Málokoho napadne, že příroda si skrze tyto plody rozšiřuje paletu možností, jak dostat semena daných rostlin do nejširšího okolí. Nejrůznější živočichové totiž roznesou semena „o dům dál“ ve svém trávicím traktu. Suché plody, opatřené háčky, pro změnu cestují daleko od mateřské rostliny zachycené v srsti zvířat. Zajímavé přitom je, že k plodům cizokrajných rostlin si tuzemští živočichové často zachovávají zdrženlivý přístup a pustí se do nich až tehdy, kdy už jim příroda nic jiného nenabízí. I když i zde existují výjimky – třeba arónie. Platí, že pokud ji nesklidíte včas, postarají se o to za vás kosi! Některými pestrobarevnými plody se přitom můžeme těšit i v době, kdy už napadne sníh. A když si pár větviček uříznete do vázy, prozáří svou barvností i váš příbytek.
Brslen
Tato dřevina z čeledi jesencovitých je opadavý keř či nízký strom roste nejčastěji na okrajích lesů, stráních, v nížinách i v podhůří. Vysazujeme si ji i do zahrad, zvláště do živých plotů, ale i jako solitér. Je světlomilná, mrazuvzdorná a vyžaduje vlhčí humózní, slabě zásaditou půdu. Oblibu získala pro ozdobné plody a listy, které se na podzim barví do červenohněda. Plodem je čtyřboká a čtyřpouzdrá tobolka, která puká. Hnědá vejčitá semena, obalené dužnatým červeným míškem (tzv. aril), poté visí na nitce, dokud nespadnou. V přírodě se brslen rozmnožuje především pomocí kořenových výmladků, ale ve školkařství se používá jeho osivo. Plně vyzrálé plody se sbírají nejčastěji v říjnu ještě před puknutím tobolky.
Dnes je vyšlechtěn do několika kultivarů, lišících se barvou plodů, která přechází od červené, žluté až po bílou. Odrůda Albus má bílé plody, na rozdíl od ní odrůda Atropurpureus má plody kopinaté, purpurově červené a na podzim se její listy barví do temně fialové barvy. Zakrslý růst zaručuje odrůda Pumilus, zatímco Red cascade se vyznačuje svou výškou, lehce převislými výhony a množstvím žlutých plodů.
Mahónie
Platí za oblíbený dušičkový keř, jehož žluté květy se v průběhu sezóny promění v množství modrých plodů. Ty vydrží až dlouho do zimy a jsou na rozdíl od řady jiných jedlé, byť dnes už se téměř nekonzumují. Mahónie zaujme na podzim i bronzově zbarvenými listy. Na asi metr vysoký rozložitý keř přitom narazíme nejen v zahradách, ale i v lesích, protože rád zplaňuje díky semenům roznášeným v ptačím trusu.
Je to neuvěřitelně odolná rostlina, která poroste i tam, kde nic jiného nemá šanci – na slunci, v polostínu, ve stínu i na suchých půdách. V některých zahradách se svými výhonky šíří až moc a zahrádkáři s ní potom pracně bojují. V pestrých společenstvech se rostliny regulují navzájem. Mahonie je pak odsouzena zůstat na svém místě pod stromem nebo ve stínu ve formě jednoho většího trsu. Pokud je zima obzvláště krutá, mahónie může shodit listy. Není to však žádná katastrofa, keře snadno regenerují, a také řez snášejí dobře.
Okrasné jabloně
Mohou po celý rok něčím upoutávat naši pozornost – na jaře půvabem svých květů, na podzim a často až do zimy spoustou drobných jablíček, která mohou mít barvu od žluté přes červenou až po tmavě purpurovou. Vyžadují slunné stanoviště, jež nesmí být příliš vlhké, protože by je tam ohrožovala rakovina (projevuje se boulemi na větvích a vede k odumírání stromu).
Nabízejí se někdy i jako keře, nicméně do malých zahrad se doporučuje dát přednost vysokokmenům, kde jsou nejspodnější větve výše než ve 2 m, aby se dalo pod jejich korunou chodit. Keřový tvar se hodí do velkých zahrad jako okraj vysokých keřových výsadeb.
Šípková růže
Tento keř je opravdovou ozdobou přírody během letních, podzimních a někdy i zimních procházek. Šípky navíc nalézají široké využití jak v kuchyni, tak i ve farmacii. Lidé je využívají už po tisíce let. Náš organismus je díky nim odolnější a nepodléhá tak jednoduše různým virózám a nachlazením.
Pozitivně působí i na trávení. Šípky sbíráme, když jsou plně vyzrálé, mají sytou barvu a jsou pevné. Co se léčivých účinků týče, nemá smysl sbírat plody, které již přešly mrazem – mají už velmi málo léčivých látek. V zahradě či jako dekorace v interiéru však právě během zimy v kontrastu s nebarevným okolím vypadají nejpůsobivěji.
Skalníky
Nenáročné keříky rostou na suchých náspech, skalnatých stěnách nebo na smíšených záhonech. Snese i polostín. Některé druhy jsou vysazovány i jako půdokryvné, druhy vyšší lze naproti tomu využít i do živých plotů. Ne každý skalník má přitom tolik oblíbené červené malvičky.
Existují druhy s plody černými, zlatožlutými i oranžovými. Rovněž dekorativní drobné lesklé lístky jsou u některých druhů zvlněné. Vybírat lze mezi druhy opadavými, poloopadavými i stálezelenými. Posledně jmenované jsou obvykle citlivější na nízké teploty, takže ve vyšších polohách je na zimu musíte přikrýt chvojím. Díky své nenáročnosti, krásným plodům a malebným růstovým formám se skalník dostal i do základního sortimentu přenosných a balkonových rostlin.
Jeřáb
Zná ho snad každý… Tento opadavý strom může dorůst až do výšky 20 m. Plodem jsou oranžově červené malvice – jeřabiny. Obvykle roste na půdách vlhkých i suchých, zpravdila chudších a kyselých, na slunném až polostinném stanovišti.
Plody se sbírají koncem srpna a v září a suší se nejdříve ve stínu a na závěr na plném slunci. Působí mírně projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče, užívají se jako antirevmatikum, k rozrušování a vyplavování močového písku a menších kaménků nebo jako prostředek regulující činnost střev. Osvědčily se i při zánětech horních cest dýchacích. Avšak pozor! Konzumace čerstvých jeřabin může přivodit lehčí otravu. Sušením nebo vařením se však jejich toxicita ztrácí.
Připravila: Ivana Hudcová, foto: archiv
