Jedná se o vzrůstově zavalité zvíře o délce těla asi 70 centimetrů a hmotnosti 10 až 16 kilogramů. Pokud chováte psa, jeho velikost můžete i podle těchto parametrů zhruba odhadnout. Pro mývala severního (Procyon lotor) je typický až 30 centimetrů dlouhý ocas s příčnými černými pruhy a také černo-bílá barevná maska ​​na tváři, díky které připomíná banditu. I proto dostal druhový odborný název „lotr“ (z latinského latro – zbojník, lupič). V naší fauně si jej lze zmýlit i s jiným nepůvodním druhem živočicha – psíkem mývalovitým (Nyctereutes procyonoides), který se liší mimo jiné zejména jiným barevným vzorem na hlavě. Oběma je zároveň podobný i náš původní druh jezevec lesní (Meles meles).

Postupné šíření Evropou

Mýval severní se dostal do Evropy díky člověku, který se ho pokoušel chovat nejen jako domácího mazlíčka, ale hlavně kvůli kožešině. V roce 1934 byly do volné přírody vypuštěny dva páry v Německu, později další v Pobaltí a v Bělorusku. Kromě těchto evidovaných vypuštění docházelo i k spontánnímu úniku ze zajetí, zejména z kožešinových farem. Populace v Evropě se tak stávala stále životaschopnější. Z našeho území se začal v roce 1952 pomalu šířit za hranice – i na Slovensko, odkud se první známý odstřel datuje z roku 1962, a to v obci Nesluša v Žilinském kraji. V současnosti se ve volné přírodě i rozmnožuje. Největší problémy s tímto živočichem mají v Německu, kde se populace odhaduje až na milion jedinců.

Životní prostor

Mýval severní upřednostňuje listnaté a smíšené lesy s bohatým podrostem v okolí vod. Může se vyskytovat i na jiných vlhčích stanovištích a v okolí lidských sídel. V místech, kde si zvykl na přítomnost člověka, nemá problém vniknout dovnitř chaty a občerstvit se ze zásob potravin.

Proč je tento druh pro naši přírodu problémem?

Důvodem je jeho enormní všežravost. Živí se savci, rybami, raky, hlemýždi, žábami, různými plody a semeny. Největší hrozbu představuje pro ptáky, protože je schopen obratně šplhat po stromech, kde vykrádá ptačí hnízda. Má velmi zručné tlapy, kterými je schopen si předměty uchopit, popřípadě vybrat kořist z úkrytu podobně jako člověk rukou. Přestože působí nemotorně, je schopen jít po kmeni i hlavou dolů.

Aktivní je hlavně v noci

K páření dochází poměrně brzy na jaře od ledna do března. Po přibližně dvou měsících těhotenství rodí samice tři až pět mláďat, kterým se otevírají oči asi do tří týdnů. Trvá až půl roku, než se od matky osamostatní. Dožívají se v průměru šest až osm let. Většinu svého života žijí samotářsky. Aktivní jsou hlavně v noci. Přes den se ukrývají v různých úkrytech, zejména ve štěrbinách skal nebo pod vývraty stromů. Na zimu sice utlumují aktivitu, ale na skutečný zimní spánek se neukládají.

Celoroční odstřel povolený

Jde o živočichy, které ohrožují původní druhy, a tak musí být podle zákona eliminovány. I proto patří medvídci severní k živočichům s celoročním odstřelem. Je také zakázán jejich úmyslný chov v zajetí.

Text: Mgr. Adrián Purkart, Phd.
Foto: Shutterstock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů