Připravila: Daniela Dušková, foto: autorka
Velkou tradici má pěstování hortenzií v Anglii, Německu a na Novém Zélandu. Jejich nádherné květenství jim zajistilo jedno z čelních míst na žebříčku popularity. Květy, uspořádané v koncových chocholících, se objevují od jara do pozdního podzimu a mohou mít v průměru i více než 20 cm. Květenství je charakteristické tím, že obsahuje dva druhy květů – drobné fertilní (plodné) kvítky jsou uprostřed a velké sterilní neboli krycí v kroužku kolem okraje. Některé druhy však mají pouze fertilní květy stejné velikosti. U většiny druhů bývají květy bílé, ale u některých druhů (zejména H. macrophylla), mohou být modré, červené, růžové, světle fialové nebo tmavě fialové.
Pěstební nároky
Obecně není složité. Všechny druhy mají podobné nároky na stanoviště i péči. Odlišnosti můžeme najít v řezu, případně v mrazuvzdornosti. U nás patří bezesporu k nejrozšířenějšímu (zároveň ale i k nejnáročnějšímu) druhu hortenzie velkolistá (H. macrophylla). Druhů, vhodných pro naše podmínky, je ale mnohem víc a určitě stojí za vyzkoušení. Hortenzie potřebují dostatek světla, nesnesou ale přímý sluneční úpal. Vhodný je i polostín, ale květů může být méně. Rostlina vyžaduje hlubší, vododržné půdy s kyselou půdní reakcí, dostatkem humusu a hojnou zálivku. Na zimu se vyplatí nastýlka spodku rostliny listím, nebo chvojím, možné je i přihrnutí zeminy nebo mulče. Hortenzie se dají pěstovat i v nádobách, v tom případě je ale opravdu důležité dodržet pravidelný zálivkový režim a hnojení. Pokud hortenzie několikrát opakovaně přeschne, nemusí se již vzpamatovat. Rostliny v nádobách před zimou přesuneme do temné místnosti s teplotou okolo 10 °C s tím, že zálivka musí být v období vegetačního klidu jen velmi mírná.
Zásady řezu
Termín a technika řezu je velmi důležitá zejména u hortenzie velkolisté, kdy řezem odstraňujeme pouze suché a slabé, křížící se větve, a to vždy na jaře, v dubnu až počátkem května. Pěkné zdravé a silné výhony, ukončené květním pupenem, neřežeme ani nezakracujeme
