barev vytváří uvolňující a harmonickou atmosféru. Květiny ve vázách lze snadno obměňovat a doplňovat, takže stěna bude stále živá, svěží a povzbuzující.
Zantedeschia, Anthurium, Dahlia, list Anthurium
Každá z kulovitých skleněných nádob naplněná květy a listy tvoří živý svět sám pro sebe. Každá z těchto „křišťálových koulí“ obsahuje výrazné prvky, které přitahují pozornost.
Zantedeschia, Dahlia, Anthurium a list Anthurium
Ruličky z dekorativních listů a v nich květy anturií různých odrůd.
Anthurium
Článek z RPN č. 3/2012
