Připravila: Ludmila Dušková, foto: autorka
Proso seté (Panicum miliaceum)
Pochází z Asie, ale již od pradávna patří k nejstarším pěstovaným plodinám. Tato jednoletá rostlina bývá až 150 cm vysoká a vytváří trsy, kdy na každém stéblu vyrůstají klasy s obilkami. Ty se melou na prosnou mouku, prosnou krupici nebo jáhly (loupané obilky), z nichž se připravuje výborná kaše. Pokud je využíváme jako krmivo, představují vhodnou první potravu pro mladá kuřata. Proso seté vytváří obilky žluté, na rozdíl od prosa senegalského, které je červené. Využívá se nejen jako součást ptačích zobů, u prosa senegalského používáme klasy celé především jako krmivo pro exotické ptactvo. Proso můžeme snadno pěstovat i sami a pokud máme doma exotického opeřence, určitě čerstvé klasy náležitě ocení.
Dobrá rada
Osivo získáme ze zakoupených klasů, vydrolíme a sejeme do řádků nejlépe začátkem dubna. Výsev může být řidší; nesmíme zapomenout, že rostlina odnožuje, vytváří trs a přehoustlé porosty by tak trpěly nedostatkem světla a vzduchu. Proso během vegetace vytváří vysoké mohutné a pevné rostliny s nádhernými klasy bez zvláštní péče. Ty dozrávají začátkem září a sklízíme je v plné zralosti, kdy jsou obilky dobře vybarvené a tvrdé. Klasy se jednoduše odstřihávají na potřebnou délku a svazují do svazků, které zavěšené na vzdušném místě můžeme výborně skladovat. Dá se využít nejen jako krmivo, ale i jako dekorativní rostlina do vazeb.
Bér (Setaria italica)
Jde o dekorační trávu s 10 až 15 cm dlouhým kompaktním květenstvím a pevnými stébly. Je nenáročná na půdu a velice jednoduše se pěstuje. Vyséváme ji přímo na stanoviště od března až do května. Má rychlý a bujný růst. Sklizeň začíná po vytvoření semen. Od doby bronzové se pěstuje jako kulturní tráva, v současné době se vysévá v jižní Evropě, u nás místy na Moravě. Známá je pod názvem čumíza zejména na zelené krmení a ptačí zob. Dalším poddruhem béru italského je mohár, který se pěstuje také jako ptačí zob. Klasy všech bérů se hodí i do čerstvé vazby a zvláště pak k sušení. Rostliny dosahují výšky 100 až 120 cm.
Čirok (Sorghum)
Tato skupina zahrnuje asi 30 druhá jednoletých i vytrvalých travin 1 až 3 m vysokých, původem z tropické Afriky. Patří k nejproduktivnějším teplomilným plodinám, intenzivně šlechtěným pro nejrůznější využití. Dobře se jí daří i u nás v kukuřičné oblasti. Nejvyužívanější zrnový čirok (S. bicolor) se pěstuje pro obilky, které se melou na mouku; z nich se pak připravuje kaše a placky. Pro výrobu pečiva se tato mouka míchá s moukou pšeničnou. Celé obilky pak bývají součástí ptačích krmiv, určených především pro velké papoušky. Čirok se pěstuje z březnových přímých výsevů. Patří mezi plodiny nenáročné, dobře klíčící i rostoucí. Víte, že čirok cukrový obsahuje ve svých stéblech 10 až 20% cukru, z něhož se vyrábějí sirupy a líh?
Kukuřice setá (Zea mays)
Pěstuje se nejen jako významná obilovina a krmivo, ale i jako zelenina. V posledních letech se dostává do popředí zájmu pěstitelů. Svědčí o tom celá řada nových, především hybridních odrůd v sortimentu. Kukuřici, kromě krmné, můžeme rozdělit na cukrovou, pukancovou a okrasnou. Každá skupina se využívá pro jiné účely. Ve všech případech se ale jedná o teplomilnou plodinu s vysokými nároky na vláhu. Vyžaduje záhřevné, hluboké, písčitohlinité půdy. Vyséváme ji začátkem května do řádků 70 cm vzdálených. Po vzejití vyjednotíme na 25 cm. Cukrovou kukuřici sklízíme v mléčné zralosti.
Mezi doporučené a osvědčené odrůdy patří: Sundance F1 – velmi raná francouzská odrůda; Adika F1 – sladká raná odrůda s dobrými chuťovými vlastnostmi, vhodná pro přímý konzum i mražení; Andrea F1 – středně pozdní hybrid vhodný pro přímý konzum, mrazírenské i konzervárenské zpracování.
Nestihneme-li květnový výsev běžných odrůd, je možné pustit se do pěstování supersladkých odrůd, které lze vzhledem ke krátké vegetační době vysévat ještě v červnu: Odrůda Aranka F1 – vytváří jeden až dva klasy, její předností je výborný zdravotní stav, vysoký výnos a perfektně uzavřený klas; Agnes F1 – supersladká raná odrůda s výborné chuti, vysoká 160 až 180 cm, tvoří 1 až 2 silné klasy s vysokým podílem zrna, průměrně 16 až 18 řad na klasu dlouhém 18 až 20 cm; pro děti se osvědčuje odrůda Multina F1 s malými sladkými klasy. Pokud je cukrová kukuřice vyseta v blízkosti (100-300 m dle povahy terénu a bez přítomnosti přirozené zábrany, např. živého plotu, hradby stromů, atd.) jiné kukuřice (krmné, pukancové, okrasné) může dojít k vzájemnému opylení a zrna cukrové kukuřice ztrácí svou příjemnou sladkost!
Dobrá rada
Pukancová kukuřice má shodné nároky na půdu a klima jako kukuřice cukrová, vyzrálá zrna se využívají na výrobu oblíbeného popcornu. Okrasná kukuřice je velmi atraktivní plodina určená především pro využití v dekorativních vazbách. Rostlina dosahuje výšky až 180 cm s několika různobarevnými klasy. Z odrůd lze doporučit Jantár F1 nebo novinku KeckemétiGyongy SC F1.
Článek z RPN č. 1-2/2011
