Těchto brouků se v zahradě určitě nezbavujte!

Mnozí brouci jsou přitom krásní a můžeme je obdivovat. Mezi nejpůsobivější patří bezpochyby ti největší a nejbarevnější, kteří čas od času zavítají i do hospodářsky využívané zahrady. Drtivá většina z nich nemá zájem požírat naše plodiny, přišli se jen „najíst“ drahocenného nektaru a pylu rostlin či sladké mízy stromů. V dnešní době plošného vymírání hmyzu se mnozí z nich stávají stále větší raritou. Pokud chceme, aby i naši potomci měli možnost poznávat tato stvoření, musí se každý z nás chovat ve své zahradě zodpovědně.

Zlatohlávek

Zlatohlávci (Cetonia) mají krovky zbarvené do zelena s kovovým leskem. Jsou velcí asi 2 cm. Často je můžeme pozorovat na květech stromů a keřů, kde požírají pyl a pijí nektar. Rádi si pochutnají i na květech růží, velké škody však nepáchají. Páří se koncem jara. Samička klade vajíčka do hnijícího organického materiálu – staré dřevo, kompost či hnůj. Jejich jemně ochlupené larvy jsou snadno zaměnitelné s ponravami chroustů, od nichž se liší menší hlavou.

Roháč obecný

Roháč obecný (Lucanus cervus) je náš největší a zákonem chráněný druh brouka. Samci s typickými obrovskými kusadly mohou dosáhnout až 8 cm. Samice je o něco menší a i její kusadla jsou menší. U nás roháč žije v oblastech, kde se vyskytují dubové lesy. Lze ho pozorovat během období páření, které trvá od května do srpna. Často jen tak posedává na kmenech stromů, kde olizuje sladkou pryskyřici. Kusadla samcům slouží na boj se sokem o samičku, člověku jimi nemohou ublížit. Dospělci žijí jen několik týdnů.

Samice po páření klade vajíčka do práchnivého dřeva starých dubů, výjimečně i jiných listnatých dřevin. Ponrava (larva) se živí mrtvým dřevem a její vývin může přesáhnout i šest let. Dospělý brouk se z kukly líhne už na podzim, přečkává zimu a vylézá až na jaře. Největší ohrožení pro roháče představuje vyřezávání starých práchnivějících stromů.

Majka

Nejčastěji se můžeme setkat s majkou fialovou (Meloe violaceus). Kromě ní u nás žije více než deset různých druhů a mnohé z nich jsou velmi vzácné. Vyvíjejí se v zemi, kde parazitují v hnízdech samotářských včel. Majka klade vajíčka do půdy, z nich se líhnou oranžové larvy, které vylézají na květy, kde čekají na samotářky. Na ně se přichytí a letí s nimi do hnízda. Pokud majku objevíme v zahradě, nechytáme ji rukama, protože v nebezpečí vylučuje jedovaté obranné látky. Pokud se tak stane, ruce si co nejdříve umyjeme vodou, v opačném případě mohou vzniknout fleky, případně puchýře podobné popálenině.

Tesaříci

Ačkoli některé druhy považují lesníci za škůdce, mezi více než dvěma sty padesáti druhy žijícími u nás je mnoho nádherně zbarvených a vzácných. Mají podlouhlé tělo a často velmi dlouhá tykadla. Úplně největší druh tesaříka v naší fauně je tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), který dosahuje impozantních 5 cm. Žije v teplých lesích nižších pohoří a jeho larvy se vyvíjejí převážně v práchnivém dřevu dubů. Jedním z nejkrásnějších je bezpochyby tesařík alpský (Rosalia alpina). Tento téměř 4 cm velký druh se vyvíjí v mrtvém dřevu buků. Je zákonem chráněný. Tesaříci nejsou pro člověka nebezpeční, ale při manipulaci je lepší vyhnout se jejich kusadlům. Některé druhy vypouštějí při obraně zapáchající tekutiny.

Vodomil

Vodomil černý (Hydrophilus piceus) je jeden z největších vodních brouků na světě. Žije ve stojatých vodách, případně zátokách větších řek. Může dosáhnout 5 cm. Dospělci se často snaží dostat na nová místa, a tak se nejednou stane, že kvůli těžkopádnému letu přistanou i v zahradě. V takovém případě je lepší je zanést blíž k vodě. Mohou však překvapit i v přírodních zahradních jezírkách, kde se živí převážně vodními rostlinami. Jejich larvy se vyvíjejí ve vodě a požírají vodní šneky. Mohou se dožít až tří let.

Krasci

Název si vysloužili díky svému často lesklému a barevnému vzhledu. Ačkoli mnohé druhy způsobují lesníkům vrásky na čele, mnoho z nich nás na kvetoucím stromě rozhodně upoutá. Největším druhem je krasec měďák (Chalcophora mariana) s téměř 4 cm. O něco menší a barevnější jsou zástupci rodu Anthaxia. Larvy krasců se vyvíjejí v živých, ale i mrtvých stromech, nejčastěji pod kůrou. Z tohoto pohledu zahrádkáře určitě nepotěší druh Lamprodila festiva, který způsobuje známé vysychání tújí, cypřišků a jalovců, protože jeho larvy žijí v jejich dřevu.

Nosorožík kapucínek

Zákonem chráněný nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) je asi 4 cm velký a jeho samci nesou v přední části těla charakteristický roh. Jejich larvy se podobají ponravám chroustů, ale vyvíjejí se převážně v rozkládajícím se dřevu (hlavně) dubů, buků a vrb. Občas však samice nakladou vajíčka i do hromady pilin a kompostu. Vývoj larev trvá tři roky.

Hovnivál

Pokud se v okolí zahrady pasou zvířata nebo bydlíte u lesa, můžete se setkat s různými druhy hovniválů, nejčastěji se zástupcem rodu Geotrupes. Jakmile zacítí výkaly býložravých zvířat, snaží se k nim co nejrychleji dostat. Z výkalů si vytvářejí kuličky, které zahrabávají pod zem a kladou na ně vajíčka. V zahradě nijak neškodí.

Pomozme živočichům přežít sucho

Klimatické změny se odrážejí ve všech aspektech našeho života. Každý z nás zahrádkářů vnímá dlouho trvající období sucha a jejich výsledný vliv na úrodu. Zatímco užitkovou i okrasnou zahradu stačí vhodně zalévat, mnozí živočichové jsou během sucha odkázaní na olizování ranní rosy. Pokud však podmínky na tvorbu rosy nejsou dostatečné, trpí dehydratací podobně jako my lidé a hynou na vyčerpání. V zahradě, případně v blízkém okolí, jim však dokážeme pomoci. Pokud si nemůžeme dovolit vybudovat jezírko či fontánku, velmi pomůže mělká nádoba s vodou, v níž se mohou napájet ptáci i hmyz.

Musíme dodržet několik zásad

Nejdůležitější je, aby přechod do vodního prostředí byl plynulý, jinak se často stává, že živočichové (ptáci, včely, brouci a jiní) přepadnou přes okraj do vody a utopí se. Tento problém se dá vyřešit uložením kamenů vyčnívajících z vody a štěrku od okraje vytvářením mělčin.
Situujeme ji na stinné místo, aby se voda příliš nepřehřívala a příliš rychle nevysychala.
Přidáme i vyčnívající dřívko, které bude jako knot stále vlhké, a to hmyzu stačí.
Ze začátku může být aktivita v napajedle nízká, ale čím déle ho budeme udržovat, tím víc živočichů si ho zapamatuje a vrátí se uhasit žízeň. Vodu pravidelně doplňujeme, případně vyměňujeme.

Mrtvé dřevo má v přírodě význam

Živočichové neznají hranice našeho pozemku, proto pokud se jeden člověk rozhodne s přírodou bojovat nevhodnými, k přírodě nepřátelskými způsoby, důsledky se odrazí i všude kolem. U velkých brouků to platí několikanásobně. Larvy velké části z nich se vyvíjejí v mrtvém dřevu starých stromů. Každé mávnutí křídel, které pohání jejich těžké tělo do povětří, stojí mnoho sil. Odstraňováním starých stromů, stromořadí či alejí v okolí zahrady tak ztrácíme místa, kde se larvy mohou nerušeně vyvíjet a kde dospělci mohou odpočívat během náročné migrace do nových území.

Je pozitivní, že stále více lidí aktivně pozitivně zasahuje do přírodního prostředí ve svém okolí. Často stačí málo – pokud vidíme souseda, který nevědomky vykonává činnost, která může živočichům ublížit, možná ho stačí jen slušně usměrnit. Ekologické hospodaření v zahradě tak získá větší rozměr a je jen otázka času, než se příroda odvděčí pozorováním stále vzácnějších živočichů.