V okolí městských domů často bývá nedostatek místa pro zeleň. Když se k tomu přidruží další nepříznivé podmínky, například vyšší stromy, mělké kořeny okolních dřevin, případně ne právě ideální půdní poměry, myšlenka na reprezentativní zahradu je v mnoha případech předčasně zavrhovaná. Největším problémem této městské zahrady v Anglii jsou vysoké, stínící stromy za hranicemi pozemku, které ze zahrady odčerpávají poslední vláhu. Na první pohled neřešitelný úkol však oslovený odborník zvládl na výbornou.
Hra tvarů a barev
Do středně velké zahrady zahradní architekt umístil mnoho nádherných nenáročných a reprezentativních suchomilných trvalek, vždyzelených i opadavých dřevin, cibulovin, bylinek a okrasných trav, které k životu moc vody nepotřebují. Raritou jsou některé exotičtější druhy. V zahradě se například objevily pro Středomoří typické pistácie, myrta či platan. Mnohé z rostlin se v prostoru opakují, což přispívá k harmonickému vnímání zahrady. Architekt si pohrál nejen s různými tvary, ale i texturami a soustředil se na detaily. Pokusil se vytvořit překvapující prvky – nově příchozím například postupně odkrývá nejen tajemná zákoutí, ale i zajímavé plastiky.
Pro rostliny i pro lidi
Mezi záhony se uvelebily vodní kovové nádrže přísně geometrického tvaru s vodním přepadem a uprostřed zeleně se ukrývají kameny s vyvěrající vodou. Ta zvlhčuje vzduch a dodává tak rostlinám vitalitu. Myslelo se tu také na pohodlí návštěvníků − v zahradě se nachází i několik zahradních dřevěných lavic a pohovek s pohodlnými polštáři. Ústředním místem je odpočívadlo v zadní části zahrady, kryté pergolou z cedrového dřeva. Vedou k němu dva široké dlážděné chodníky, které lemuje mnoho atraktivních květin. Zastoupeny jsou tu i takové, které při letmém dotyku vypustí do okolí příjemnou vůni.
Ať se stará příroda!
Do zahrady s příjemně hřejivou barevností se od domu otevírají krásné pohledy. Na jaře potěší svou majitelku záplavou drobných i mohutnějších cibulovin, v létě trvalkami a na podzim se prostor chlubí těmi nejkrásnějšími barvami, jaké může zahrada nabídnout.
Menší i větší záhony s rozmanitými rostlinami jsou rozděleny štěrkovými cestičkami. To přispívá k ještě přirozenějšímu vzhledu celé kompozice, což bylo v podstatě i cílem při jejím koncipování – vytvořit moderně působící a na údržbu nenáročný celek v maximálním souladu s přírodou tak, aby tu vše mělo svůj životní prostor a zároveň co nejlépe vyniklo. Kromě rostlin a dřeva si zde svoje místo našel také kámen a kov. Dalším důležitým požadavkem bylo, aby v zahradě stále něco kvetlo. Architekt si dal záležet na tom, aby nic nebylo omezováno v růstu a nevyskytlo se tu něco, co by vyžadovalo mimořádnou péči. Prostě zde roste to, čemu se tu daří a co se dokáže roky přirozeně rozšiřovat. Navíc se tady příjemně relaxuje a uprostřed této nádhery by málokoho napadlo, že zahrada se nachází v centru menšího města. Zkrátka je to ideální místo pro únik před současným hektickým světem.
Text a foto: Daniel Košťál
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
