Skalka má vypadat jako výseč přírody, přenesená na zahrádku.
Pak se může stát její ozdobou, ale zároveň i obrazem člověka, který ji vytvořil. Navíc mohou kameny, štěrk, písek a vhodné rostliny velice esteticky zakrýt i nejrůznější technické sítě, potřebné pro provoz rodinného domku.
K potěše oka i duše
Tato konkrétní skalka je umístěná na východní straně domu. Byla pojata jako mechová krajinka, která má přicházejícího hosta zklidnit, příjemně naladit, dopřát jeho duši i oku se potěšit a pokochat. Převažuje zelená barva. Pozorný pozorovatel může na jaře objevit několik drobných modrých kvítků dřípatky. Později rozkvetou drobné, nenápadné bílé květy šťavele.
Příchozí vstupuje na pozemek po mírně klikaté pěšince. Podle východního zenového učení chodí zlo neboli špatná energie po přímých cestách. Záporná energie je přímá a útočná. Kdežto kladná – dobrá energie si libuje v klikatých měkkých chodníčcích. K tomuto byla také přizpůsobená a postavená tato skalka Zeleného rozjímání či Zeleného ticha. Jak kdo chce…
Poučte se od přírody…
Tato skalka potřebuje méně přímého slunečního svitu a více srážek. Vhodné umístění je severovýchodní, východní či severozápadní strana domu s dostatkem stínu. Chce to dobře se dívat, jak to ta příroda vytvořila, a totéž pak v menším měřítku přenést na svou zahradu.
Prvním předpokladem je dobrá drenáž, pokud je skalka umístěná tak, že na ni stejně jako zde sjíždí veškerý sníh se střechy. Tady byl použit perforovaný labutí krk, vedený podélně a zapuštěný asi 50 cm pod povrch. Výkop je zasypaný štěrkem frakce 16 až 32 mm, což zajistilo dobrý odvod srážkové a sněhové vody. Přívodní elektrické kabely do domu jsou uloženy v ocelových trubkách a umělohmotných chráničkách. Vše je zasypáno pískem v půlmetrové hloubce.
Nyní si můžeme pomocí kolíčků a provázku vyznačit, jak bude skalka veliká. Ten to krok se nesmí podcenit, protože od něj se odvíjí výpočet potřeby materiálu a velikost nosných prvků, jako jsou kameny a nejrůznější samorosty.
Ochrana před plevelem
Jedním z největších nepřátel skalky je plevel – náletový (pampelišky, bříza atd.) a oddenkový, který časem proroste všude a nedá se ho nikdy zbavit! Ochrana proti oddenkovému plevelu je v první fázi založení skalky pracná, avšak velice účinná a dlouhodobě spolehlivá. Je třeba odkopat vrchní část zeminy do hloubky 25 až 30 cm; vznikne něco jako „vanička“. Daný prostor je nutno řádně vyčistit od ostrých kamenů, oddenků plevele, kořenů… Do vyčištěného prostoru natáhneme stavební geotextilii; tou neprojde žádný plevel, kořen ani krtek. Samozřejmostí je nechávat veliké přesahy geotextílie – – asi 50 cm. Z vrchu chrání před plevelem mechový koberec.
Osazujeme kameny
Nyní může přijet těžká technika. Balvany i několik tun těžké je potřeba rozmístit tak, aby nevznikl chaos. V této sestavě měří největší kámen 240 x 170 x 120 cm. Je dobré navozit kameny na pozemek (pokud je místo) s předstihem. Osvědčilo se mi změřit jednotlivé balvany a řádně uvážit, jak je skládat a vrstvit. Ušetříte drahocenný čas i peníze, práce těžké techniky není levná. Všimněte si, že i v krásně osázených skalkách bývají často neobratně osazené kameny, což kazí celkový dojem. Je dobré si uvědomit, odkud bude skalka nejčastěji prohlížena (lavička, příchod k domu…), a tomu koncepci přizpůsobit. Z úhlů nejčastějšího pozorování by měla skalka odkrývat maximum krásna.
Opomíjen bývá správný poměr nosných prvků 1 : 3 : 5 : atd. Znamená to, že největší kámen ve skalce by měl být pětkrát větší, než ten nejmenší, pokud to jde. Prostřední kámen je třikrát větší než nejmenší. Kameny rozmístíme s pomocí mechanizace na prostřenou geotextílii. Snažíme se, aby pohledová strana kamenů byla omšelá, stará a nepoškrábaná od bagru. Bohužel ne vždy toho lze dosáhnout. Celou základní kompozici si prohlédneme, zda je v pořádku a odpovídá našim představám. Poté rozmístíme menší doplňkové kameny.
Obrubníky a podloží
Nyní už můžeme zabudovat obrubníky do zavlhlého betonu. Než vyplníme ohraničený prostor štěrkem, je dobré myslet na budoucí zalévání. Proto podél vnitřní strany obrubníků na každé straně vede zahradní hadice 1“, ukončená rychlospojkou; zůstává trvale na svém místě, na zimu ji však odpojíme od hlavního rozvodového řádu. Vzhledem k tomu, že zde – v mírném svahu voda samovolně vyteče, nehrozí poškození mrazem. Konce hadice jsou ukryty pod geotextilií či vhodným placatým kamenem. Po zatvrdnutí betonu ohraničený prostor obrubníky zavezeme štěrkem frakce 16 až 32 mm ve vrstvě 25 až 30 cm. Již dříve položené kameny se jakoby vynořují z terénu. Ve štěrku se dají vytvářet hrubé obrysy terénu. Není třeba spěchat s modelováním podloží. Problém musí „zrát“. Po konečném rozhodnutí štěrk pokryjete vrstvou kačírku (2 až 3 cm) a doladí se podklad.
Podzemní „jezírko“ a karadiny
Protože skalka bude osázená několika druhy mechů , dvěma kapradinami, několika dřípatkami a náhodně vneseným šťavelem, je třeba vytvořit něco jako“ podzemní“ jezírka kvůli udržení vlhkosti pro napájení mechových porostů. Do již připravených prohlubní (největší má 1m2) se „natáhne“ písková vrstva asi 1 až 2 cm, na kterou se položí fólie. Na tu se nanese vrstva kačírku s pískem. Takto vytvořených jezírek může být ve skalce několik (zde čtyři).
Kapradiny se nejprve zasadí do přiměřeného květináče s lesní hrabankou obohacenou o pískovou složku (dva díly hrabanky na jeden díl písku). Osázené květináče se umisťují na předem zvolená místa tak, aby zvýraznily a podtrhly místo, na kterém často ulpí náš pohled. Vzrostlé kapradí vnáší do skalky atmosféru tejemného klidu a je velice dekorativní. Musí však být zapuštěné ve štěrku až po okraj.
Očkování samorostů mechovou sazbou
Rozpadající se pařezy a nejrůzněji pokroucené větve, vytažené z rybníků a řek, tvoří přirozenou součást těchto přírodních scenérií. Nejprve dřevo očistíme od hlíny a částečně můžeme odstranit i měkké části trouchnivého dřeva. Uložení nesmí působit nepřirozeně a toporně. Trouchnivějící dřevo, ale i škvíry kamenů, lze naočkovat mechovou sadbou. Vezmeme kousek mechu a špachtlí ho vtlačíme do nejrůznějších štěrbin a puklin. Časem se mechový polštář rozroste a pokryje kámen, nebo dřevo krásným zeleným kobercem.
Dolaďujeme drobnosti
V této fázi si ještě holou skalku řádně prohlédneme a doladíme drobnosti, protože po zasazení mechů je to již obtížné. Skalku řádně zalijeme, aby si kamenivo sedlo, jezírka se napustila a přestalo se prášit. Připravíme si také několik placatých kamenů – nášlapných obslužných ostrůvků. Umisťují se tak, abyste z nich pohodlně obsáhli jednotlivé okruhy skalky, a nesmějí působit nepřirozeně.
Výsadba rostlin
Pozorný čtenář si všiml, že nebyla použita žádná zemina. U nás běžné mechy totiž rostou na kamenech, střechách, chudých lesních půdách a dřevu. Mechy k vysazování nasbíráme tak, že obejdeme kamenné tarasy a zapomenuté kameny a z nich doslova stáhneme mechový koberec. Vždy ponecháme jednu třetinu stávajícího porostu dále růst. Mechy, rostoucí na tak nehostinném podkladu, vyživuje srážková voda a prachový spad. Kořínky jim slouží jen jako příchytné ústrojí, aby je nesmetl sníh a vítr. Získanou sadbu vysypeme na zem, vybereme jednotlivé kusy mechu a klademe je na kačírek, lehce pokrytý pískem. Skládáme ho jako puzzle. Každý usazený kus mechu lehce poprášíme pískem, který vytváří dočasnou zátěž a kotví – jistí jej proti větrům. Po dokončení pokládky řádně zaléváme několik dnů. Mechové porosty se dobře zapojují. Již za několik dní začnou přirůstat a mít zářivě zelenou barvu. Přírůstky poznáme podle toho, že mizí zrníčka písku – mech je pohlcuje. Na fotkách je jarní výsadba mechového koberec po šesti měsících růstu na západní straně domu.
Podmínky k růstu
Mechy potřebují bloudivý stín a dostatek srážek v létě, ale přechodně snesou i pěkné sucho a úpal. Péče o takovou skalku je tedy minimální. Stačí ji občas zalít. Suchý mech vybledne, proto je třeba skalku zalévat a naplnit podzemní jezírka. Nelze ji přelít. Kořínky většiny vnesených plevelů nemají výživu a plevele silně zakrňují a hynou. Na podzim koštětem vymetete spadané listí; vytváří bohatý zdroj výživy pro mechové porosty, proto ponechat pár listů bývá ku prospěchu věci. Mechové porosty jsou nejkrásnější na jaře, kdy není ještě listí na stromech, a v pozdním podzimu, kdy už není listí a vše se připravuje na zimní spánek.
Připravil: Zdeněk Liberda, foto: autor; vyšlo v RPN 1-2/2013.
