Připravila: Daniela Dušková, foto: autorka a archiv
Jedlé dříny
Podíváme se nejprve na jedlé dříny, jejichž hlavní sezóna nastává právě teď, v době zralosti plodů, kdy jsou keře obaleny množstvím karmínově červených peckoviček – dřínků.
Dřín je malý stromek nebo keř s rozložitým růstem a výškou kolem 4 až 6 metrů. Pochází z jižní Evropy a části západní Asie. Kvete velmi brzy z jara, před vyrašením listů, několik týdnů před zlaticemi, a představuje jeden z nejraněji kvetoucích keřů vůbec. Kvetoucí dříny doslova prozáří monochromatickou barevnost začínajícího jara. Jednotlivé květy jsou sice malé, ale bývá jich tolik, že připomínají jednu velkou zlatou kytici
Jak je pěstujeme
Péče o dřín je velmi jednoduchá. Snáší téměř jakoukoli půdu, i těžké jílovité, ale nejlépe mu bude v bohaté, vlhké, ale dobře odvodněné půdě. Vyberte pro něj místo na plném slunci, tak se později dočkáte bohaté sklizně sladkých plodů. Při výsadbě pamatujeme na to, že zralé dřínky rády opadávají a na zpevněné cestě nebo terase nebudou rozšlapané plody vypadat moc dobře, ideální stanoviště bude v trávníku nebo v keřové skupině.
K dobrým vlastnostem keře patří i jeho adaptabilita a extrémně dlouhá životnost.
Využití plodů
Dřínky mají příjemnou, sladkokyselou chuť. Obsahují velké množství vitamínu C, antioxidantů a minerálních látek. Zpracovat se dají na marmelády, ovocná vína, džemy, šťávy a kompoty. Na Slovensku se z nich připravuje alkoholický nápoj – drienkovica, v Rusku je to dernovka. V Turecku se plody dřínu přidávaly do osvěžujícího ovocného nápoje šerbetu. Ovoce se také užívalo k výrobě dortů, cukroví a bonbónů a dokonce jako náhražka oliv. V japonské medicíně platil dřín za „prodlužovač života“ a byl součástí „léku osmi chutí“, známého již od 3. století našeho letopočtu. Speciálně pro sklizeň byly vyšlechtěny dva kultivary „Devín“ a „Titus“, které dávají plody větší a chutnější.
Okrasné dříny
Právem patří k nejkrásnějším kvetoucím soliterám. Jejich květensví jsou podepřena velkými listeny a vzhledem se velmi podobají plaménkům (Clematis).
Ke krásným druhům patří například dřín květnatý (Cornus florida) nebo dřín japonský (Cornus kousa). Světle růžové květy dřínu květnatého se objevují v květnu, na podzim keř upoutá ještě jednou intenzivním červeným zbarvením listů.
Pěstební nároky
Z hlediska náročnosti pěstování patří okrasné druhy dřínů mezi druhy náročnější na podmínky stanoviště. Vyžadují chráněné místo a kyselou, živnou půdu s dostatečným vláhovým režimem. Dříny nemají rády přesazování, proto jim místo vybíráme pečlivě a s rozmyslem. V lesích Severní Ameriky roste nejvyšší druh, dřín Nuttalův (Cornus nuttallii). Jeho květy jsou bílé
Patří sem i svídy
K rodu Cornus patří i dobře známé svídy, které představují rozšířené podrostové keře. Velké oblibě se těší nejen díky své nenáročnosti, ale také díky krásnému zbarvení mladé kůry, které může být červené, oranžové, zlaté nebo zelené. Mnohé kultivary navíc mají zajímavě barevně panašované listy.
Extra tip ze severu
Dřínový koberec
Zajímavostí pro nás bude i bylinný dřínek – dřín švédský (Cornus suecica), se kterým se můžeme setkat v severních částech Evropy. Tento nizoučký druh najdeme nejčastěji v lese, kde tvoří husté koberce.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 9/2012
