Rosnatky (Drosera)
Zde fungují pasti na principu užších listů, z kterých hustě vyrůstají drobné, nicméně okem viditelné tyčinky. Jde o žláznaté trichomy, které se nazývají tentakule. Na jejich vrcholku se tvoří kapička lepivé tekutiny, která svým třpytem a vůní láká drobný hmyz. Za potravu jim slouží především drobné mušky.
Teprve v okamžiku, kdy postavíme na parapet okna rosnatku nebo tučnici, zjistíme, že i u nás doma se to těmito potvůrkami jen hemží. Libují si ve všem, co kvasí, hnije, rozkládá se. Pokud jde o banánové mušky – octomilky bývá jejich likvidace poměrně jednoduchá. Zbytky ovoce uzavřeme do pet láhve a uděláme do ní větší jehlou pár otvorů. Mušky vlezou dovnitř, ale dostat se ven už tak jednoduché není. Nejsou směrovány vůní tlejícího ovoce. Pokud se jedná o mušky – smutnice, je to problém větší. Jejich larvy požírají drobné kořínky rostlinek. Tam musíme využít chemii. Jeden americký lékařský ústav publikoval studii, kde při izolaci samiček a samečků začali samečkové upřednostňovat šťávy s obsahem alkoholu. Dle jejich závěru alkohol stimuluje mozek obdobným způsobem jako sexuální úspěch. Podle mého mínění šlo ovšem o projev zoufalství.
Tučnice (Pinguicula)
Jedná se o další, poměrně silně zastoupený rod (asi 70 druhů), který využívá tohoto systému pasti. Přisedlé stopkaté žlázky jsou však tak miniaturní, že k jejich studiu potřebujeme mikroskop. Pokrývají plochu listu velmi hustě, a tak se celý list na slunečním světle třpytí lepkavým výměškem těchto žlázek. Existují dva typy žlázek – jedny stopkaté a druhé přisedlé. Stopkaté žlázky mají za úkol svým sekretem mušku přivábit a polapit
