Velmi oblíbené jsou nejen pnoucí letničky, ale především trvalky, které nás každoročně obdaří zajímavými květy, listy i výškou. Sortiment je poměrně rozsáhlý, ne vše se ale hodí pro naše podmínky.
Z kterých trvalek lze vybírat?
Trubač kořenující (Campsis radicans)
Patří mezi nejkrásnější popínavky. Přichytává se pomocí přísavných kořínků a dosahuje výšky 5 až 8 m. Listy má lichozpeřené, vstřícné, květy atraktivní, asi 10 cm dlouhé, trubkovité, oranžové nebo žluté. Kvete od července do září na mladých jednoletých výhonech.
Potřebuje dostatek slunce, půdu propustnou s dostatkem živin. V našich podmínkách je zcela otužilý a snáší i mrazy do -20 °C. V prvním roce po výsadbě je nutné mladou rostlinu pravidelně zalévat, až do doby, než zakoření. Kořenový krček je možné stínit výsadbou nižších trvalek. Starší rostlinu lze upravovat řezáním, zmlazováním a snáší i hluboký řez. Ten se provádí v období vegetačního klidu. Chorobami v našich podmínkách netrpí. V době květu je natolik atraktivní, že dokáže zaujmout snad každého, aby se pozastavil nad jeho krásou.
Akebie pětičetná (Akebia quinata)
Jejím domovem je Japonsko, Korea a střední Čína. Z pěti druhů tohoto rodu je nejotužilejší, a proto i nejvhodnější do našich podmínek. Tato atraktivní ovíjivá liána roste velmi rychle, za rok i 1,5 až 2 m. Dosahuje výšky kolem 10 m. Listy má dělené, pětičetné, tmavě zelené s dlouhými řapíky. Jde o jednodomé rostliny, jež pro vývoj plodů potřebují vzájemné opylování mezi rostlinami.
Kvetou v květnu současně s rašícími listy. Drobnými, tmavě fialovými květy, jež intenzívně voní a jsou uspořádané v malých převislých hroznech. Samičí květy jsou mnohem větší než samčí. Plody dozrávají v září, jsou fialově zelené, asi 10 cm dlouhé a 3 cm široké, tvarem připomínají okurku a jsou jedlé. Nenáročná rostlina snáší i sušší půdy, slunce i polostín. Mladé rostliny se vyplatí chránit před mrazy. Množí se semeny, případně letními řízky. Akebie se hodí k východním i severním stěnám, na pergoly, loubí, ke zdem, kde však vyžaduje oporu. Protože starší rostliny odebírají z půdy hodně vody, je vhodná k vysušování vlhkých základů a zdí. Řez nevyžaduje, chorobami ani škůdci netrpí.
Zimolez (Lonicera)
Známe řadu kultivarů – opadavé, poloopadavé nebo stálezelené keře či dřevnaté ovíjivé liány, pěstované obvykle pro vonné květy. Ty jsou trubkovité, v různých barvách. Většinou jsou plně mrazuvzdorné. Rostou v každé dobře provzdušněné půdě na slunci nebo v polostínu. Posezení ve večerních hodinách v blízkosti zimolezu přináší pohodu a dobrou náladu. Množí se dřevitými i bylinnými řízky.
Používají se na pergoly, altánky, mřížky, sloupy i ploty. Nejpěstovanější, Lonicera caprifolium, dorůstá do výšky asi 5 m. Kvete v květnu až červnu, plodem je červená bobule. Rostlina je nenáročná na pěstování. Báječně roste i kvete i v chladnějších podmínkách nevymrzá, na půdu je nenáročná. Vzhledem k bujnému růstu je vhodné jarní zakrácení dlouhých výhonů. Pro výsadbu se hodí mladé kontejnerované sazenice, které mají dobře vyvinutý kořenový systém. Sortiment je poměrně dobře zastoupen a tak si jistě vybere každý, kdo navštíví specializované zahradnictví
A co letničky?
Pokud potřebujeme popínavky, které rychle rostou a již během léta zakryjí potřebné místo, volíme letničky.
Tunbergie křídlatá (Tunbergia alata) – African Sunset
Zde najdeme směs různobarevných žíhaných květů s tmavě hnědými středy. Ovíjivá rostlina pochází z tropické Afriky, poměrně rychle roste a dorůstá asi 2 m. Má jednoduché listy, sytě zelené, oválné až srdčité na konci špičaté se zvlněnými okraji s jemným zoubkováním a květy v pastelových barvách. Pro pěstování volíme slunné stanoviště s dostatkem vláhy, dobrou zahradnickou zeminu a vápník.
Rostliny se množí nejčastěji semeny, ale i pomocí řízků, pokud rostlinu uchováme přes zimu ve studené ale světlé místnosti, při teplotě 5-10 °C. Řízky se odebírají během února. Řízkované rostliny se vyznačují časným nástupem květů na rozdíl od výsevů. Rostlina se využívá do letničkových i trvalkových záhonů na lehké konstrukce z proutí, drátů nebo bambusových tyček. Výborně se uplatní při osázení přenosných nádob na balkonech, terasách či schodištích. Podmínkou je vhodně umístěná konstrukce pro růst rostliny do výšky. Výhodou je i vysoká odolnost vůči škůdcům.
Kobea, Vilec šplhavý (Cobaea scandens)
Patří mezi nejkrásnější pnoucí letničky, které se uplatní snad všude, kde mají možnost šplhat vzhůru. V domovině (tropické oblasti Ameriky) je to stálezelená úponkatá liána s velmi rychlým růstem. Dokáže vyšplhat až do 5 m. Listy jsou rozdělené na 4 až 6 oválných lístků, zakončených úponky. Vykvétá nádhernými světle fialovými, modrými či bělostnými, široce otevřenými zvonci, převislými na delších stopkách.
Kvete od června do září v závislosti na době výsevu. Semena se vysévají ve skleníku i v podmínkách bytů již na sklonku zimy, v únoru nebo nanejvýše začátkem března. Předpěstované rostliny se pak vysazují na venkovní stanoviště až po zmrzlých. Pokud bychom chtěli rostlinu uchovat přes zimu, lze ji namnožit stonkovými řízky ještě před příchodem prvních mrazů. Takto získané rostliny podstatně dříve kvetou a pokud se zkombinují dvě barvy květů, získáme nenapodobitelnou atraktivní kvetoucí stěnu. Je ideální na balkony do květináčů, do korýtek, na popnutí treláží, plotů i na vertikální konstrukce do letničkových záhonů. Úponky se uchytí i na hrubší omítku. Ze škůdců napadají vilec během vegetačního mšice, molice, červci.
Mina (Quamoclit) lobata – Mina (Quamoklit laločnatý)
U nás poměrně málo známá popínavá rostlina z Jižního Mexika, ovíjivá trvalka, u nás pěstovaná jako letnička; dokáže se vyšplhat do 5 až 6 m. Má zajímavé trojlaločnaté, u báze srdčité listy. Rychle roste a poměrně brzy vytváří hustý zapojený porost na pergolách a plotech. Květenství se výrazně liší od jiných zvonkovitých rostlin. Květy vyrůstají ve větvených, až 40 cm dlouhých jednostranných květenstvích.
Sytě červená poupata se před rozkvětem zbarvují do oranžova a po otevření jsou květy krémově žluté. Žluté tyčinky vyčnívají ven mírně zakřivené a jsou 2x delší než koruna. Kvete nepřetržitě od července do září. Vyžaduje kvalitní hlinitopísčitý substrát a slunné stanoviště bez průvanu, pravidelnou zálivku především v období sucha a pravidelné přihnojení nejlépe jednou týdně plným hnojivem. Pro dosažení potřebné výšky potřebuje oporu.
Připravila: Ludmila Dušková, foto: autorka; vydáno V RPN 6/2013