Tato prastará kulturní rostlina pochází z Afriky, kde roste jako vytrvalý druh, dorůstající výšky i přes 10 m. U nás se tato rostlina z čeledi pryšcovitých pěstuje jako letnička vysoká 2 až 5 m. Každého upoutá nápadným květenstvím, jež se pak promění v trojpouzdré ostnité tobolky, jež mohou být v závislosti na odrůdě narůžovělé až sytě rudé. V dolní části rostliny vyrůstají samčí květy, v horní pak samičí. Samčí květy bývají žlutavě zelené, samičí zastupují ony červenavé odstíny. Všechny mohou mít až 2 cm v průměru.
Jak pěstovat?
Pokud vás rostlina zaujala a zvažujete, že byste ji vysadili na své zahradě, musíte si samozřejmě počkat na jaro. Před výsevem se ovšem vyplatí máčet semena 24 hodin ve vlažné vodě. Vlastní výsev provádíme v březnu po jednom semeni do sadbovačů či menších květináčků. Optimální teplota pro klíčení je 20 °C. Ve druhé polovině května vysazujeme rostlinky do zahrady buď v menších skupinách nebo jako solitéry. Ricinus vyžaduje hluboké, vyhnojené, živinami velmi dobře zásobené půdy a pravidelnou zálivku. Skupiny skočců působí velmi efektně ve smíšených záhonech, ale i v trávnících.
Pozor – jed!
Před nápadnými velkými semeny, jež tobolky skočce skrývají a po dozrání tlakem vymršťují, ale musíme ohlídat děti. Obsahují totiž prudce jedovaté alkaloidy albumin a ricin. (Právě ricinem byl v roce 1978 zavražděn v Londýně bulharský disident Georgi Markov.) Ze semen se přitom vyrábí známé projímadlo – ricinový olej. Jedovaté jsou ale i ostatní části rostliny.
Ricin totiž způsobuje shlukování červených krvinek, poškozuje játra, ledviny a slezinu. Otrava se projevuje pálením v ústech, zvracením, průjmy, zánětem žaludku, střevními kolikami, bolestí hlavy, ochablostí apod. První příznaky se objevují po 2 hodinách až 3 dnech a mohou být zpočátku celkem mírné, podobné příznakům chřipky. Smrt přichází nečekaně 5. až 8. den po požití. Smrtelná dávka pro dospělého činí asi 15 až 20 semen, pro dítě zhruba 5 semen. V případě otravy je nutné vyvolat zvracení, podat aktivní uhlí a dostatek tekutin a okamžitě přivolat lékaře.
Připravila: Ivana Hudcová, foto: archiv; vydáno v RPN č. 11/2013
