Původcem onemocnění je houba Gnomonia leptostyla, která žije a rozmnožuje se na listech ořešáků. Způsobuje na nich zdánlivě suché, později stále tmavší skvrny. Ty mohou postupně růst a spojit se, takže hnědnou až černají celé listy, kroutí se a předčasně opadávají. Skvrny se dále šíří i na plody, které černají a někdy rovněž opadají ještě nezralé. Podobné černání plodů způsobují i bakterie (bakteriální skvrnitost).
JAK SE HOUBA ŠÍŘÍ?
Pokud napadne mladou násadu plodů, pronikne skořápkou ořechu a znehodnotí úrodu. Kvůli zničeným listům a jejich předčasnému opadu strom nestihne nabrat dostatek sil před zimou a je pak náchylnější k poškození mrazem. Antraknóza jej celkově oslabuje. Základem ochrany je prevence. Spory houby přezimují v napadeném listí a oplodí. Proto je důležité je důkladně shrabat a zlikvidovat spadané listí již na podzim, ale účinné je toto opatření, i pokud jej stihnete brzy na jaře. Houba se ze starých listů šíří až v průběhu května, většinou od druhé poloviny.
Potřebuje k tomu teploty kolem 20 °C a vlhko. Houbě se totiž daří ve vlhku; deštivá jara, jako to letošní, jsou proto nejvíce nebezpečná. Ořešáku můžete i v tomto případě pomoci alespoň prosvětlením koruny. Pozor ale, prořezávat se ořešák může pouze v letních měsících, nejlépe v srpnu. V jiném období silně roní, což může vést až ke vzniku hlubokých kavern do kmene a odumření i vzrostlých stromů. Vyplatí se také pěstovat odrůdy odolné vůči této chorobě (nejodolnější jsou obvykle neroubované sazenice) a nesázet je na podmáčené půdy ani do uzavřených kotlin, kde dostatečně neproudí vzduch a kde se udržuje vlhkost. Pokud ořešáky rostou v kyselé či neutrální půdě, vyplatí se vápnit.
CHEMICKÁ OCHRANA
Při aplikaci chemické ochrany je nezbytné dodržovat preventivní opatření. Fungicidy s obsahem mědi se aplikují na jaře, dříve, než strom rozkvete. Postřik je možné zopakovat po odkvětu. Důkladné ošetření starší, vysoké a rozložité koruny bývá problematičtější, ovšem pokud je ořešák silně napadený a chcete jej léčit, lze jej postříkat celý s pomocí výkonného tlakového postřikovače a teleskopické tyče, která může mít délku až kolem 3 metrů.
Jedná se však o poměrně komplikovaný a nákladný proces. Nouzovým řešením je postřik alespoň spodní části stromů, kam se lehce dosáhne. Pravdou je, že právě tato spodní část bývá nejvíce zastíněná a déle ovlhčená, tedy i nejvíce napadená antraknózou. Stejný způsob ošetření je vhodný i u bakteriální skvrnitosti. Někdy ji pěstitelé jen těžko odliší od antraknózy; jejím charakteristickým znakem bývá tvorba bakteriálního slizu na povrchu plodů.
Text: Jan Burkáček
Foto: autor
