Před stavbou nebo koupí hotového skleníku musíme především uvážit, zda budeme schopni zajistit jeho provoz. Majitelé zahrad u rodinných domů to mají snazší, skleník mohou podle potřeby denně zalévat, větrat či vytápět. Složitější je péče o rostliny ve skleníku u chalupy, kam jezdíme jednou za týden. Než se tedy rozhodneme, je třeba se seznámit s principy konstrukce a postupem stavby.
VYUŽITÍ SKLENÍKU
Skleník by měl v prvé řadě zapadat do koncepce zahrady a být dobře přístupný. Při výběru konstrukce a velikosti ale záleží hlavně na způsobu využití. I v případě, že jej budeme využívat jen k sezónnímu pěstování zeleniny a běžných květin, je lépe mít skleník s plochou nejméně 7–10 m2 a výškou nejméně 190 cm. I menší skleník totiž stojí kolem deseti tisíc Kč, ale vzduch se v něm rychle přehřívá a vzhledem k výšce se v něm špatně pracuje s nářadím. Vhodný je typ se sedlovou střechou, který má dostatek místa i pro stoly a police.
Má-li skleník sloužit především jako prostor pro exotické rostliny, nebo k přezimování rostlin v nádobách, měl by mít plochu nejméně 12 m2 a tvar šesti nebo osmiúhelníku, s vysokými stěnami. Jde vlastně o kombinaci skleníku a volně stojící zimní zahrady, kde si můžeme zařídit i zajímavé posezení.
VHODNÉ UMÍSTĚNÍ
Skleník má být umístěn na místě s celodenním slunečním světlem. Jestliže takové místo nemáme, umístíme jej tak, aby byl osvětlen hlavně zrána a dopoledne. Po chladné noci jsou totiž rostliny ve skleníku vlhké, orosené a ranní slunce je rychle osuší a ohřeje vzduch i zeminu. Preventivně tím chráníme rostliny i před plísněmi a podobně.
V literatuře se občas doporučuje spíše podélná orientace skleníku (respektive osázených řad rostlin) od jihu na sever. Do zadní části skleníku, tedy na sever, se sázejí vyšší, vyvinutější rostliny, směrem k jihu nižší. Obecně to platí, ale v našich klimatických podmínkách bývá na jaře a na podzim slunce poměrně nízko nad obzorem, a tím je skleník osvětlen méně. Z toho důvodu zde bude vhodnější orientace východ-západ, při které lze dosáhnout světelnou propustnost stěn skleníku 60–70 % i v obdobích, kdy je slunečního světla relativně méně. Čím je ale skleník menší, tím je jeho orientace méně důležitá.
KONSTRUKCE
Skleník si můžeme nechat postavit na klíč, nebo svépomocí z dodané stavebnice. Nejvíce se používají konstrukce se svislými stěnami a sedlovou střechou, které umožní snadnou instalaci poliček a stínění a svislé vedení rostlin. Sedlová střecha by měla s kolmou stěnou svírat úhel přibližně 30 stupňů.
Sluneční svit ale nejlépe využívá skleník s mírně skloněnými stěnami (rovná stěna část slunečních paprsků odráží do prostoru). Sklon nejvíce osvětlené stěny, tj. východní, případně jižní, by měl být asi 30 stupňů.
Dostatečně široké dveře umístíme na mírnější stranu (tedy nikoliv na sever) a pokud možno ne na stranu s převažujícím větrem (obvykle západní). Zatímco u skleníků stavěných svépomocí bývají dveře zpravidla na pantech, u kupovaných stavebnic jsou oblíbené i dveře posuvné. Není nutné je zajišťovat proti větru, ale kolečka by měla být umístěna v horní vodicí liště, aby nehrozilo jejich poškození. Výrobci a prodejci nabízejí čtyři základní typy skleníků:
– Volné: Těchto skleníků klasického tvaru je na trhu nejvíce. Uvnitř bývá poměrně velký rozdíl mezi denními a nočními teplotami a někdy je nutné noční přitápění, například elektrickým přímotopem.
– Jednostranné: V tomto skleníku se rostlinám daří nejlépe. Staví se ke stěně domu, nebo jako samostatná stavba s vyzděnou severní částí: Teplo se ve dne nastřádá do zdiva a v noci je vyzařováno.
– Atypické: Jsou to například skleníky jehlancovitého tvaru, který usnadní vstup světla při změnách polohy slunce. Podobného efektu ale dosáhneme dvakrát lomenou střechu.
– Zapuštěné: Tento typ se dnes příliš nestaví, ale kdysi byl běžný. V hloubce 90–110 cm má totiž půda konstantní teplotu kolem 8 °C a sadba netrpí chladem. Takový skleník je ale stavebně náročnější, zejména při vyšší hladině podzemní vody.
POSTUP STAVBY
Základy
Každý skleník by měl mít kvalitní podezdívku zapuštěnou do hloubky 60 až 80 cm. Nad terénem by měla být podezdívka vysoká asi 20 cm a široká asi 10 cm. Výhodné je použít podezdívku z prefabrikovaných dílů. Většinou se používají rohové a středové patky zapuštěné alespoň 30 cm do terénu. Mezi ně se pak zasunou betonové desky (šířka 5 cm, výška 20 cm, délka maximálně 250 cm).
Skleník se zpravidla umísťuje na střed podezdívky, případně tak, že 2/3 podezdívky jsou vně a 1/3 uvnitř skleníku (získá se tím více místa pro rostliny). Možný je i opačný postup. Místo podezdívky lze použít přenosné kovové podezdívkové rámy a některé skleníky se upevňují jen piloty v rozích a na bocích.
Uprostřed skleníku bývá obslužná cestička. Cestičku zapuštěnou pod úroveň půdy musíme pečlivě vybetonovat i po stranách, jinak by do ní vnikala podzemní voda.
Profily
Dnes se používají převážně kovové profily, jen výjimečně dřevěné či plastové. V praxi se osvědčily hliníkové slitiny, které jsou pevné, odolné a přitom lehké. Ale pozor na spojovací prvky – u levnějších skleníků se hliníkové díly mnohdy spojují železnými prvky, a pokud nejsou pozinkované, tak jsou spoje ohroženy korozí.
Problematické jsou i konstrukce z dodatečně ohýbaných pozinkovaných plechů. Plech je nejdříve pozinkován a teprve pak se z něj stříhají a tvarují jednotlivé díly. Tím se v místě střihu a ohybu naruší zinková vrstva. Když se toto místo neošetří barvou, dochází ke korozi.
Zasklení
Pro klasické zasklení je vhodné tažené sklo silné 4 mm, které při kolmém dopadu propustí až 92 % slunečního záření. Můžeme použít i lité sklo, dvojsklo atd. K upevnění skla se dnes používají silikonové tmely, pryžové profily nebo speciální svorky. Sklo má životnost až 25 let, ale je křehké a mohou jej rozbít například kroupy. V posledních letech se proto více prosazují desky z komůrkového polykarbonátu s uchycením v drážkách. Jsou lehčí a téměř nerozbitné, ale méně odolné poškrábání a s nižší propustností světla (80 až 82 %), která se časem může zhoršit. Mají však lepší tepelně izolační vlastnosti, takže kdo uvažuje o vytápěném skleníku a použije polykarbonátové stěny silnější než 4 mm, ušetří (podle výrobců) oproti sklu až polovinu nákladů na vytápění.
Větrání
Rostliny pro svůj dobrý vývin potřebují oxid uhličitý, který se drží ve spodní části skleníku. Odborníci proto doporučují větrání bočními okny asi 50 cm nad úrovní půdy. Nevhodné je větrat dveřmi, kdy dochází k ochlazování zeminy a rostlinám hrozí tepelný šok.
Skleník musí být opatřen i větráním v nejvyšším bodě sedlové střechy – na každé 2 m2 plochy skleníku by mělo být jedno střešní větrací okno. Kombinace odpovídajícího počtu bočních větracích oken větracích dílů ve střeše je pro důkladné větrání skleníku optimální.
Proti nadbytku světla, který některé rostliny nemají rády, lze do skleníku instalovat speciální stínicí tkaniny, sítě nebo stínovky z rákosu či plastů, případně zatahovací záclony.
VÝBAVA SKLENÍKU
K základnímu vybavení patří poličky na předpěstování sazby a podobně. Jejich šířka bývá 15 až 25 cm a jsou z různých materiálů. Ve vrchní části by měl být nainstalován rošt (síť) k vyvazování rostlin, umístění rozvodů vody, stínění apod. Skleníky zasklené čirým sklem je vhodné na jaře na noc zateplovat zateplovací clonou. Naopak v létě je třeba používat stínění. K usnadnění obsluhy slouží automatické otvírače větracích oken, automatická kapková závlaha, netkané textilie, zabraňující růstu plevelů a podobně.
Pro celoroční využití je třeba instalovat vytápění. Vybrat si můžete mezi elektrickým či plynovým topidlem, zkouší se vytápění pomocí solárních kolektorů. Stabilní teplotu kořenáčů nebo misek s klíčící či rašící sadbou lze udržet pomocí zahřívací podložky. Nezbytný je teploměr, k regulaci teploty slouží termostat.
ZAVLAŽOVÁNÍ SKLENÍKU
Během sezóny pěstujeme ve skleníku rostliny v různých fázích růstu. Tomu je nutné přizpůsobit i závlahu. Někteří pěstitelé používají studenou vodu z vodovodu nebo ze studny. Skleníkové rostliny to ale hůře snášejí, což bývá častou příčinou pěstitelského neúspěchu. Proto by ve skleníku měla být umístěna nádrž, ve které se voda nejprve ohřeje. Obvykle stačí plastový sud objemu 200 l, který postavíme na podstavec, aby byl v pásmu teplejšího vzduchu. Sud opatříme výpustným kohoutem pro odběr vody do konví.
Spádu lze využít i pro připojení automatické mikrozávlahy. Voda se k rostlinám přivádí v potřebném množství potrubím o malém průměru prostřednictvím koncových zařízení – kapkovačů, kapkovacího potrubí a zavlažovačů. Kapkovače dávkují rostlinám vodu, maximálně 10 l za hodinu. Kapkovací potrubí má v určitých vzdálenostech od sebe instalované zvláštní typy kapkovačů válcového tvaru. Zavlažovače rozdělují vodu do kruhů nebo obdélníků, avšak jen vytvářejí vodní mlhu. Poloměr dostřiku a intenzitu lze regulovat podle potřeby.
PŘIPOMÍNÁME
– Pokud nemáme finance na drahé doplňky, postavíme si raději skleník jen se základním příslušenstvím, ale o něco větší. Provoz bude náročnější, ale zpravidla dosáhneme lepších pěstitelských výsledků.
– Skleník musí mít dostatečně silný spodní základní rám dobře připevněný k podložce, aby vydržel při případném nadzvednutí základů mrazem.
– Nosné profily by měly být úzké, rostliny potřebují co nejvíce světla a kovové prvky tvoří tepelný most.
– U stavebnice kontrolujeme těsnost mezi střechou a svislými stěnami, některé výrobky mívají u dveří mezeru, kterou prakticky nelze utěsnit.
– Větrací okna ve střeše se vyplatí osadit hydraulickými zvedáky, které pracují na principu roztažnosti kapalin vlivem teploty.
STAVEBNÍ ŘÍZENÍ
Územní i stavební řízení je upraveno zákonem č. 183/2006 Sb. (stavebním zákonem). Územní rozhodnutí může být u některých staveb (zjednodušeně) nahrazeno jen územním souhlasem. Stejně tak může být stavební povolení nahrazeno pouhým ohlášením. Skleníky do 40 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, bez podsklepení, umístěné ve vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku, nevyžadují ani stavební povolení, ani ohlášení stavebnímu úřadu. Stavbu je ale vhodné vždy nejprve projednat se sousedy. V každém případě se předem informujte na příslušném stavebním úřadě.
Připravil: Radek Sýkora, foto: archivy autora a firem Limes, Lanitplast, Hunecke a Meister Garteshop
